Mafia

~29~

Seděla jsem u stolu, cpala do sebe večeři - i když jsem opravdu nechtěla, ale to se Ericovi nelíbilo- a přemýšlela nad Forbestem.

Opravdu to tak je? Chce Eric při tomto svátku počít dítě? Znamená to tedy, že je pro mě konec? Odnosím jeho dítě a pak mě nemilosrdně popravý?

,,Volal jsem Frédérica, přijede se na tebe podívat. Řekl jsem mu, co se ti stalo a tak tě zkontroluje."promluvil po chvilce, jinak tu bylo ticho. Hleděl do svého mobilu, nesnažil se komunikovat a já jsem o konverzaci nestála.

Přikývla jsem. ,,Um, dobře."vydala jsem ze sebe, nepotřebovala jsem žádného doktora a nelíbila se mi představa, že bych k nějakému doktorovi měla jít.

Jenže bohužel to tak nebylo. Ten Frédérico si po večeři přijel, zaparkoval auto před domem a běžel k domovním dveřím, kde se ho jedna z dívek ujala a zavedla sem do jídelny.

,,Oh, ty už jsi tady?"zasmál se Eric, když viděl Frédérica stát ve dveřích a strčil svůj mobil do kapsy. Byl to postarší doktůrek, s hnědou taškou v ruce a zubil se od ucha k uchu.

,,Ericu, rád tě vidím!"promluvil lámaným přízvukem a poplácali si po zádech. ,,Kde je tvá slečna?"zeptal se okamžitě, když svou ruku vrátil k tělu.

,,Sedí u stolu."hodil hlavou mým směrem a společně se rozešli ke mně. ,,Penelope, tohle je Frédérico, náš osobní doktor. Byl to velmi dobrý přítel mého otce, znali se spolu- jak dlouho jste se znali?"obrátil se na doktora a on se usmál.

,,To už bude nějakých třicet osm let... Určitě to nebude méně, než se narodil Eric. Jsem jen Frédérico, slečno."pohled přesunul na mě a podal mi ruku. ,,Penelope."své příjmení jsem už dávno ztratila...

,,Těší mě. Jste vážně krásná slečna, opravdu má Eric dobrý vkus. Tak, pojďme nahoru, nebudeme to řešit v této velké místnosti. Třeba pracovna?" navrhl, Eric kýval a já klopila pohled k zemi.

Šlapala jsem za nimi nahoru, Eric si mě držel za paži a přitom mi ji drtil, jako by se bál, že mu uteču. Cestou do pracovny jsme míjeli Nikolajeviče, přičemž se mi zastavilo srdce z pohledu na něj.

Jeho obličej byla jedna velká modřina, oteklá a krvavá. Na tváři měl šrám, jako by na něj útočil někdo s nožem nebo nějaké zvíře, které se ho rozhodlo roztrhat. Když nás spatřil, letmo muže pozdravil a u mě se vyhýbal pohledu.

Na setinu mi ho bylo líto, vypadal vážně hrozně a to jen díky mně... Jenže když jsem si vzpomněla, co se málem stalo, znovu už mi ho líto nebylo.

Jenže... Kdo zmlátí Erica, až se to mezi námi stane? Nikolajevič? Já?

Malém jsem se ironicky uchechtla, jak absurdní to všechno bylo - Eric někoho trestá za něco, co za pár dní udělá taky.

,,Penelope, chcete tady Erica? Nebo to sfoukneme bez jeho pomoci?"ptal se když mě pouštěl jako pravý gentleman dovnitř do pracovny a Eric mě spražil pohledem.

,,Eh- jak bude chtít pán..."vysoukala jsem ze sebe přiškrceně, Eric se mračil a mně se příčilo ho takto oslovovat.

,,Nekoukejte se na Erica, slečno, je to vaše svobodné rozhodnutí."nesouhlasil a tím mě zastavil v pohybu.

Eric chce, abych ho sem pustila, jenže já ho tu nechci.

,,Chci ho tady mít."řekla jsem přes zaťaté zuby, přičemž se Eric vítězoslavně usmál. ,,Dobře, slečno, Eric počká venku. Nezlob se, pak to s tebou proberu."otočil se na něj a zavřel mu před nosem.

I přes to všechno jsem si byla jistá, že Eric bude nalepený na dveřích a poslouchat každé naše slovo.

,,Tak se posaďte, nemusíte se bát, Penelope. Pouze s vámi proberu, co se stalo mezi vámi a panem Gorčakem."spustil, hned jak za Ericem klaply dveře a já si nervózně sedadala na koženou sedačku naproti velkému konferenčnímu stolu.

,,Kdo je-" ,,Kdo je pan Gorčakov?"přerušil mě a já přikývla. ,,V této, dá se říci, branži nejsou důležitá příjmení, omlouvám se. Pan Gorčakov má křestní jméno Nikolajevič, to už vám něco říká, nemýlím-li se?"byl neuvěřitelně zdvořilý a choval se tak slušně.

Mírně jsem přikývla. Bohužel ano.

,,Zvládla by jste popsat to, co se stalo mezi vámi a panem Gorčakem dnešního odpoledne? Pan Gorčak uvedl, že jste ho sváděla, dělala na něj oči, jak sám uvedl a cituji - vslékala pohledem."vytáhl si svoje brýle a poznámkový blok, ze kterýho jeho citaci přečetl.

,,Dokážete mi popsat situaci z vašeho pohledu?"ptal se a já znovu přikývla. ,,No... Nikolajevič přišel, protože s Ericem řešili problém, měl se o mě postarat a pil, byl vyvedený z míry a rozčílený... Bála jsem se ho. Měl rudé oči a... A bylo to prostě hrozné. Já-já jsem se bála. A ve chvíli, kdy se chystal... To udělat, tak rozrazil dveře Eric a pak se poprali."plakala jsem.

,,Penelope, už je po všem, Eric se o vás postará. Bát se nemusíte, všechno dopadlo dobře."usmál se na mě povzbudivě, snad ani nevěděl, že jsem tu Ericům vězeň a Nikolajevič není jediný, kdo mi ublížil.

,,Jaký máte vztah s panem Nikolajevičem Gorčakem a panem Ericem Becketem? Podotýkám, že pan Gorčakov uvedl, že k vám má vztah čistě pracovní a pan Becketov vás tu má zcela dobrovolně z obou stran, jak z vaší, tak i z pana Becketa. Prosím, používejte příjmení, náš rozhovor je po celou dobu nahráván a potřebuji jenom příjmení."

Setřela jsem si své slzy.  ,,Nemyslím si, že s panem Gorčakem mám čistě pracovní vztah, když tu nedělám žádnou práci a byla napadena z jeho strany. Je mi líto, ale nemůžu souhlasit. S panem Becketem... Souhlasím."málem jsem chtěla vykřičet do světa, že ano, nejsem tu dobrovolně, ale nevím, co by se stalo potom.

Takto jsme tu strávili půl hodiny, doktor si něco neustále zběsile zapisoval do poznámek a říkal, jak zajímavé to je. Když usoudil, že už můžeme skončit a mě konečně nezásoboval hromadou divných otázek, zavolal Erica.

,,Myslím, že je v pořádku. Pořád na tom není zcela dobře po incidentu, co se mezi nimi stalo, ale můžu ti rovnou říct, že to až tak velký dopad mít nebude. To, že jí tu držíš a vyhrožuješ jí,"při této větě mi přestalo bít srdce, cítila jsem, že ho doktor udá a já se vrátím domů. Cítila jsem naději. ,,Tak to se bát nemusíš, nikde to nevykřičí. Všechno, co jsi řekl, si nechává pro sebe a okamžitě nezačne řvát do světa, že je tu uvězněna a chce pomoc... Ale neznamená to, že s tím nějak moc extra souhlasím."zamumlal a já se malém sesunula k zemi.

Věděl to!! Věděl, že mě tu drží, ale nesnažil se mi pomoct!

,,Všechno máš na záznamu, ptal jsem se na všechno, co jsem uznal za vhodné a do Forbestu bude určitě s psychikou v pořádku. Dej jí čas, ale Ericu, jestli se vám to podaří- Bůh vám žehnej, aby se vám to podařilo- nesmí být ve stresu, aby se narodil zdravý syn či dcera. Přeji vám zdravé dítě, určitě se sem ještě na ní přijedu podívat a tady máš diktafon."vrazil mu do ruky černý diktafon, já jsem polykala další nával slz a Eric se zasmál.

Byla jsem tak vydeptaná. Seděla jsem tam na malém kousku sedačky, zkroucená ve zvláštní poloze a zhluboka dýchala, abych nezačala řvát.

,,Vyprovodím tě, díky moc."Eric se na mě naposledy podíval, než zavřel a zamkl pracovnu.

                                ~~~~~~
Co říkáte na doktůrka?? Záporák jak prasee :D

Moc děkuji všem! <3