Mafia

~34~

,,Zde leží tisíc devět set osm mrtvých členů našeho spolku, bojovali do posledního dechu, aby pomstili náš rod a prokázali tak ohromnou oddanost, loajalitu a nezkroutnou vášeň, se kterou také vydechli naposledy. Letošního Forbestu se nedožilo dalších osm mužů, kteří byli jmenováni v hale při slavnostním přípitku, a tak se letos připojí sem na toto místo. Děkuji rodinám zesnulého, které s námi i nadále udržují kontakt a tak je můžeme peněžně i emocionálně zajistit, aby o ně bylo do smrti postaráno. Víte... Vždy jsem každého muže znal osobně, vždy jsem znal jeho i jeho rodinu, s některými rodinami jsem se znal osobně. Byli to skvělí manželé, otcové, synové, přátelé i vojáci. Bez nich by jsme nebyli tak daleko. Můj prapradědeček říkával mému pradědečkovi, že je Forbest na tolik důležitý, aby při něm každý rok zemřelo minimálně tolik obětí, kolik bylo zabito z našich mužů. Tato tradice se předává z generaci na generaci a jak jistě víte, i letos nebude výjimka. Poteče krev."stáli jsme na velkém a temném hřbitově, všude stálo tolik náhrobků se jmény mrtvých členů ruské mafie.

Točila se mi z toho hlava. Byl to jeden velký, masový hrob mrtvých ruských příslušníků krvelačné skupiny provádějící nezákonné věci. Tolik mrtvých!

Stálo nás v tom mraze spoustu, mohlo nás být desítky. Všichni z večírku se sbalili, nasedli do auta a sešli se tady, kde se všichni postavili ve svých černých kabátech kolem hrobů sovětských mafiánů.

Ženy drželi v ruce bílé růže, plakali a tiskli se k mužům, kteří na poctu v ruce svírali zbraně. Měli pevný výraz, vypadali bez emocí a ani se nehnuli.

,,Zde leží má rodina. Otec, dědeček, pradědeček i prapradědeček se svými nejbližšími. Zde leží můj odkaz, zde bude mé finální místo, ať na svět přivedu syna, který tohle všechno převezme a bude pokračovat. Zde budu pokojně ležet, až můj syn bude vycvičen zabíjet a nic necítit."chytl mě kolem pasu a ukázal na menší chrám, postavený uprostřed temného hřbitova plné mlhy, zimy a kupy sněhu. Nepříjemně jsem se ošila.

Třásla jsem se zimou, mrzly mi nohy, černý kabát mi zdaleka nestačil a třásla jsem se znechucením.

,,Víte, co následuje... Forbest ať nám přinese to nejlepší do nového roku! Forbest ať nám přinese zdravého syna, plného života, schopného převzít tyto obchody, spolek a povinnosti! Forbest ať nám dá další rok plný úspěchů - Forbest budiž jen ten nejlepší!"křik se linul hřbitovem, všechna Ericova slova byla třikrát zopakována jako nějaké zaříkávadlo, pak padli na kolena a začali se modlit před chrámem - hrobkou Ericova předchůdců.

Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, tohle mi vyrazilo dech a trochu mi to přišlo ujetý... Modlili se na hřbitově, oslavovali pro normální lidi neexistující svátek a počínají děti v tento den... Moc ujetý.

Když se domodlili, každý dal jednu bílou růži na schody chrámu, zapálili svíčku a to samé udělali na hrobech svých mrtvých. Stáli u nich, modlili se a ten temný hřbitov najednou zářil slabými, malými plamínky v tlustých svíčkách.

,,Děláš svému rodu jenom radost a poctu. Jsem na tebe hrdý, Ericu..."zrovna jsem i já pokládala bílou růži na schodiště před chrámem, když se za mnou ozval velmi hluboký hlas.

,,Gennady, Alexeji."oslovil cizince, stojící za mnou. Když jsem se otočila, spatřila jsem dva muže různého věku.

,,Rád vás vidím. Gannady, pořád jsi s Mariou? Kde ta vůbec je?"pevný stisk ruky, plácnutí do zad jako stáří přátelé.

,,Maria je v Petrohradě, mamá má narozeniny a to já si s dovolením nechal ujít."ušklíbl se a jeho oči se přesunuly na ně.

,,Pánové, tohle je Penelope."chytl mě Eric za ruku okamžitě, když zaregistroval jejich pohledy.

,,To je ta Penelope?"usmál se Alexej, ten mladší. ,,Ano... Penelope, tohle je Gannady, otcův skvělý přítel, a jeho syn Alexej. Příjmení pro tebe nejsou důležitá."ve zkratce mi je představil a já si s nimi podala ruce.

Ano, opravdu měli oba pevný stisk a vojenský přístup.

,,Alexeji, já myslel, že jsi ještě ve Specnaz."Eric okamžitě obrátil, jen co jsme si potřásli. ,,Už jsem odešel... Teď se věnuji jistým obchodům, to je vlastně důvod, proč tu jsem. Chtěl bych se s tebou domluvit nad jedním obchodem, budeš na tom mít velký zisk a přihodím ti k tomu pár kontaktů, které zrovna potřebuješ, jak jsem se nedávno dozvěděl. Nebudeš litovat. Podíl je samozřejmě na tobě, řídit akci můžeš ty, domluvíme se na spolupráci-" ,,Dobře, domluvíme se v mé pracovně. Teď to nechci řešit, takhle veřejně rozhodně ne. Užívejte si tuhle chvíli, brzy přijde hlavní chod. Ještě se za vámi zastavím, určitě se domluvíme. Rád jsem vás viděl."přerušil ho zvednutím dlaně a znovu mě vzal kolem pasu, rychle se loučil.

,,I s tím kabátem jsi kurva přitažlivá. Kdyby si viděla jejich pohledy... Provokuješ. Nedělej to, radím ti dobře."zašeptal mi do ucha a nasál mojí vůni vlasů, když jsme mířili k autu.

Zvedl se mi žaludek.

,,Nastup si, jedeme zpátky do sídla. V sedm hodin ráno, což bude tak za hodinu, po našem tanci následuje jedna událost, které se ti vryje do paměti jako žádná jiná. Tahle a večerní událost o půlnoci budou to nejhorší, co jsi ještě neměla šanci poznat. Připrav se, žádné emoce a stůj na místě. Jestliže uvidím neuposlechnutí, zabiju tě. Na místě, před nimi a velmi chladnokrevně. I když splňuješ přesně to, co od tebe jako od matky mého syna potřebuji, i tak mi to nebrání ti sebrat život.

                          ~~~~~~~~
Specnaz= je označení jednotek zvláštního určení sovětské a posléze ruské armády i ozbrojených a bezpečnostních sil dalších postsovětských republik.

-> jen tak pro vysvětlení, co to vlastně ten Specnaz je... Je to velmi zajímavé, viděla jsem o tom hodně dokumentů, takže se doporučuji kouknout :)

Jinak moc děkuji za krásné komentáře v minulé kapitole, přečtení i hlasy. Moc to potěší :)

Jinaak... Začíná se nám to tu přiostřovat :D

Jaké jsou asi ty události, co? :P Nějaký typy? V příští kapitole se to samozřejmě dozvíte ;)

V médiích Specnaz :)