Mafia

~23~

Když jsem druhý den zamyšleně koukala do stropu a přemýšlela, co tím vším Nina chtěla říct, dveře se rozletěly tak prudce, že jsem sebou trhla a podívala se na dotyčného, který u dveří postával.

Následné prasknutí s kufry o zem a rozzuřeným výrazem mě usvědčil že daná osoba, Eric, není v dobré náladě.

,,Kurva, co to mělo být?!"začal a já se raději rychle vytáhla do sedu. Díval se na mě, zkoumal mě pohledem a já nasucho polkla.

,,Co-co se děje?"vykoktala jsem ze sebe a on se ironicky, až děsivě zasmál. ,,Co se děje?! Co myslíš, že se kurva děje?!"rozkřikl se naštvaně a já se rychle vytáhla na nohy, když se rozešel bleskovým krokem k posteli.

Začala jsem couvat, jak nejdál to šlo a když jsem pak narazila na ledovou zeď, polykala jsem slzy.

,,Tak já ti řeknu, co se děje!"zatínal pěsti a když byl u mě, přitlačil mě silně na zeď a přitlačil takovou silou na můj krk, že jsem se nemohla nadechnout.

,,Co si dělala ve tři ráno na chodbě?!"zařval mi do tváře, v obličeji měl naštvanou grimasu a kdyby to šlo, z očí by mu sršely blesky. Jeho normálně tmavě hnědá barva jako dvě horké kádě čokolády nabraly šílený druh tmavě černé barvy a rozzuřeně skřípal čelistí.

,,J-já"zasýpala jsem přes tlak na krku a začala se mi točit hlava. Chyběl mi kyslík, Erica jsem začínala vidět v mlze a když tlak povolil, znovu jsem hleděla do šíleně rozzlobené tváře.

,,J-já..."nevěděla jsem, co říct, nedokázala jsem nic vymyslet a to, že mě Eric brzo ráno překvapil, bylo ještě horší, protože jsem si myslela, že budu mít dost času na vymýšlení plánu.

,,Co ty?!"málem si na mně vyřval hlasivky. Byl tak rozzlobený.

,,Šla jsem do koupelny."zašeptala jsem a sklopila pohled k zemi. Bála jsem se ho, tak moc jsem se ho bála, že jsem se začala třást.

,,Ke služkám?! Kurva, řekni mi pravdu, nebo tě zabiju!"zatřásl se mnou, já už se naplno rozbrečela. Bála jsem se ho, bála jsem se jeho slovníku a bála jsem se, co mi udělá, když řeknu pravdu... Nebo lež. Bála jsem se, že mě zabije.

,,Bylo mi smutno, chybí mi lidský-lidský kontakt..."hlas se mi chvěl, plácla jsem první pitomost a i tak jsem nelhala. Každý je tu pro mě cizí, tohle místo je bez emocí a působí tak chladně... Nepůsobí jako domov pro někoho, kdo cítí lásku, štěstí, radost i smutek.

,,Lžeš!"agrese ho stále neopuštěla, o krok poodstoupil a švihl pěstí kolem mého obličeje a pěst zůstala ve zdi. Začala jsem hystericky plakat, sesunula jsem se k zemi a objala si nohy s tím, že schovám své vzlyky v klubíčku.

Plakala jsem, tak moc jsem se lekla, že pěstí udeří mě a tělo se mi znovu začalo klepat. Nechci... Už nechci zažít jeho řev a naštvanost. Nechci utéct, když vidím, že je to nemožné a čekal by mě ten nejhorší trest. Nechci utíkat. Nechci nic...

Eric mě za rukáv vytáhl zpět na nohy, prudce se mnou hodil o zeď a tělem narazil na to moje.

,,Ještě jednou mi zalžeš a věř mi, že tě normálně zabiju! Zabiju tě, slyšíš?! Utečeš, já si tě najdu a nepřežiješ to!"štěkl znovu do mého uplakaného obličeje a než mě pustil, vrazil mi facku, až se mi zatočila hlava a postižená tvář začala pekelně štípat.

Pomalu jsem se sesunula k zemi a bezvládně tam ležela, sama a plakala.

                                 ~~~~
Trošku drsná část... Snad to nikomu nevadilo O:), ale pořád jsem to psala ještě celkem slušně, protože popisovat bolest, údery a zlost a to všechno je celkem bolestivé (soucítím vždycky s tou osobou :D...)

Díky mooc :)