Mafia

~10~

,,Jak dlouho tu jste?"zeptala jsem se okamžitě, když jsme se zavřely v nějaké místnosti s velkou postelí.

,,Jsem tu už přes tři roky, slečno. Mému pánovi můžu být vděčná za život, když mě ušetřil smrti. A prosím, mně nevykejte. Já si to nezasloužím." ,,A myslíte, že já ano? Mám tady nesvobodu, stejně jako vy. Já jsem Penelope, ale mám radši Penny."podala jsem ji ruku, kterou po chvilce váhání stiskla.

,,Dobře... Pán o tom nesmí vědět. I když jste jeho majetek, stejně si přeje vykání."zamračila jsem se, když mě nazvala jeho majetkem. Nejsem jeho majetek, jsem člověk se svými právy. Teda... Byla jsem.

,,Nina Gavarasčenko."dodala, když jsem ji očima pobídala se představit.

,,Jak ti... Ehm... Pán zachránil život?"příčilo se mi oslovovat Erica ,,Pán", ale bála jsem se ho tolik, že jsem svou hrdost zakopala hluboko do sebe.

,,Sergej Luhasčenko-Gardov, ruský dealer a mafián, kterého se obává kde kdo, si mě chtěl podat. Zabít mě.... Minimálně to. Můj nevlastní otec měl u něj velmi velké dluhy, především za kokain a LSD. Nedokázal platit, tak k nám jedné chladné noci vtrhli ozbrojení Zhestokost, kteří si nás vytáhli z postele, dovlekli jen v pyžamu na terasu, kde jsme čtyři hodiny klečeli v mrazu, bez hnutí. Když k nám konečně dorazil Sergej, přišlo peklo. Otčína kopl do žeber, on se svalil a... Měl přimrzlé nohy... Jeho kolena... Prostě hrůza. Mé dva bratry přímo před mýma očima podřízl a... Rodiče umučili, mě dotáhli do černého SUV. Ten jejich křik mám zarytý v paměti už navždy..."brečela, tak moc.

Sergej ji chtěl prodat na Sibiř, nakonec si ji koupil Eric, který potřeboval nějaké mladé ženy na práci. Se Sergejem se dobře znají, jsou to dobří přátelé a Nina... Brečela tak  moc a silně, až mě bolelo u srdce.

Přátelsky jsem ji objala a utěšovala ji. Uvědomila jsem si, že na tom nejsem zas tak špatně jako ostatní. Nikdo mi nevyvraždil rodinu. Nikdo mi nepodřízl člověka přímo před očima. Nikdo mi neukázal, jak moc zní srdceryvý pláč, naříkání a křik.

,,Co je to Zhestokost?"zeptala jsem se, když se Nina trošku uklidnila. ,,To-to je bojová skupina, která-která patří Sergejovi a provádí za něj všechny špinavé práce."pronesla mezi vzlyky a utřela si slzy.

Bolest v jejích očích byla nepřehlédnutelná.

,,Utečeme odtud."možná to bylo tím šampaňským, možná za to mohl i větší nával emocí, ale rozhodla jsem se utéct. Cítila jsem, že to vyjde.

,,Ne, já nemůžu. Nemám ani kam... Já... Chci tu zůstat. Nemám rodinu, nikoho. Můj nový život začal tady." ,,Nino, musíme utéct! Tady tě nic nečeká. Vyjde nám to." ,,Musíš jít sama. Naději máš jenom, když utečeš sama."namítla Nina a po tváři se ji skutálela první slza. Bojovat s chtíčem nevydržela dlouho.

,,Nino, poslouchej mě... Spolu to všechno zvládneme."klekla jsem si k ní a chytla ji za ruce.

,,Jsi v tom sama, Penny. Prosím, udělej mě šťastnou a uteč. Pomůžu ti, ale... Já tu chci zůstat. Je to mé rozhodnutí, musíš ho akceptovat."smutně se usmála a objala mě.

,,Nino..." ,,Je to moje rozhodnutí, Penny." ,,Dobře. Musíme to naplánovat."sice jsem nerada kývla na útěk bez Niny, ale nic jiného mě nezbývalo. ,,Až zítra Pán usne, přijď sem. Všechno bude v pořádku."usmála se na mě. Chtěla jsem něco říct, ale byla jsem přerušená.

,,Где Пенелопа?!"ruské pokřikování na chodbě se nedalo přeslechnout.

,,Hledají tě..."vyhrkla Nina.

                                   ~~~~
Slíbená část je tadyyy :)! Nebudu lhát, taky jsem se těšila, až to napíšu. Děkuji za komentáře, pozitivní ohlasy a follow :)