I just love you ✓

VI. You are so happy now

,,Teda, to od něho bylo pěkně hnusný." Nadávala Jeyla, zatímco jsme šly směrem domů.

,,To teda jo. Vidělas jak se tvářil? Jako by byl něco víc, jenom protože má víc peněz." Vztekala jsem se, a zuřivě hledala něco, do čeho bych mohla kopnout. Šly jsme ulicí plnou samých hezkých domů, a rozkvetlých stromů a keřů. Chodily jsme tudy každé odpoledne z práce. Naštvaně jsem hodila starbucks kelímek, co jsem měla do teď v ruce na zem, a chystala se de něj vší silou kopnout.

,,Počkej." zarazila mě Jeyla. ,,Přece kvůli tomu kreténovi nebudeš ničit přírodu." Zohla se pro pro kelímek, aby ho mohla vyhodit, jenže já jsem byla rychlejší, a tak jsem ho pořádně odkopla. Sledovala jsem, jak letí vzduchem, a dopadá k někomu na zahradu.

Jeyla to naštěstí nijak nekomentovala, a jen si povzdychla.
,,A jsi si vážně jistá, že to myslel špatně? Třeba ti chtěl opravdu jen pomoct." Zkoušela mě ještě uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Darion mě vytáčel takovým způsobem, že to snad ani nejde popsat. A to při tom vlastně vůbec nic nedělá, jen se povýšeně usmívá, a hází kolem sebe peníze. Idiot.

,,Tak hele Jeylo..." Chtěla jsem jí právě vysvětlit, jakej je Darion idiot, ale přerušil mě zvuk mého mobilu. Měla jsem ho celou cestu v ruce, a tak jsem jen otočila displej, abych na něho viděla, a zmáčkla tlačítko na zapínání.
Displej se rozsvítil, a na mě vykoukla zpráva.

Howard: Nechcete s Jeylou přijít ke mně na oběd?

Brigádu máme jen dopoledne, takže jsme ještě neobědvaly. A tak jsme se nakonec domluvily, že k němu půjdeme, protože, ikdyž bráchovo jídlo občas chutná, jakobyste žvýkali bahno, i tak máme hlad. Navíc by mě opravdu zajímalo, jak to u něho na bytě vypadá. Prý bydlí ještě s jedním spolubydlícím. No, jestli je to tak, tak toho spolubydlícího upřímně lituju, protože vím, jaký za sebou brácha vždycky nechává bordel. Nebo spíš nechával.
Abych vám to upřesnila, mezi mým bratrem a rodiči to bylo vždycky takové nějaké divné. A já jsem nikdy nepochopila proč. Howard chodil nejdřív na střední normálně k nám do města. To jsme se ještě mohli vídat, a bylo to fajn. Jenže po nějaké době už se s rodiči nesnesl na tolik, že přestoupil na internát. Bylo to v nějakém městě poblíž, ale ani pořádně nevím, jak se jmenovalo, protože jsem tam nikdy nebyla. Viděli jsme se jen tehdy, když k nám přijel na návštěvu. Bylo to fajn ho mít i třeba jen na den doma, ale to dusno mezi rodiči a ním se dalo téměř krájet. Když jsem se na ně jen tak podívala, hned se začali o něčem bavit, a přede mnou dělali, že se nic neděje. I tak jsem to ale poznala.
Jenže potom brácha dokončil střední, a měl jít na vysokou. Bylo zrovna pár dní před začátkem školního roku, a Howard byl zrovna u nás doma. Ano, už jsem říkala i u nás, protože už tam teoreticky pár let nebydlel.
Ten den se brácha s rodiči pohádal. Hádal se s nimi celkem často, ale tohle byla jiná hádka. Nechtěla jsem se mezi ně plést, a tak jsem zůstala ve svém pokoji. I přes zavřené dveře jsem ale slyšela, že brečel. Brácha nikdy nebrečel, a tohle pro mě bylo neskutečně divné. Když jsem se ho později ptala, co se stalo, jen nad tím mávl rukou a řekl, že máma nemá ráda jeho přítelkyni. Bylo to vůbec poprvé, co se zmínil o tom, že s někým chodí, ale mě bylo jasné, že to, co mi řekl nebude úplně všechno.
Ještě ten den brácha odjel sem do Santa cruz, a doma už se od té doby neukázal.

Byla jsem ráda, že ho můžu po celém roce zase vídat. Je mi jedno, co se děje mezi ním a rodiči, ale pořád je to můj brácha, a já ho mám ráda.

☆☆☆

Mělo mi být jasné, že brácha by nebyl schopný cokoli sám uvařit. Když jsme přišly k němu do bytu, na stolku v obýváku už byly otevřené ktabice s pizzou. Jasně že se mohl snažit, a něco uvařit, ale abych byla upřímná, raději bych si dala opravdu tu pizzu. A brácha to nejspíš věděl.