I just love you ✓

XXIX. Illusions

Večer u táboráku jsem si opět sedla na opačnou stranu, než byl Darion. Dneska přes den jsme spolu byli sice v pohodě, ale to bylo jenom na chvíli. Bylo to proto, že jsem na chvíli zapomněla, jak to mezi námi je. Když jsme byli spolu v lese, bylo to, jakoby neexistovaly žádné starosti, žádná Grace, prostě nikdo jiný, než my dva. Přišlo mi, jako by jsme se viděli poprvé, protože všechno bylo najednou tak možné, jednoduché, a bez starostí...

Jenže to bylo opravdu jen na chvíli. Když jsme se ale vrátili zpět mezi ostatní, došlo mi, že život bezstarostný prostě není. Že jsou tu i jiné okolnosti, a že Darion prostě není můj, a nikdy taky nebude. A já jsem nemohla nechat svoje srdce si na něj zvyknout, když by stejně muselo být bez něho. Proto jsem si taky sedla opět co nejdál od něj. Aby byla bolest později o něco snesitelnější.

Cítila jsem skrz plameny jeho pohled, ale tentokrát už jsem mu ho neopětovala. Musela jsem se opravdu silně držet, abych to neudělala, ale zvládla jsem to, nepodívala jsem se do té smutné tváře, která mě po celou dobu pozorně sledovala.

Nakonec jsem jen mohla vidět, jak Darion svižně vstal, a odešel kus od táboráku. Nikdo kromě Grace a mě tomu nejspíš nevěnoval pozornost. On jen kousek poodešel, pak silně a naštvaně kopl do plechovky, kterou sem někdo pohodil, a ta odletěla někam daleko do lesa. Pak Darion chvíli stál na místě. Nehybně, asi přemýšlel, nebo se možná snažil skrotit svůj vztek. Po tom se ale mírně otočil, a pohlédl mi do očí. Ostře a pevně, ale také jsem v nich mohla vidět špetku zklamání a smutku. Pak ale dvakrát zamrkal, a stopy smutku se okamžitě rozplynully, až zůstal jen vztek. Nakonec se otočil zpátky zády ke mně, a rychle zmizel v lese.

Grace se jako na povel zvedla, a vyběhla rychle za ním, volajíc hlasitě jeho jméno.

...

Následující den jsme měli původně v plánu pokračovat dál v cestě, jenže stav mojí nohy nám to samozřejmě znemožnil. Bylo jasné, že tu budeme muset zůstat ještě dva, nebo možná dokonce tři dny, což nebylo zrovna málo. Cítila jsem se proto hrozně provinile, protože ostatní tu museli zůstat se mnou, a já byla to jediné, co jim bránilo v cestě dál. A to všechno jenom kvůli mé hloupé nepozornosti, když jsem se rozhodla přelézt tu obrovskou skálu. Teď už mi došlo, jak jsem byla pitomá, jenže to už bylo bohužel moc pozdě. Čas jsem vrátit nemohla.

Celý den jsem proseděla u vyhaslého ohniště na jednom z obrovských balvanů. Buď jsem hrála karty s Jamesem, zašívala Mikeovi mikinu, kterou si roztrhl o husté ostružiní, když jsme včera hráli na schovku, a nebo jsem si povídala s Hannou. Nic jiného jsem v podstatě dělat nemohla. V mém stavu jsem se nemohla hnout z místa, což mě neskutečně štvalo.

Navíc jsem za celý den nezahlédla Dariona. Bezva, takže se teď na mě ještě ke všemu naštval? Nálada mi tím pádem ještě o padesát stupňů klesla.

Zkráceně: Celý den byl na nic.

...

Druhý den už jsem na tom byla s nohou o něco lépe. Chodit už jsem jakž takž dokázala, a když všichni odešli podívat se k jezeru, které mělo být kus odtud, a já zůstala u tábořiště sama, rozhodla jsem se, že se pokusím dobelhat k vodopádu, kde jsem nechala fotografii Margaret a jejího zesnulého manžela. Nebylo to moc daleko, a tak jsem si řekla, že se tam půjdu projít, a zjistím, jak na tom s nohou jsem.

Pokud jde o Dariona, tak toho jsem viděla jen včera večer. Vrátili se s Grace kolem desáté, a jen zalezli každý do svého stanu. Na mě se Darion ani nepodíval, takže jsem neměla problém s ignorováním ho. Vyřešil to za mě.
Jediné, co o něm vím je, že s ostatními k jezeru nešel. Místo toho šli s Grace kamsi do lesa. Nikomu se, jak jsem se dozvěděla, se svým plánem, kam má namířeno nesvěřili, a tak nikdo nemá tušení, kde jsou.