I just love you ✓

V. Amusement Park

,,Tak takhle jsem si to teda nepředstavovala." Pronesla znuděně Jeyla, a rukama se opřela o opěradlo staré dřevěné židle, na které seděla obráceně.

,,To mi povídej." Zabručela jsem stejně otráveným hlasem jako ona, a sedla si na pult s kasou. ,,Nejsou tu žádný serfařský prkna, ani polonazí svalnatí kluci." Řekla jsem, a trochu se zaklonila, aby na mě zpoza slunečníku dosáhl alspoň nějaký ten paprsek slunečního světla, a já se tak mohla alspoň trochu opálit. Moje pleť byla totiž ještě pořád téměř sněhově bílá, a já jsem tu pak působila jako návštěvník z jiné planety.

,,Ale třeba to bude ještě dobrý." Pokusila se mi Jeyla alspoň trochu vylepšit náladu, přestože ona sama ji měla mizernou.

Naklonila jsem se zpátky na ní, abych jí viděla do očí, a nadzvedla obočí. ,,Nesnaž se." Řekla jsem jen, a zase oči zavřela.

,,No, musíš ale uznat, že nějací pěkní kluci tady jsou. Třeba tamten." Řekla, a ukázala kamsi do dálky na vysokého blonďáka.

,,To sice jo, ale jestli nás uvidí v tomhle, tak se chci propadnout sto metrů pod zem." Řekla jsem, a stočila oči k žluto-červenému oblečeku, který jsme musely obě nosit. ,,Ty máš alespoň to štěstí, že pracuješ v kuchyni, tam tě nikdo nevidí."

Už to byl týden a půl od našeho příjezdu sem. S Jeylou jsme si našly brigádu, ve které jsme sice dostaly něco málo zaplaceno, ale žádná sláva to nebyla. Pracovaly jsme obě ve stánku s hotdogy, v místním zábavním parku. Za celý den, co tu jsme, sem zatím zavítala jedna rodinka se třemi uřvanými děcky, kteří si stěžovali, že dostali málo kečupu, a chtěli vrátit peníze, a zájezd číňanů, kterým zase pro změnu nebylo rozumět jediné slovo.

Nečekala jsem žádný zázrak, ale tohle už bylo moc i na mě. Jeyla pracovala v kuchyni, a já musela pózovat v tom odporném kostýmku za kasou.

Jeyla se zvedla. ,,Tak já jdu, abych neměla průšvih. Ikdyž musím přiznat, že kdyby nás vyhodili, zas taková pohroma by to nebyla." Zamručela, a zmizela v kuchyni.
Já jsem ještě chvíli zůstala sedět na pultu, akorát jsem se otočila směrem ven ze stánku, abych mohla pozorovat ostatní lidi, co sem přišli za zábavou. Dnes byl park plnější než obvykle. Kolem pobíhaly malé uřvané děti, a prosily svoje rodiče, aby si mohli sjet ty nejšílenější atrakce. Ani jsem se nedivila. Den byl krásně slunečný, a na obloze nebyl jediný mráček. Prostě dokonalý den na to, aby vám bylo špatně, ať už z nebezpečně sálajícího slunce, šílených atrakcí, nebo z obojího najednou. Asi se ze mě stává pěknej pesymista. Povzdechla jsem si.

,,Koukám, že nestačíš prodávat." Vyrušil mě známý hlas.

,,No jo, Jamesi, dneska máme plno." Odpověděla jsem, ale ani jsem se nenamáhala otočit. James byl asi devatenáctiletý kluk, co prodával vedle zmrzlinu. Jeho stánek patřil v podstatě k našemu stánku. James byl trochu trouba, kterému zdobily hlavu černé dredy dlouhé po bradu. Byl tmavší pleti, ale barvou kůže se sem rozhodně hodil víc než já. Vážně bych se měla trochu opálit.
Za celou dobu, co tu pracuju, jsem neviděla, že by James přišel alespoň jednou včas. Zatím ho za to ale nikdo nevyhodil. Pravděpodobně nemají lidi, jinak by byl už dávno bez práce. Flákač jeden.

,,To je ale smůla." Řekl, jakoby povýšeně. ,,To ke mně se holky hrnou."

,,Myslíš ty dvě devadesátiletý bábinky, co tu byly včera?" Zasmála jsem se. James se na oko urazil, ale hned se začal taky usmívat. Ačkoli to bylo jelito, uměl parádně rozesmát, a já jsem tu s ním tím pádem měla alespoň trochu zábavy.

,,Hele, alespoň mi jedna z nich pochválila oblečení." Hájil se. Tomu jsem se musela zasmát znovu, jelikož vím, že James nosí stejný kostým, jako my.