Jako vždy si vše zapsal do svého deníku, poté ho zavřel, a uklidil pero do jednoho šuplíku psacího stolu. Ta posvátná knížka pro něho byla vším. Nechyběl mu v ní zápis z jediného dne už od jeho osmi let, což byl věk kdy se konečně naučil plynule psát. Bylo v ní všechno, a když říkám všechno, myslím tím úplně všechno.
Hlavně do ní ale vkládal to, co na venek moc neprojevoval, a to byly emoce. Život ho naučil, aby si je nechával pro sebe, a tak si je psal alespoň do svého deníku. Když jste šťastní, a prožíváte radostné chvíle, emoce jsou to, co vám zpestří a prosvětlí život. Je to něco, co se nedá ničím nahradit, protože kdyby je člověk necítil, nebyl by člověkem.
Pak jsou tu ale chvíle zlé, a to jsou chvíle, kdy mají emoce úplně opačný účinek. Většinou jsou stejně temné, jako časy které prožíváte, a bolí. Hodně, hodně to bolí. A v takových chvílích, když se je nepokusíte alespoň trochu potlačit, ublíží vám ještě víc, než krutý okolní svět. A právě takových časů si on prožil nejvíce.
ČTEŠ
I just love you ✓
Ficção Adolescente,,Jsi teď spokojený?!" Zařvala jsem na něj, a ukázala na modřiny na mé tváři. On najednou zalapal po dechu, a jeho posměšný úšklebek ho okamžitě opustil. S hrůzou v očích se díval na své mistrovské dílo. Někteří lidé jsou ve skutečnosti úplně jiní...
