I just love you ✓

X. And are you happy now?

Tu noc, jsem přespala u bratra. Spolu s Chrisem mi na tu tvář dali led, a celkově se o mě hezky postarali, jako bych byla jejich mimino. Bylo to od nich sice hezké, ale taky trochu otravné, protože se mě chodili pravidelně každých dvacet minut ptát, jestli něco nepotřebuju. Vlastně mi skoro nic nebylo, není potřeba z toho dělat vědu. Prostě jsem jen dostala facku. Dobře, VELKOU facku. Takovou, že jsem měla na kůži pořád otisknuté Darionovy prsty. A nejen tam. Jeho otisky byly i na mé ruce, a teď dostaly fialovou barvu. Nechápu, co to do něj vjelo, a celkově mi na mozek neleze jeho včerejší chování.

Další den jsem nešla do práce. Hannah mi řekla, že můžu zůstat doma jak dlouho budu chtít, za což jsem jí byla neskutečně vděčná. Nechápu, jak si někteří lidé můžou myslet, že je namyšlená. Není. Právě naopak, Hannah je ten nejhodnější člověk, kterého jsem tu zatím potkala. Je od ní strašně hezké, jak se snaží být milá. Sice to někdy trochu přehání, ale lepší něco, než nic.

Celý den jsem se válela doma. Sledovala jsem televizi, pouštěla si písničky, a četla si nějaké časopisy, co jsem našla v baráku. V podstatě jsem prostě nedělala nic. Alspoň jsem ale měla celý barák pro sebe, protože Jeylina teta i strjda byli v práci, a tak jsem se mohla nepozorovaně vkrást do mrazáku, a ukrást tam zmrzku.

Ležela jsem zrovna rozvalená na sedačce v obýváku před televizí, a sledovala nějaký středoškolské film, když jsem uslyšela chrastění klíčů, které oznamovali něčí příchod. Rychle jsem se posadila, ale když jsem spatřila, Jeylu, oddychla jsem si a zase lehla na sedačku.

,,Proboha, Hannah mi řekla, co se stalo!" Řekla Jeyla hned, a přispěchala ke mně. ,,Poslala mě z práce dřív, abych zjistila, jak ti je. Jsi v pořádku?" Zeptala se, a zděšeně se podívala na místo, kam mě ten kretén praštil. Od té párty jsme se neviděly, jelikož, když jsem se vrátila od bráchy, Jeyla už byla v práci. No, kdo ví, jestli vůbec spala tady.

,,Jo, jsem v pohodě, vážně." Odpověděla jsem jí, a stvrdila to falešným úsměvem. Ten ale Jeyla ihned prokoukla.

,,Ne, nejsi v pohodě. Kdybys byla, neležela bys tady celej den, a nekoukala na nějaký krávoviny." Řekla, a ukázala na mě. ,,Pojď, půjdeme ven. A není to otázka." Zavelela. Bylo mi jasné, že z tohohle se nevykroutím, a tak jsem se donutila zvednout, a jít se nachystat. Vlastně měla pravdu, potřebovala jsem vypadnout.

❁ ❁ ❁

Už asi hodinu jsme se procházely po pláži. Jeyla se mi svěřila, že s Wadem teď chodí. No, alspoň někdo je šťastný. Jsem za ni opravdu ráda, ale jediné co mě děsí, je, že Wade je kamarád toho pitomce, jehož jméno mi jaksi schválně vypadlo z hlavy, a už si na něj nikdy nechci vzpomenout. Moje přání ale očividně vyslyšeno nebylo.

,,A hele kdo tam jde." Řekla Jeyla, a ukázala prstem před nás, kde si spokojeně vykračoval ten již zmíněný pitomec. Zděšeně jsem se zastavila, a podívala se na Jeylu.

,,Pojď, půjdeme pryč." Řekla jsem, a chystala se odejít, než si nás Darion všimne. Jeyla přikývla, a vydala se za mnou. Ovšem, moc daleko jsme nedošly.

,,Ale, kdopak to tu je? Zdá se, že na sebe narážíme čím dál tím častějc." Řekl namyšleným hlasem. Jo, a zmínila jsem se už, že měl na sobě sluneční brýle? Jak nečekané.

,,Až moc často, jak se mi tak zdá." Odpovědela jsem mu naštvaně.

,,Nějaká naštvaná dneska. Šel jsem kolem toho smradlavýho stánku. To si nedokážeš udržet místo ani jako prodavačka hot dogů?" Zašklebila se posměšně, když k nám došel blíž.

,,Ty," Vyštěkla na něj Jeyla, a ty řekla s takovým odporem, jak jen dokázala, za což jsem jí byla opravdu vděčná. Ty se do ní laskavě přestaň navážet! Myslím, že včera to stačilo!" Ukázala na něj prstem, a mě chytila ochranitelsky kolem ramen.

,,Včera?" Zeptal se zmateně, jakoby se nechumelilo.,,Co bylo včera?" Bylo jasné, že ze včerejška si nic nepamatuje.

,,Však Chrystal ti to ráda řekne sama." Řekla Jeyla, stoupla si za mě a chytla mě za ramena, jako by mě k němu chtěla přistrčit blíž. Hned jsem ale udělala krok zpátky, protože od včera jsem k němu ještě pořád cítila zvláštní strach. A ten strach se spolu s dobou, kterou jsem strávila v jeho blízkosti násobil. Chtěla jsem od tud vypadnout, a bylo mi jedno, že se ten pitomec nedozví o ničem, co napáchal. Chtěla jsem prostě jen pryč.

,,Kašli na to." Řekla jsem mu, a mávla jen rukou. ,,Půjdeme." Vzala jsem Jeylu, za ruku, a chtěla ji od tud co nejrychleji odvést. Ta se mi ale vykroutila.

,,Neblázni Chrys, nemůžeš to přece jenom tak nechat plavat!" Trvala na svém. Darion nás celou dobu pozoroval, a nejspíš neměl ani páru, o čem mluvíme.

Chtěla jsem ji něčím odbýt, ale zarazila mě obrovská rána. Všichni tři jsme se jako na povel podívali nahoru na oblohu, kterou ještě pořád od včerejška slunce nenavštívilo. Ze zhora se ozval ohlušující zvuk hromu.
Vypadalo to, že se za chvíli rozprší, a Darion si dokonce sundal sluneční brýle, protože se nad námi zatmělo natolik, že to vypadalo skoro, jako by se stmúvalo k večeru, přestože byly právě teprve dvě odpoledne.
Na déšť jsme nemuseli čekat dlouho. Přesněji tak tři sekundy, ale nepršelo nijak moc. Jen malé kapičky. Naneštěstí jedna z těch neposedných kapek dopadla právě na mou tvář. Aniž bych si uvědomila co dělám, rukávem mikiny jsem si ji setřela, a přitom si otřela i všechen make-up, který jsem si na tvář napatlala, aby se na mě všichni vystrašeně neotáčeli.
Podívala jsem se na Dariona. Ihned, jak odpoutal pozornost od potemnělé oblohy, zadíval se na mě, a zalapal po dechu. Teprve až pak jsem si uvědomila, že zahlédl své mistrovské dílo. Posméšný úsměv v jeho tváři okamžitě pohasl, a přes obličej mu přeletělo hned několik výrazů, které jsem nedokázala nijak pojmenovat, avšak byla jsem si jistá, že jsem v nich zahlédla zděšení, strach i provinilost.

,,Do hajzlu." Řekl jen s pohledem stále upřeným na můj obličej, kde jeho prsty zanechaly nehezké fialové otisky, a při tom skoro nepohnul rty.

Jeyla tomu ještě přidala, když mě chytla za ruku, a odhrunula mi rukáv mikyny, kde se zkrývaly další malé modřiny.

Ten arogantní kluk, co se mi pořád jen posmíval, byl najednou pryč, a nahradil ho jeho pravý opak. Přišel blíž ke mě blíž, a natáhl ruku k mé tváři, aby si mohl lépe prohlédl svůj výtvor.
Rychle jsem ale ucukla, a udělala krok zpátky. Darion si toho všiml, a jakmile si uvědomil, že z něho mám strach, stáhl svou ruku zpátky, a jeho výraz ještě více posmutněl.

,,Jsi teď spokojený?!" Doslova na něj Jeyla ty slova vyplivla, chytila mě kolem ramen, a odvedla pryč, jako by právě na ní závisel můj život, a ona mě musela neustále ochraňovat. Tentokrát mi to ale nevadilo, a vlasně jsem za to byla i ráda.

,,Chrystal!" Zavolal na mě Darion, když už jsme byly nějaký kus od místa, kde jsme ho nechaly stát. Několik lidí na pláži se na něj otočilo, avšak mezi ty jsem já nepatřila.

,,Neotáčej se." Zašeptala mi Jeyla do ucha tak, aby si ničeho nevšiml. Já jen přikývla, jelikož jsem opravdu nestála o to, se sním byť jen setkat pohledem, a tak jsem pokračovala v cestě.

,,Chrystal." Řekl, už mnohem méně nahlas. Následující slova už potom skoro zašeptal, ale pořád jsem je slyšela, ikdyž to možná neměl v plánu: ,,Promiň."

______

Doufám, že se kapitola líbila. Začíná se nám to trochu vyvíjet, co? A to ještě zdaleka není všechno...