,,Hanno, kde jsou ti tvý kamarádi, co s náma měli jet?" Ptala jsem se zmateně, když jsme obě i s Jemesem přišly na zastávku. Nikoho, kdo by odpovídal mé představě o Hanniných kamarádech jsem tu ale neviděla.
,,Jeli dřívějším vlakem" Oznámila mi Hannah, a popostrčila mě do jednoho z vagonů vlaku. Rozhlédla jsem se kolem. Vlak byl přecpaný k prasknutí, a vypadalo to, že místa k sezení budume hledat opravdu těžko. Pokud teda vůbec nějaké najdeme, což vypadá dost nepravděpodobně.
Šla jsem první, a brodila se nacpanou uličkou. Rozhlížela jsem se všude možně, ale nikde nebylo jediné volné místo.
A tak jsme přešli do druhého vagonu. Tam to vypadalo téměř stejně, až na to, že mě do očí bodly hned dvě volné místa vedle sebe. Zaradovala jsem se, a přiběhla k nim.
,,Lidi, tady!" Zakřičela jsem na Hannu s Jamesem. Ti se hned přihnali za mnou.
,,Jsou jen dvě." Konstatoval James při pohledu na dvě sedadla.
,,To je fakt." Připustila jsem
,,Tak vy dvě si tady sedněte, a já se poohlédnu po nějakém jiném místě." Řekl skromně James, a začal odcházet. Jak hrdinské, avšak dost zbabělé, vzhledem k okolnostem.
,,Ani nápad." Zastavila jsem ho. ,,Vy dva si sednete, a já si najdu nějaké jiné místo." Rozkázala jsem. James se na mě trochu vyděšeně podíval, a očima se mi snažil naznačit, ať ho přestanu mučit. Já jsem ale dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Když se bude dál chovat takhle, nikam se s Hannou neposune.
Nechala jsem je tam stát, a zamířila do dalšího vagonu, najít si nějaké místo k sezení.
Nakonec jsem jedno objevila. Vedle nějaké staré paní, která tak trochu zapáchala. Moc jsem si ale vybírat nemohla, a vzhledem k tomu, že jsme jeli daleko, celou cestu bych neustála.
Sedla jsem si vedle ní, a strčila si do uší sluchátka.
***
Asi po deseti minutách jízdy jsem ucítila poklepání na rameno. Sundala jsem si sluchátka z uší, a otočila se vedle sebe. Ta stará paní se na mě vřele usmívala.
,,Máš velký batoh." Zhodnotila mé zavazadlo, které vypadalo, že za chvíli praskne ve švech. ,,Kampak se chystáš." Zajímala se. Usoudila jsem, že tohle bude asi rozhovor na delší dobu, než jen na jednu odpověď, a tak jsem schovala sluchátka do batohu, a začala si povídat.
,,No, jedeme s kamarády na pár dní tady do hor." Odpověděla jse jí slušně na otázku.
,,To zní zajímavě. Už jsi tam někdy byla?" Zajímala se ta paní dál.
,,Ne, ještě ne."
,,Tak to se ti tam bude líbit. Já jsem tam dřív jezdila často. Jestli chceš, prozradím ti, kde najdeš to nejkrásnější místo, které znám." Nabídla mi. Byla moc milá, a jelikož mě to zajímalo, přikývla jsem.
Paní mi prozradila, že se jmenuje Margaret. Dala mi velkou mapu, a tam mi červenou propiskou zakreslila malý puntík.
Potom jsem si od ní vyslechla dlouhý, ale nádherný příběh o tom, jak se tam poprvé políbila se svým manželem. Bylo to něco tak krásného. Říkala, že ten její manžel už bohužel nežije, a že se tam každý rok vrací, aby oživila staré vzpomínky na jejich lásku.
Páni, myslela jsem, že takové krásné věci se dějí jen v knížkách, ale tohle byl oživlý román.
ČTEŠ
I just love you ✓
Teen Fiction,,Jsi teď spokojený?!" Zařvala jsem na něj, a ukázala na modřiny na mé tváři. On najednou zalapal po dechu, a jeho posměšný úšklebek ho okamžitě opustil. S hrůzou v očích se díval na své mistrovské dílo. Někteří lidé jsou ve skutečnosti úplně jiní...
