I just love you ✓

XXXIII. Sorry

,,Co takhle zajít na party?" Zeptal se z ničeho nic Darion. Byla jsem u něho doma. Přesněji jsem ležela na lehátku u jeho luxusního bazénu, a četla si knížku.

,,Cože? Ještě dneska? Vždyť jsme se teprve před chvílí vrátili z hor. Ty máš energii jít teď na party?" Zeptala jsem se ho nechápavě, a odvrátila pohled od rozečtené stránky. Domů jsme se vrátili teprve před třemi hodinami. Já jsem doma u paní A ale stejně moc dlouho nevydržela. Jeyla sice doma nebyla, ale i tak jsem nechtěla riskovat, že bych se s ní vůbec mohla potkat, a tak jsem si jen dala sprchu, převlékla si nějaké oblečení, a za půl hodiny jsem byla u Dariona.

Ten pokrčil rameny. ,,Proč ne? Tahle party už je tu něco jako tradice. Pořádá ji Alex Baker, a je to něco jako rozloučení s prázdninama. Budou tam všichni, ale jestli nechceš, tak tam chodit nemusíme. " pohladil mě po holém rameni.

Nad tím jsem se trochu zamyslela. No jo, léto ani ne za týden končí, a se spoustou lidí odsud se už nikdy neuvidím. Navíc... nechce se mi teď nad tím přemýšlet, protože nad tím přemýšlím neustále od toho dne, kdy jsme se s Darionem poprvé políbili, ale... Jak to bude s námi dvěma? Budeme mít vztah na dálku. Zvládneme to? Zatím jsem o tom s ním nemluvila, protože jsem nechtěla kazit naše šťastné společné chvíle, ale pořád musím myslet na to, že nevím, co s námi bude.

Ale zpět k aktuálnímu tématu. Moc se mi teď nikam nechtělo chodit, ale přecejenom jsem si chtěla ještě naposledy užít nějaký ten čas strávený společně se svými kamarády, které jsem si tu našla, a tak jsem na Darionův nápad nakonec kývla.

____

Darion mi jako pravý gentleman podržel dveře, a společně jsme vešli do domu přecpaného lidmi. Nacházeli jsme se zatím na chodbě, ale už tady na nás zíralo nespočet tváří. Některé mi byly povědomé, a jiné jsem zas v životě neviděla. Když jsme procházeli dlouhou chodbou, zahlédla jsem tu tu nepříjemnou servírku, která nás jednou obsluhovala, když jsem byla s Jamesem v jedné kavárně. Byla to ta holka s otrávenou náladou, ze které jsme si tak nějak dělali srandu.
Taky jsem tu spatřila jednoho kluka, co prodával v místních potravinách, jednu holku, kterou jsem potkávala pravidelně při cestě z práce domů, když jsem ještě dělala v tom stánku s hot dogy, a celkově tu byla spousta lidí, které jsem si dokázala spojit s různými momenty, které jsem v tomhle městě zažila.

Samozřejmě jsem s tím, že se tu objeví Jeyla s Wadem, i Keira, počítala, a tak mě jejich přítomnost nijak nevyvedla z míry. Prostě jsem plánovala, že se od nich budu držet dál.

A nakonec jsem tady taky zahlédla člověka, na jehož existenci jsem už málem zapomněla. Blonďaté vlasy jako vždy vykukující zpod kšiltovky okamžitě upoutaly mou pozornost.

,,Ahoj Chrisi." Pozdravila jsem ho vesele.

,,Nazdar Chris, jak se máš?" Oplatil mi pozdrav, když si mě všiml. Bylo celkem vtipné, že máme stejné jméno. Ne teda, že bych se Chris jmenovala, ale všichni mi tak říkali. Chrystal pro ně bylo prostě moc dlouhé.

,,Jo, ujde to..." Odpověděla jsem mu.

,,Tak já nám skočím pro něco k pití." Řekl Darion, který ještě pořád stál vedle mě. Myslím, že až teď si Christian všiml, že tu jsme spolu, z čehož mu na tváři vyskočil zmatený výraz.

,,Jo, dík." Kývla jsem na něho. Darion se otočil, a zmizel za rohem místnosti.

,,Co máš s Darionem?" Střelil po mě Christian otázku tak rychle, že jsem ta slova málem nebyla schopná pobrat. Díval se na mě podezíravým pohledem.

,,Noo, chodíme spolu." Řekla jsem jen, a čekala na jeho reakci. Ten nejdřív vypadal naprosto v šoku, jakoby snad doufal, že se jen přeslechl. Nepřeslech. A až mu to došlo, pěkně se zamračil. I tak měl v tváři ještě náznak nepochopení, a zmatenosti.