I just love you ✓

IX. Why?

Ještě jsem si dotáhla oční linky, zaklapla můj kosmetický kufřík, a šla za Jeylou, která už na mě naštvaně čekala venku, a pořád nadávala, že zdržuju.
Ano, nakonec jsem se rozhodla, že na tu párty půjdu. Přece jenom nechci, aby si Darion po tom, co mi řekl myslel, že se ho bojím. Ani náhodou! Jestli chce tuhle hru hrát, tak fajn. Já se nevzdám, to by mu jen zvětšilo jeho debilní ego.

,,Kde se loudáš? Slíbila jsem Wadeovi, že se potkáme u náměstí, a už tam čtvrt hodiny čeká." Stěžovala si už asi po padesáté a nervózně u toho poklepávala nohou.

,,No jo, už jdu." Řekla jsem otráveně. Vůbec jsem se tam netěšila, ale nic jiného mi nezbývalo.

Jeyla přišla domů včera odpoledne. No, spíš k večeru. Říkala, že prý byla celý den s Wadem. Prý ji svezl na motorce, a zbytek dne potom strávili na nedaleké pláži. Tak mi připadá, že ačkoli jsem to nečekala, možná mezi nimi opravdu začíná něco být. Celkem jsem jí záviděla. Teda jako v tom, že si užila den. Já jsem ho totiž měla parádně zkažený.

Proboha, proč se pořád myšlenkama vracím k tomu idiotovi? Nechci na toho pitomce už myslet! Všechno jenom kazí.

,,Posloucháš mě vůbec?" Uslyšela jsem vedle sebe Jeylin hlas.

,,Cože?" Zeptala jsem se zmateně, na což si jen povzdechla, a zbytek cesty jsme pokračovaly v tichosti.

♡♡♡

Na party jsme spolu s Wadem dorazili asi o půl hodiny později. Ani jsme nemuseli hledat adresu, protože hudba, která zněla z reproduktorů tak hlasitě, že se barák téměř otřásal, dostatečně prozrazovala, kam se máme vydat. Vešli jsme dovnitř, a první, na čem, nebo spíš na kom, mi zůstal viset pohled byl on. Samozřejmě, že tam byl. Vypadalo to, jako by ucítil můj pohled zkrze dlouhatánskou chodbu plnou lidí, protože mi od sedačky, na které se rozvaloval, taky na oplátku věnoval svůj jedinečný úšklebek, který mi opravdu nechyběl.

Hned jsem začala dělat, že jsem si ho nevšimla, a koukala jsem se někam vedle něj, načež se zasmál.
Já jsem se ale opravdu začala věnovat něčemu jinému.

,,Chrys, přišla jsi!" Zapištěla Hannah s přehnaně veselým úsměvem na tváři. Věděla jsem ale, že se snaží být milá, a tak jsem ji objala, a taky ji pozdravila. Musela jsem křičet, protože přes hlasitou hudbu nebylo slyšet téměř žádné slovo.

,,Tam ten kluk v kuchyni se po tobě ptal!" Zakřičela na mě, a ukázala na hnědovlasého vysokého kluka co postával v rohu u kuchyňské linky, a popíjel kolu zero.

,,Jo, díky!" Zařvala jsem na ni, a zamířila do kuchyně, kde byl o trochu menší hluk, a tuďíž už jsem mohla mluvit normální hlasitostí.

,,Ahoj." Pozdravila jsem ho, a sedla si před něj na linku.

,,Ahoj." Pozdravil na oplátku, a trochu nemotorně mě objal, protože za mnou se nacházely poličky. Vytrhla jsem mu z ruky kolu, a dlouze se napila. Sice nechápu jak to svinstvo může pořád popíjet, ale tentokrát jsem si dala i já, protože jsem měla žízeň, a alkohol jsem pít nechtěla. Kdo ví, co za hnus tu zase mají.

,,Kde máš Christiana?" Zeptala jsem se ho, jelikož jsem jeho přítele nikde neviděla. Bylo divné o něm takhle přemýšlet, protože jsem si na to ještě popravdě vůbec nezvykla, ale říkala jsem si, že časem mi to bude připadat víc a víc normální. Byla jsem ráda, že je Howard šťastný, a jestli měl být s někým, tak právě s Christianem, protože jsem si všimla, že si rozumí neuvěřitelným způsobem. Já si s Chrisem taky rozumím. Popravdě, s ním by si rozuměl snad každý, protože byl takový ten typ člověka, co je všem prostě ze začátku sympatický, a hned se s ním začnete bavit, jakoby jste se znali roky.