O dva týdny později.
Seděla jsem právě za oknem v mém pokoji, a četla knížku. Nebyla to žádná romantika, jako ty, které většinou čtu. Všechny tyhle knížky mě v poslední době jenom štvaly, a já už jich měla plné zuby. Místo toho, jsem si v Charlieho bývalém pokoji vzala Harryho Pottera.
Myslela jsem, že mě to bude alespoň trochu bavit, ale už u druhé kapitoly jsem zívala, jakobycb týden nespala. Znuděně jsem zaklapla tlustou knížku, a položila ji na stůl. Tenhle styl literatury mi očividně vůbec nesedí.
Problém ale byl, že kromě čtení mě nenapadalo nic, co bych zrovna teď mohla dělat. Byl víkend, Jeyla odjela za babičkou na vesnici, a já zůstala trčet doma. Nuda nuda, a zase nuda.
Kdyby se v tu chvíli nerozezněla hlasitá melodie vyzvánění mého mobilu přísahám, že bych umřela nudou. Hlavou mi bleskla jediná myšlenka. Darion. Se zatajeným dechem jsem se podívala na displej mobilu, kde byly zobrazené dvě tlačítka. Jedno zelené a druhé červené.
Když jsem zjistila, že mi volá opravdu on, v duchu jsem se zaradovala, a rychle stiskla zelené tlačítko. Minulý týden měl totiž přijet, ale něco mu do toho vlezlo, takže jsme se domluvili, že přijede až zítra.
,,Ahoj!" Řekla jsem energickým hlasem šťastná, že ho opět slyším. Nemohla jsem se dočkat, až zítra přijede, protože jsme se už dva týdny neviděli, a mě neuvěřitelně chyběl.
,,Ahoj." Pozdravil mě na oplátku, a potom jsem z reproduktoru uslyšela zvuk, jak si nejspíš sedá někde na židli. ,,Tak jak se máš?" Zeptal se.
Já jsem si jen odfrkla. ,,Je škola, co myslíš.." Na chvíli jsem se odmlčela. ,,Tak v kolik zítra přijedeš? Nejlepší by to bylo kolem poledne, aby jsme pro sebe měli co nejvíc času. Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím." Mluvila jsem dál, a přitom se usmívala jak debil. V tomhle jediném mi vyhovovalo, že mě přes telefon nemohl vidět. Byla jsem ráda, že nevidí, jak přehnaně jsem šťastná, že ho zase slyším. Měla jsem takovou radost, že jsem málem začala skákat až ke stropu.
,,Chrystal promiň." Uslyšela jsem záhy ze sluchátka. Úsměv mi z tváře najednou zmizel, a místo toho mě naplnil strach. Tohle vůbec neznělo dobře. Takhle sklesle Darion nikdy nemluvil.
,,Co se děje?" Zeptala jsem se nejistě mírně roztřeseným hlasem. Měla jsem neblahé tušení, že něco není v pořádku.
,,Zítra nemůžu přijet." Řekl jen. Vyslovil to úplně klidně, jakoby to pro něj snad ani nic neznamenalo. Jakoby mu bylo fuk, že mě neviděl dva týdny.
,,C-cože? Proč? Vždyť jsi nepřijel ani minulý týden!" Rozčíleně jsem vyprskla do telefonu. Tohle snad není možné! Sevřela jsem telefon vší silou, a doufala, že ho v záchvatu vzteku nerozdrtím na kaši. Jak má náš vztah potom dál fungovat, když se ani nevidíme? ,,No... a kdy se teda uvidíme? Přijedeš teda příští výkend?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,Ne."
,,Ne? Sakra Darione, to myslíš vážně?" Zaječela jsem do mobilu, a doufala, že mu to alespoň poškodilo ušní bubínky. Rozhodně by si to teda zasloužil.
,,Ale mohl bych přijet hned další středu po tom." Nabídl mi velkoryse.
,,Jo, takže ty chceš, jezdit každý měsíc?! No možná jsem se přeslechla, ale myslím, že jsi říkal týden.
,,Já vím, fakt mě to mrzí, ale Bob a Megie chcou jet na Maledivy, a odlítáme už pozítří. Zítra se musím balit."
,,Ahá, takže tvoji pěstouni ti nabídnou úžasnou dovolenou v tropech. To je totiž mnohem lepší, než trávit čas se mnou. Určitě tě hrozně nutí, aby jsi jel s nimi, že?"
,,Chrystal, tak to není..."
,,Ne, já vím, jak to je. Takhle to prostě fungovat nebude, ať chceš, nebo ne... Ale mám pocit, že ty spíš nechceš, co?"
,,Poslouchej mě, já ti to vysvětlím."
,,Ne, radši nevysvětluj nic." Řekla jsem klidně do mobilu, a pak mu tipla hovor zrovna ve chvíli, když se chystal něco říct. Nechtěla jsem poslouchat už žádné jeho kecy. Ničilo mě to. Zabíjel mě tón, kterým se mnou mluvil. Znělo to, jakoby mu na tom vlastně vůbec nezáleželo. Nebo mi to tak teda alespoň připadalo.
Naštvaně jsem odložila mobil na stůl, a pak jsem se zoufale rozbrečela.
____
Tak si říkam... Nejsem já na Chrystal trochu moc zlá? Nechala jsem ji málem se utopit, srazit motorkou, spadnout ze skály... ale pořád žije, což je hlavní, ne? :D
ČTEŠ
I just love you ✓
Teen Fiction,,Jsi teď spokojený?!" Zařvala jsem na něj, a ukázala na modřiny na mé tváři. On najednou zalapal po dechu, a jeho posměšný úšklebek ho okamžitě opustil. S hrůzou v očích se díval na své mistrovské dílo. Někteří lidé jsou ve skutečnosti úplně jiní...
