I just love you ✓

XXXV. Goodbye summer

Když jsem se ráno probudila, připadalo mi, jako by se se mnou točil svět. Sotva jsem se posadila na posteli, hlavou se mi rozezněla hlasitá vlna bolesti, a tak jsem si ihned radši zpátky lehla do měkého polštáře, a zavřela oči. Tak nějak mi bylo jasné, co se stalo. Zároveň mi ale připadalo, že vzpomínky ze včerejší noci jsou v mé hlavě zahalené hustou tmou, a já jsem potřebovala, aby mi v té tmě někdo posvítil, jinak si na nic nevzpomenu.

Naštěstí ten někdo seděl očividně právě vedle mé postele. ,,Dobré ráno." Uslyšela jsem vedle sebe známý hlas. Dost známý na to, abych si mohla živě představit úšklebek na jeho tváři, zatímco se na mě díval. Darionův hlas mě i přes příšernou bolest hlavy donutil se usmát.

,,Dobré." Odpověděla jsem mu a záhy zívla. Hlavou mi proletěla myšlenka, že na mě musí být určitě úžasný pohled. Rozcuchané vlasy tak že, bude zázrak, když se mi je ještě někdy podaří učesat, a na obličeji mám pravděpodobně rozmazanou řasenku. Nejspíš teď musím vypadat, jako usmívající se mrtvola, kterou právě převálcovat tank.

,,Tak povídej. Co jsem zase provedla?" Zeptala jsem se se strachem v hlase, a poprvé na Dariona otevřela oči, abych si ho mohla prohlédnout. Udivilo mě, že měl na sobě pořád to stejné oblečení, jako když jsem ho včera viděla naposled. Nejspíš tu musel přespat.

,,Kromě toho, že jsi mi zachránila život, a já tě pak našel opilou, jak se směješ s Jeylou u baru? Celkem nic." Jakoby se zeptal Darion. Sklonil ke mně hlavu, a vzal mezi prsty pramínek mých vlasů, který mi vlezl do očí. Oddělal mi ho z obličeje, a začal si s ním jemně pohrávat. ,,Ale je pravda, že se za včerejší noc stalo vážně hodně zvláštních věcí." Řekl zamyšleně Darion. Snažil se nic nedat najevo, ale já viděla, jak mu při pomyšlení na včerejšek cukají koutky.

,,Například?" Zeptala jsem se. Nebyla jsem si jistá, jestli to chci vůbec vědět. Darion ale vypadal, že čeká, že mu tuto otázku položím, a tak jsem tak udělala, a čekala na odpověď.

,,Například, neříkala jsi, že je tvůj brácha gay." Řekl jako by nic, se zrakem dál upřeným na moje vlasy.

,,A co má být?" Řekla jsem trochu ostřeji. Najednou jsem dostala strach, žeby s tím Darion mohl mít nějaký problém. Co když je jeden z těch lidí, kteří takové jako je můj bratr odsuzují? Mohl by to být právě člověk, do kterého jsem se zamilovala?

,,Nic," Řekl Darion, a mě se značně ulevilo. ,,Jen, že chodí s Chrisem Brownem."

,,A?" Zavrtěla jsem zmateně hlavou, protože jsem stále nic nechápala. Uniká mi snad něco?

,,Děláš si srandu?" Vyvalil na mě Darion oči, a vypadal, jakoby nemohl uvěřit tomu, že nic nechápu. Tvářil se, jakoby to snad věděl každý, kromě mě, a já si v ten moment připadala neskutečně hloupě. ,,Chris Brown" Zopakoval Darion znovu jeho jméno. ,,V tomhle městě je to legenda. Každý ho tu zná. Vyhrál v plavání strašně moc soutěží. Je vážně dobrej."

,,Vážně?" Zeptala jsem se přihlouple. O ničem takovém jsem neměla ani ponětí. Jestli je Chris tak dobrý, jak Darion říká, pak se sama divím, jaktože o tom nic nevím.

,,Jo." Potvrdil Darion, a konečně pustil pramínek mích světlých vlasů, ve kterých se na ranním slunci objevovaly odstíny zlaté. Já jsem si konečně sedla, protože už se mi hlava přestala alespoň trošku motat, a podívala jsem se mu do očí.

,,A co dalšího se včera ještě stalo?" Vyzvídala jsem dál. Potřebovala jsem rozehnat tu tmu, která pohltila veškeré moje vzpomínky, a jedinou možností bylo zeptat se někoho, kdo tam byl se mnou.

,,No, jak jsem říkal." Pokrčil rameny Darion. ,,Když jsem tě našel, seděla jsi na barové stoličce, a bavila se s Jeylou, jakoby se mezi vámi nikdy nic nestalo. Což bylo vzhledem k okolnostem celkem dost divné, pokud to teda neměl na svědomí jenom alkohol." Řekl, a tázavě se na mě podíval, jako by čekal, že mu to objasním. Já jsem ale zrovna nevěděla o moc víc než on. Ne-li míň. Netuším, proč jsme se s Jeylou začaly znovu bavit. Už jsem si postupně vzpomněla téměř na vše, co se minulou noc stalo, ale tohle jediné mi zůstávalo záhadou. Co se změnilo? A hlavně, bude to teď mezi mnou a Jeylou zase jako dřív, nebo to bylo opravdu jen tím alkoholem?