DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 53. Konec prázdnin a návrat do minulosti ×

,,Změnila jsem na tebe názor. Navíc, když jsem byla u vás, nebyl jsi ke mne ošklivý. Choval jsi se dobře, narozdíl od tvého otce."
————————————————————
Čas ubíhal. Útoky smrtijedů rostly. Seděla jsem na posteli v mém pokoji a četla si Denní věštec. Bylo to tu. Nástup do sedmého ročníku. Byl poslední den prázdnin. Otec mě přes prázdniny zavřel v pokoji a kromě donašeče jídla (Joshe), tu nikdo nebyl. Jedině s Joshem jsem se stýkala. Sblížili jsme se. Nosil mi vše, oč si paní zla požádala. Nemůžu nic namítat, má to v popisu práce. Během prázdnin jsem se uzavřela do sebe. S Dracem jsem moc slov neprohodila.

*FLASHBACK*

Blížil se konec šestého ročníku. Byl večer, obloha se začala stahovat v mraky. Tušila jsem, že se něco děje. Procházela jsem se po chodbách bradavického hradu. Kdo ví, jestli to není naposled? V přemýšlení mě vyrušila palčivá bolest na levém předloktí. Otec mě volá.

Ovšem můj pocit nejistoty mi nedal. Cítila jsem tu smrtijedy. Smrtijedi, jsou tu, v Bradavicích. Moje kroky následovaly můj instinkt. Palčivá bolest postupně klesala.

,,Má paní, jsem tu abych vás s Dracem ochránil. Nemusíte být na obavách. Jsem zavázán, aby se vám nic nestalo." přišel ke mně Snape. Co ten tu pohledává? Proč by se mi něco mělo stát?

,,Komnata nejvyšší potřeby, setkáte se tam se svoji matkou a ostatními. Uvidíme se na astromomické věži." dořekl a odešel. Matkou? Uvidím svoji matku? Po šestnácti letech?
——————————————————-
Kráčela jsem komnatou nejvyšší potřeby. Bylo tu ticho. Kdyby spadl špendlík slyšela bych to. Kde jsou ale ostatní? Najednou jsem uslyšela hlasy. Jeden patřil Dracovi.

Vydala jsem se směrem k nim.

,,Adeline, co tu děláš?" vyhrkl Draco.

,,Můžu se ptát na totéž." odsekla jsem.

,,Vítej dcerko." řekla žena. Byla to ona. Stála tu přede mnou. Moje matka.

,,Matko?" vydechla jsem. ,,Jak?" přišla jsem k ní a ona mě objala. LIDI, BELLATRIX LESTRANGEOVÁ MĚ PRÁVĚ OBJÍMÁ!

V Azkabanu prý ztratila rozum, ale svoji dceru ne. Nikdy jsem se necítila víc šťastná. Mám tátu, mámu. Všichni budeme zase spolu.

,,Tvůj otec nás osvobodil. Včera v noci." dala mi ruce na ramena. ,,Jsem na tebe pyšná."

,,Musíme jít. Brumbál čeká." já tam stála úplně strnutá.

Brumbál? Proč by se Brumbál chtěl kamarádíčkovat se Smrtijedy?

Draco a pár ostatních Smrtijedů mě mlčky obešli a pokračovali dál.

,,Matko, co se děje?" snažila jsem se pobrat situaci.

,,Draco dnes zabije Brumbála." řekla. Moje srdce dostalo srdeční infarkt. Si dělá srandu ne?

,,To má být vtip? Vždyť nedokáže zabít ani...berušku."

,,Pokud tak neudělá, zabije ho tvůj otec sám. Ty sis znamení vysloužila, byla jsi loajální, tvůj otec v tobě má obrovskou důvěru. Tak ho nezklam." poradila mi. Ač se mi to nechce věřit, matka má v sobě i dobro. I přes její stinnou stránku se v ní najde to dobro a láska.

S obavami o Draca jsme tiše stoupaly schody na astronomickou věž. Slyšela jsem hlasy, byl tam Harry.

,,Zavolej Severuse, Harry." říkal zmoženě Brumbál.

V tom toho využil Draco.

,,Expelliarmus!" odzbrojil Brumbála.

,,Draco, tušil jsem že se tu potkáme. Ty to ale víš, nemusíš to dělat. My tě dokážeme ochránit, Draco. Kdysi jsem znal chlapce..."

,,Ano vím, koho myslíte. Ale on už si vybral! Vybral si mě! Musím to udělat, jinak on zabije mě." skočil mu do řeči a odhrnul levý růkáv, na kterém bylo plně vybarvené znamení zla. Byl vystrašený k smrti. Ovšem neměl na výběr.

,,Nemůžu se na to dívat." pošeptala jsem matce a vydala se mlčky nahoru.

Rukou mě zachytila za rukáv a kývla hlavou v zápor.

,,Otec nám domluvil svatbu matko, nedokážu snést pomyšlení na to, že bych si musela vzít někoho jiného, cizího." vysmekla jsem se jí a s hůlkou skrytou v rukávu jsem pokračovala dál.

,,Dobrý večer Adeline." pozdravil mě Brumbál.

Přišla jsem k Dracovi a zašeptala jsem mu do ucha.

,,Můžeš mi vysvětlit do čeho ses zas doprdele umotal?" zašeptala jsem mu klidně do ucha. Měla jsem sto chutí ho zabít dřív než můj otec.

Stoupla jsem si před něj a namířila na Brumbála hůlkou.

,,Budu upřímná pane profesore. Byl jste skvělý člověk. Moudrý, dobromyslný, ikdyž v rozdávání bodů do školního poháru, ne moc spravedlivý." pousmála jsem se. ,,Jenže některé věci jsou pro mě cennější než vy. Odpusťte mi to." chápu, že na smrtijedku moc citů, ale chci aby věděl, že tohle všechno bylo pro mou rodinu. Choval se ke mně hezky, díky němu stojím tady.

,,Má paní, ne!" přišel Severus.

,,Avada Kedavra." seslala jsem na ředitele nepromíjející se kletbu. Trefila ho do hrudi a on se začal hroutit z věže. Nastalo to, čeho se každý protivník zla obával. Já právě započala válku.

*END OF FLASHBACK*

Překvapení!!!!! Rozhodla jsem se knížku dopsat😍. Snad jsem návrat touhle kapitolou nějak nepošpinila. Doufám, že se pokračování líbí.

LOVE YA MY DEATHEATERS🐍💚