DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 22. Velmi povedený zápas ×

Všichni jsme si stoupli po dvojících za sebe. Otevřel se vchod a my vyletěli na hřiště.
--------------------------------------------------------
Myslím, že mám trému. Tak přeci jenom, tu bylo hodně lidí.

„No tak Adeline, hlavu vzhůru.” šeptala jsem.

Ze shora byl výhled všude. Potter ve stejné výšce, pár metrů ode mě.

*Harry's view*

Adeline, že je chytačkou? Jsme přátelé a budeme mezi sebou soupeřit. Přijde mi jako druhá Hermiona. Neustále zanořená do čtení, chytrá, milá a hezká. To, že se stala chytačkou, by bylo poslední, co by mě napadlo.

Nemám náladu se s ní prát o zlatonku. Počkat.... vždyť ona má Nimbus 2002! Nejmíň tisíckrát rychlejší koště než celé nebelvírské družstvo dohromady.

„Nimbus 2002?” zeptal jsem se jí.

„Jojo. Koupil mi ho otec.” po slově otec, se zastavila. Nechápu proč, ale teď není čas na přemýšlení. Teď, mám jiný cíl. Zlatonku. Začala mi šumět u ucha a já za ní hned vzlétl.

*Adeline's view*

Vedle Pottera, se objevila zlatonka. Všiml si jí.

Letěla jsem za ním jak blesk.

„Adeline Rossová s Harry Poterrem, soupeří o zlatonku!” oznamoval Lee Jordan.

„Adeline Rossová, dohnala Harryho Pottera!” hlásil.

Zlatonku jsem měla na dosah. Stačilo půl sekundy a já by ji měla v ruce.

Jenže Potter, mě chtěl předehnat. Tím, jak se chtěl za každou cenu dostat dopředu, do mě omylem šťouchl a já na poslední chvíli v nerovnováze, stiskla zlatonku. To znamenalo jediné.

Padala jsem z koštěte.

„Adeline? Adeline!” zakřičel Potter a chtěl mě ještě chytit, jenže marně. V té rychlosti, jsem se mu nechtěně vysmekla a padala dolů. Ještě stále, jsem byla při vědomí, ale jen tak na půl.

Stačil mě ale na pár metrů od země chytit a položil mě opatrně na zem.

Okamžitě, se ke mně sběhl celý učitelský sbor.

„Co se stalo Pottere?” vyděsil se Snape.

„Adeline? Jste při sobě?” klekla si ke mně McGonagallová.

„Albusi, musíme ji hned dostat na ošetřovnu!” rozkázala se strachem v očích.

Někdo vyčaroval nosítka. Před sebou jsem měla mlhu.

„Adeline!” přiběhl ke mně blonďák.

„Ty jeden kreténe, chceš ji zabít? Už tenkrát v ošetřovně kvůli tobě ležela několik měsíců!” nadával Potterovi.

Měla jsem pootevřené oči. Už jsem ani nevnímala okolí.

„Odvedeme ji na ošetřovnu pane Malfoyi.” dořekla McGonagallová.

„Podívejte se, má zlatonku!” překvapeně řekla Minerva. To bylo to poslední, co jsem slyšela.

Následně, už jsem jen zavřela oči a opět se propadla do hlubokého spánku.
-------------------------------------------------------
Otec bude zuřit. Opět ležím na ošetřovně. Úplně bez energie a chutě do života. Jak řekl Malfoy, snaží se mě zmrzačit. Sice nechtěně, ale ano.

„Adeline? Jste vzhůru?” přiběhla ke mně Pom.

„Očividně.” odpověděla jsem polohlasem.

„Byl to velmi nepěkný pád.”

„Pan Potter, vás ale na poslední chvíli chytil.”

„To mi teda pomohl.” řekla jsem otráveně.

„Díky Merline, vypadalo na vás, že jste v bezvědomí. Ale netušila jsem, že se probudíte hned druhý den. I profesor Brumbál, říkal, že možná přijdete o paměť. Naštěstí, jste ale vyvázla jen se zlomeninami.”

„Jak dlouho tady ještě budu?”

„Musím vám nejdřív napravit ty zlomeniny. Budete muset chodit s berlemi.”

„Berle-co?”

„Však uvidíte.”

Madam vytáhla hůlku a začala s léčbou.

„Bude to bolestivé, na to se připravte.”

„Jau.” snažila jsem se zadržet bolest.

„Hotovo, teď můžete vstát, ale opatrně ještě nemůžete......” stoupla jsem si a spadla na zem.

„.........chodit.” dořekla.

Podala mi ty dvě tyčky.

„Tady máte.”

„Ehm, děkuju.”

„A na co, že jsou?”

„Budete se nimi podpírat, aby vaše noha nebyla moc zatížená.”

„Dobře.” zkusila jsem udělat krok. Je to lehčí a lepší, než chodit se zlomenou nohou, bez zapření.

„Skvěle. Teď už můžete jít.”

Kývla jsem Pom na rozloučenou.
------------------------------------------------------
Otevřela jsem dveře od pokoje.

„Ahoj holky.”

„U Merlinových vousů, málem nás trefilo. Ani nevíš, jak jsme se o tebe bály.” přivítala mě Elly.

„Ty jeden blázne.”

„Teď, mě budete muset nosit, na ramenou.”

„Si děláš srandu?” lekly se.

„Jasně, že ne.” vyprskla jsem smíchy.

„Draco tu byl.”

„Nechci vědět, proč tu byl. Nezajímá mě.”

„Něco ti tu nechal.” řekla Pansy a ukázala na moji postel. Byl tam dopis.

Milá Adeline, ani nevíš jak by mě potěšilo, kdyby jsi se mi, přestala vyhýbat. Bral bych to jako osobní vítězství, kdyby jsme se usmířili.

Přijď na astronomickou věž, dneska kolem půlnoci.

Tvůj Draco.

„Četly jste si to že jo?”

„Vlastně jo, ale jen ze zvědavosti.”

Obě dvě, se začaly smát.

„Běž Adeline, mrzí ho to. Bylo to nedorozumění.”

„Fajn, tentokrát, vás poslechnu.”

Hi, máme tu další kapitolu❤. Doufám, že se líbí. Normálně za chvíli se Adeline na ošetřovně, asi ubytuje na stálo 😂❤.

Love ya my deatheaters 💚🐍