DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 6. Cesta domů a zase ten Malfoy! ×

Odešla jsem. Určitě na mě má podezření že něco není v pořádku, ale koho by napadlo, že můžu být dcerou pána zla. Mě třeba ne.
---------------------------------------
„Máš už zabaleno?" volala na mě Pans.

„Skoro! dej mi 5 minut"

„Vlak bude za 15 minut odjíždět! Tak honem" , začala ječet.

Sbalila jsem si rychle všechno oblečení a knížky.

„Už jdu!" křikla jsem na Pans.

„Je taky načase,” podotkla jsem a začala se smát. Její smích je neskutečně moc nakažlivý, tím pádem, jsem se začala smát taky.

Rozloučil se s námi Hagrid a jeli jsme domů. Ach jo, uteklo to. Hlavně mně. Vždyť jsem několik měsíců, proležela na ošetřovně.

Sedla jsem si do kupé, ale než bych řekla fanfrpál, objevil se přede mnou. Malfoy. Ne, že bych měla náladu ho vyhnat ven, vzhledem k posledním událostem, jsem ho nechala vstoupit.

„Potřebuješ něco?" optala jsem se opatrně.

„No ehm, vlastně jo.” řekl.

„Tak povídej.”

„Víš, nikde už není místo, mohl bych si k tobě prosím přisednout?”

Zarazilo mě to slovo „prosím”. Jako haraší mu na majáku? Odkdy Malfoy prosí? Asi jsem na ošetřovně spala hodně dlouhou dobu.

„Draco Malfoy? Ten zmijozelský princ, si nemá kde sednout? Myslela jsem, že tebe chce mít v kupé skoro "každý”, řekla jsem ironicky a zasmála se. Začal se smát taky.

„Třeba ty, by jsi takového prince, mít v kupé určitě nechtěla, ale jelikož jsi velmi dobromyslná, tak jsi mi vyhověla."

„Jestli zjistím, že ve vlaku ještě místo bylo, tak tě něčím praštím,” řekla jsem mu s jemným úsměvem.

Celou dobu jsme si povídali. No víte, když se s někým bavíte, čas ubíhá 4× rychleji.

Vlak najednou začal zastavovat.
---------------------------------------------
Zazvonila jsem na zvonek. Po chvíli, se přede dveřmi objevil můj táta a přivítal mě. Doma to vypadalo úplně stejně.

„Ahoj tati,” objala jsem ho a pak šla do obýváku.

„Tak co? Jaký to bylo? S kým ses seznámila? Učíš se dobře? A jaké máš známky? V jaké jsi koleji? A proč jsi mi neposlala sovu?" začal ze sebe sypat. Připadal mi, jako Rita Holoubková, když z někoho tahá nějaké důležité informace.

„Promiň, že jsem ti neodepsala. Já, byla v bezvědomí." dořekla jsem a táta strnul. Díval se 2 minuty někam do blba, než zareagoval.

„Co se ti stalo?" ptal se mně s velmi neklidným hlasem.

„Já věděl, že to nebude bezpečné!" připadal mi starostlivější, než kdy dřív.

„Víš, byla jsem v bezvědomí několik měsíců."

„Jaký parchant za to může?" vztekl se.

„Z části já, ale z části Potter."

„Měl jsem ho nechat zabít hned, po jeho špinavých rodičích." začal zuřit.

„To ta bezhůlková magie."

A začala jsem mu vše vykládat, jak to skutečně bylo.
---------------------------------------------
„Takže Draco tě zachránil? A jsi ve Zmijozelu?"

„Jo, špitla jsem."

„Až budu zase pánem zla. Budeme bydlet u Malfoyů. Odměním je, za tu záchranu."

„C-cože?" vyhrkla jsem.

„Zabydlíme se v Malfoy Manoru."

„Budou tam probíhat smrtijedské schůze. Bylo by mi ctí, kdyby jsi se stala též smrtijedkou a bojovala po mém boku." dořekl a já předem věděla, že určitě ano.

Ale co jsem nevěděla, že rodina Malfoyů, je jedna z nejoddanějších rodin smrtijedů.

„A kdy že to tam pojedeme?"

„Až bude nejvhodnější čas." dořekl chladně a já si šla vybalit věci do svého pokoje.
--------------------------------------------
Uběhly 2 roky a stalo se poměrně dost věcí. Opakovala se minulost. Vzpomínka Toma Raddla, totiž mého otce. Tajemná komnata, byla znovu otevřena. Chtěl ho po tom co mi Potter způsobil to nekonečné ležení v bezvědomí, zabít, jenže zničil část jeho duše, viteál. Deník Toma Raddla. Otec zuřil, ale naštěstí má prý "v zásobě" , ještě 6 viteálů. Pak Sirius Black, ten krvezrádce, utekl z Azkabanu. Na konci roku, chtěli Lupin a Black zabít Pettigrewa, ale utekl jim. Následně se Lupin proměnil ve vlkodlaka, ale nebýt té zatracené mudlovské šmejdky Grangerové, oba dva by zemřeli. Jak Black tak Potter. Byl by o jeden velký problém postaráno. Grangerová měla totiž obraceč času a díky němu se vše vrátilo zpět, do svých kolejí. Já to Golden Trio z celého srdce proklínám!!! Tento rok, ale bude úplně jiný. Táta mě pověřil úkolem a jestli vše poklape jak má, tak zabijeme Pottera a táta bude připraven, k navrácení moci. Jen se bojím co se stane, když úkol nesplním. Dostanu cruciatus? Zabije mě? Nechci na to ani pomyslet. Ale jsem přeci jeho dcera.
-------------------------------------
„Adeline! Dopis z Bradavic!" volal na mě táta.

Ahojky, tady máte další kapitolu 💚. Teď vše pofrčí, jak má😂. Tím jsem chtěla říct, že od konce téhle kapitoly, už budu psát přítomnost děje. Do teď jsem psala, jak Adeline zažila svoje 3 roky v Bradavicích (vlastně jenom začátek jednoho roku, kvůli bezvědomí 😂). Všechny tyhle kapitoly, bylo když to tak vezmu "vyprávění" neboli jak to vše začalo. Ten text, napsaný v kurzívě, je shrnutí, co se událo. I hope, that you understand. Radši moji "velmi gut" ajinu vynechám😂.

Love ya my deatheaters! 💚🐍