DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 4. Moje premiéra v ošetřovně ×

„Protego!" křikla jsem! Všichni byly strnulí, všichni byli v úžasu, i Potter, který to nečekal, ale kouzlo odrazil. Metali jsme po sobě různá kouzla, ale na posledních pár jsem neměla dost sil. Bezhůlková magie mě poměrně hodně vysilovala. Pak už jsem jen cítila jak se mi zavírají oči a padám na zem.
-------------------------------------------------
Cítila jsem, jak padám. Jak se ztrácím
v temnotě. Všechno to napětí ze mě spadlo. Ulevilo se mi. Věděla jsem, že spím, připadalo mi to jako věčnost, jako kdybych už se nikdy neměla probudit.......

*FLASH BACK*

„Adeline? Adeline!" bylo poslední, co jsem slyšela. Byl to Malfoy. Jeho otravnej hlas, znám až moc dobře. Tentokrát, to ale nebyl ten normální Malfoy. Teď byl mnohem starostlivější a plný obav.

*Draco's view*

Byl to pro mě šok. V tenhle moment jsem se o ní neskutečně moc bál. Ty kryple! Prober se! Jsi Malfoy! řeklo mi podvědomí. Kašlu na tebe! Pomyslel jsem si a běžel k ní.

Zareagoval jsem rychle a doběhl jsem k ní. Ležela úplně nehybně, vypadalo, že ani nedýchá, ale naštěstí se jí hrudník zvedal, ač nepravidelně.

„Profesore dělejte něco!" okřikl jsem Quirella.

Quirell vyčaroval nosítka a já ji jemně stiskl ruku. Cítil jsem pocit jistoty. Všichni byli v údivu, že ten bezcitný a arogantní Malfoy, se bojí o dívku, která ho z celého srdce nenávidí. Možná je dobře, že nevidí to, že ji držím za ruku, protože kdyby jo, tak bych dostal nejspíš do „držky".

Nosítka se vznášela a já jsem ji furt držel ruku.
------------------------------------------
„U Merlina položte ji sem!" křikla madam Pomfreyová.

„Co se s ní stalo?" vyptávala se.

„Vlastně ani nevím, omdlela. Adeline ovládá bezhůlkovou magii,” svěřil jsem se.

„Počkat cože? Že by jí to vysílilo?"

„Nejspíš ano." řekl jsem.

„Pane Malfoyi, víte kdo uměl jako jediný bezhůlkovou magii?" odpovídala a mezitím rychle připravovala ty "skvostné" srajdy, kterým se říká lektvary. Nic proti lektvarům nemám, ale ty její žblebty jsou nechutný.

Teď mi to docvaklo. Přece pán zla. Ale ona? Přece nemůže. Nemůže být jeho příbuzná. Vždyť je Rossová. Sice pochází s čistokrevné rodiny, ale..... vždyť já ani žádnou rodinu Rossových neznám. Merlin ví, jestli si třeba tu rodinu nevymyslela, ale proč by to dělala? Nesmysl. Nevím, jak mě to mohlo napadnout.

„Už by jste měl jít", řekla Pomfreyová.

„Ale co Ade... " , zbytek už jsem nedořekl, protože na ošetřovnu přišel Brundibál.

„Nebuďte na obavách Draco, Adeline je v nejlepších rukou, o to se nemusíte bát" pověděl Brundibál.

Věděl jsem, že u ní chci zůstat, jenže Pom řekla, že prý potřebuje být v klidu. To bych tam jako dělal nějakej bordel? Dneska nemám náladu na někoho zkoušet Protivovy pranky. Ikdyž tyhle činnosti, jsou moje velmi dobrá partie. Třeba jednou, když Crabe s Goylem šli ve společence kolem sušenek, tak jsem jim tam místo krémové náplně, dal zubní pastu. Jak stupidní. Kdyby na stole místo sušenek, ležela kočičí kapsička pro Norrisovou, ti tupci by si toho stejně nevšimli. Bylo vtipné vidět ty jejich pohledy.

*END OF FLASH BACK*

*Adeline's view*

Otevřela jsem oči. A probudila jsem se.....na ošetřovně? Tak jsem pátrala do minulosti. Souboj - Potter - bezhůlková mafie, teda magie - bum bác, ležím na zemi - bezvědomí - nosítka. Připadalo mi to trošku srozumitelnější.

„Slečno Rossová? Jste při sobě?" přiběhla ke mně Pom, s úlevou že jsem vzhůru.

„Jak dlouho jsem spala?" optala jsem se rozespale.

„Několik měsíců slečno,” podívala se na mě.

Cože? Několik měsíců? Neuvěřitelný. Jak to? mumlala jsem si pro sebe.

„Jak je to možné madam?"

„Byla jste v bezvědomí. Zejména kvůli vaší bezhůlkové magii."

„Proč jste nám to neřekla?"

„Já to ani nevěděla madam."

S údivem se na mě podívala. Něco na způsob : Jinak v pořádku v tvý hlavě? Ty máš takovou schopnost a nevíš o ní? Holka tobě asi šibe na maják!

Nad té představě, jsem se musela pousmát.

„Sháněl se po vás pan Malfoy" slečno.

„M-Malfoy?" vykoktala jsem.

„Ano, jistě. Pan Malfoy se o vás nehorázně bál. Chtěl tu s vámi i zůstat. Když vás uviděl v bezvědomí, okamžitě reagoval. Nařídil profesoru Quirellovi ať vyčaruje ihned nosítka. Celou dobu vás držel za ruku. Měl o vás opravdu strach. Měla by jste mu poděkovat." vyjeveně jsem se na Pom dívala a vše co mi řekla i detaily, jsem si v hlavě přehrála znovu ještě tak třikrát, než jsem se opět vzpamatovala.

Hi everybody💚, konečně nová kapoška (wut co mi jebe😂). Omlouvám se, že jsem do příběhu použila schopnost „bezhůlkovou magii". Jedna holčina co psala příběh „Dcera Lorda Voldemorta" ( ta knížka je mega dokonalá 😻), to vymyslela, ale mě se to k Adeline prostě hodilo. Jinak, chci psát svou tvorbu a originální nápady. Takže mě neobviňujte, že všechno kopčím💚🐍.

Love ya my deatheaters 💚🐍 ( nový pozdrav 😏😂)