DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 39. Potterovi se nejspíš nechce z vody ×

„Dá se to tak říct. Měj se Popelko." zamával mi a odešel.
----------------------------------------------------------
Uběhly čtyři dny a já, sedím na tribuně s ostatními. Přeze mě Elly přehodila deku, aby mi nebyla zima. Draco mě celou dobu zahříval ruce, abych se nenachladila.

„Je od vás pěkné, že se o mě takhle staráte, ale to nemuselo být." usmála jsem se na svoje přátele.

„Za málo." odpověděl blonďák a políbil mě na čelo.

„Takže....vy už spolu zase chodíte?" naznačovala.

S Dracem jsme se na sebe podívali.

„Myslím si že ano, pokud to tady princátku nevadí." mrkla jsem na něj.

„Děláš si srandu? Básní o tobě skoro rok, abys mu dala šanci." zasmála se Elly.

„V pohodě Pans?" zadíval jsem se na kamarádku.

„Jasně, jo, všechno v pohodě. Jen mě omluvte, jdu se projít." řekla skleslým hlasem, vstala a odešla.

„Myslíš že jí to hodně mrzí?" podívala jsem se na Elly.

„Bude chvilku trvat, než to vstřebá. Nedělej si starosti Adell, všechno bude dobrý." usmála se Elly od ucha k uchu.

„Zachvíli to začne." napínala jsem všechny kolem sebe.

„A měla jsi nějaký zvláštní důvod se sem přijít podívat? Myslím, že život je důležitější, než turnaj." pokárala mě Elly.

„Neboj, já vím co dělám." můj pokus o uklidnění zabral. Jen z poloviny.

„Nechci nic propásnout, vždyť víš..."

„Je to kvůli Potterovi?" zahihňala se. Dracovi, ale do smíchu moc nebylo.

„Ne, není. A přestaňte mě furt motat kolem Pottera. Nikdy jsem s ním nic neměla a nebudu!" zvýšila jsem hlas a napila se z horkého čaje, který mi Draco před chvílí donesl.

„Fajn, tak proč jsi tady? Měla by ses šetřit." začala opakovat svoji řeč. Sice má pravdu, moc mi není dobře, ale kdybych v tajném úkolu zklamala, otec by mě do mě smrti nenáviděl.

„Draco, jsem trošku unavená a nechce se mi celou hodinu dívat. Nevadilo by ti, kdybych tu usnula?" požádala jsem ho rozespale.

„Pojď sem." natáhnul ruce v gestu, abych si lehla na jeho klín. Byla jsem fakt vyčerpaná. Navíc, byla zima, jako kdyby nade mnou létalo deset mozkomorů. Fujj.

„Je to lepší?" zeptal se mě s úsměvem na tváři.

V tu chvíli už jsem nevnímal okolí a usnula.

„Cisso! Adeline mohla zemřít!" křikl nějaký muž. Děj tohohle snu, se nikde neodehrával. Jediné co jsem slyšela byly hlasy. Hlasy v temnotě. Jeden z nich, patřil mému otci.

„Omlouvám se, můj pane. Už se to nestane."

„Je mi jedno, jak to zařídíš, ale do konce školního roku mi musí zůstat živá! Rozumíš? Živá!"

„J-jistě můj pane."

„Pokud se něco pokazí, zabiju toho, který v tom bude mít prsty."

„Můj pane, Adeline s Dracem už jsou zase spolu."

„Skvěle. Budou mocný pár."

„Nechci být vlezlá, můj pane, ale máte s nimi nějaké plány? O kterých bych měla vědět?"

„Je hezké, že se zajímáš Narcisso, ale do toho ti nic není. Ikdyž, je pravda, že bych vás měl varovat."

„Takže Cisso, věc se má tak, že vaše rodina bude v budoucnu pověřena do mých plánů. Nemusíš se strachovat, měl jsem na mysli Luciuse. Pokud ovšem selže, schytá to Draco."

„Můj pane, vždyť je to ještě chlapec. Prosím, nech potrestejte mě."

„Ne Cisso, už je rozhodnuto. Jinak, platí ta naše dohoda?"

„Jistě můj pane. Vše platí..........." chvíli jsem přemýšlela, co myslel tou dohodou.

Otevřela jsem oči. Můj dech byl hodně zrychlený a srdce mi bušilo o sto šest. Jako bych uběhla desetikilometrový maraton.

„Adeline, děje se něco? jsi v pořádku?" zeptal se pohotově Draco.

„To otec. Proto mám ty noční můry. Neustále se mi dostává do hlavy." utřela jsem si kapičku potu, která mi stékala z čela.

„Proč tě vaši tak trápí?" zeptal se. Já jen sklopila hlavu.

„U Merlinových vousů, musíš pryč. Celá hoříš. Odvedu tě zpátky do nemocnice."

„Ne Draco, to je dobrý. Zbývá deset minut do konce." on jen nadzvedl ramena.

„Jak myslíš." dořekl.

Během chvilky se jako první, vynořil Cedric. Všichni začali tleskat. Pár sekund po něm Krum.

„Fleur má teda výdrž." popotáhla jsem své rty do velkého úsměvu.

„Ne, už je dávno venku. Nedostala se přes Ďasovce." promluvila Elly.

„Takže...."

„...Už jenom Potter." dokončil větu Draco.

Prosila v duchu jsem Merlina, ať se vrátí živý.

Právě odbyly hodiny hodinu (mega lul 😂).

Uběhlo pár minut a stále nic. Draco mě svíral v jeho objetí a já ani nedutala.

Po chvíli se z vody vynořili dva studenti. Chtěla jsem potichu jásat, že je Harry živý. Na mé neštěstí to byl Weasley s nějakou malou holkou. Podle tváře, by to mohla být sestra Fleur. A byla.

Nejhorší na tom všem bylo, že Harry měl z jezera dostat jen Weasleyho. A očividně dostal, ale on sám nikde. Sice riskoval, ale po pár minutách se z jezera vynořil i on. Neskutečně moc se mi oddechlo.

Ahojky smrtijedi 😂🙏, mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooocinky se omlouvám, že nevychází kapitoly. Jsou prázdniny (bum! Jak nečekané!😂) a mám na starosti spoustu jiných věcí. Spát, jíst, dívat se na filmy atd.😂 Jinak tuto sobotu jedu na rafty a hned den po nich jedem na pět dní na chatu. Ale určitě tam bude i nuda, takže se budu snažit psát. Doufám že se kapitola líbí a moc vám děkuju za 1,64 K přečtení 😍. Pamatuju si, že jsem byla štěstím bez sebe, když na mé knize bylo 1 K přečtení. A teď už to budou skoro 2 tisíce! Myslela jsem, že tahle knížka pohoří a nebude mít žádný úspěch. Ale díky vám, se mi plní sny. Děkuji za vaši podporu a omlouvám se, že toho píšu tolik😂🙏.

Love ya my deatheaters 💚🐍.