DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 8. Testra..., co? ×

Po chvilce jsem si lehla a opět usnula.
-------------------------------------------------
Ráno jsem vstala brzy. Zapomněla jsem si včera zabalit do Bradavic, tak to musím stihnout teď.

Asi za půl hodinky, bylo vše nachystané v mých kufrech. Přes sebe jsem přehodila župan a šla se nasnídat.

Táta ještě spal. Opatrně jsem šla po špičkách, k jeho pokoji. Namířila jsem na klíčovou dírku hůlku a chtěla říct kouzlo, aby mě neslyšel. Přeci jenom když já, si dělám snídani, tak to musí slyšet i sousedi.

Jenže.......není mi 17. Merline!!! Nemůžu ještě kouzlit, mimo Bradavice!!

Sešla jsem schody a šla do kuchyně. Bylo to celkem výzva, dělat snídani. Hlavně, když všichni spí.

Chtěla jsem vzít pánvičku a dělat míchaný vajíčka. Jenže mi ta pánvička spadla na nohu, a já zaječela přes celý dům.

„Co se tady děje?" řekl naštvaně otec.

„J-já, chtěla dělat snídani." vykoktala jsem.

„Hm," bylo jediné co řekl a šel zpět do jeho ložnice.
------------------------------------------------
S vítězným úsměvem, jsem dokráčela ke stolu s jídlem. Vajíčka jsem nepřipálila a to je co říct!!Na vaření jsem prostě antitalent. Chtělo by to něco, co za mě tu snídani udělá.

Snědla jsem moji snídani a šla se převléct. Že včerejška bylo na mé židli, přichystané oblečení.

Pak jsem si pročesala moje krásně hnědé vlasy a vyčistila zuby.
--------------------------------------------
„To už je tolik hodin?" překvapeně js zírala na hodiny. Popadla kufr, rozloučila se s tátou a rychle jsem spěchala na nádraží.

„nádraží 9 a 3/4, tady!" prošla jsem přepážkou a viděla vlak s Hagridem.

„Ahoj Hagride," pozdravila jsem slušně.

„Ahoj Adeline, u Merlinových vousů, ty už jsi tak vyrostla?"

„Pamatuju si tě, jak si byla vůplný škvrně." řekl a já se tomu zasmála.

„Utíkej si sednout, ať máš ještě nějaký místo."

„Už jdu. Měj se, Hagride!" rozloučila jsem se.
--------------------------------------------
Jakmile jsem našla volné kupé a sedla si, začaly se mi zavírat oči. Byla jsem hodně unavená.

Postřehla jsem, že si ke mně někdo sedá, bylo mi to už celkem jedno.

Prosím, jen ať se mi zase otec, nedostane do hlavy.

Díky Merline, nechal mě být.
---------------------------------------------
„Adeline, prober se! Jsme v Bradavicích." řekl někdo.

Otevřela jsem oči. A tak trošku se zděsila. Nebo, spíš lekla.

„C-co tu děláš?" vykoktala jsem ze sebe.

„Promiň, spala jsi." odpověděl blonďák.

„Já, nechtěla společnost." řekla jsem mrzutě.

„Tak, já už radši půjdu." jeho výraz, se z normálního, změnil na zklamaný.

Bylo mi ho líto. Ne nebylo! Co to meleš Adeline? Sama víš, že se ti líbí. Nelíbí!

Po 5 minutách povídání, s mým podvědomím, jsem si sebrala saky paky a vystoupila z vlaku.

Neustále přemýšlím nad tím, proč se mi otec dostal do hlavy. Co ale vůbec nechápu, tak to, že tam byl Malfoy. Že by byl Draco smrtijedem? To pochybuju. Nemá na to žaludek. To co jsem viděla, přece nemusí být skutečné. Co když, si to otec vymyslel, aby mě zastrašil. Pověděl mi, že pro mě v budoucnu, bude mít velmi důležitý úkol. Možná to bylo varování, kdybych ho nesplnila.
----------------------------------------------
„Ahoj Pans!" jakmile jsem ji uviděla, když vystupovala z vlaku, rozběhla jsem se a pevně ji objala.

„Tak moc ráda, tě vidím!" řekla a stiskla mě ještě pevněji.

„Neblázni, udusíš mě." vyhrkla jsem.

Začaly jsme se fakt hodně smát. Jakmile nás to omrzelo, vydaly jsme se směrem ke kočárům.

Prudce jsem se zastavila.

„P-pans? P-proč t-to zvíř-ře t-táhne k-kočár!?" vyjeveně jsem zírala na to zjevení.

„Ehm, nic kočár netáhne." zaraženě mě projížděla pohledem.

Došla jsem k té věci blíž. A pohladila ji. Vypadal mile. Ikdyž na první pohled, to byl celkem šok.

Sedly jsme si do kočáru a čekaly, až si k nám někdo přisedne. Vsadím se, že Pans doufala, aby to byl Malfoy. Jenže, ne.

„Všechny kočáry odjely. No super!" začal nějaký brýlatý chlapec.

Jakmile se otočil. Zjistila jsem, že to je Potter. Fakt skvělý.

„Kdyby Hermiona nerozsypala všechny svoje knížky, ještě by jsme nějakým jeli." řekl naštvaně.

„To není pravda Harry! Ron se cpal jídlem, místo toho, aby si vzal věci!" bránila se Hermiona.

Takhle se tam dohadovali ještě 5 minut.

„Můžete se už laskavě přestat kočkovat a jít si sednout?" tohle zabralo. Přestali se dohadovat jako malý mimina a došli ke kočáru.

„A proč bychom měli hm?" otázal se Potter.

„Jseš větší kretén, než jsem myslela Pottere. Jestli nechcete jít pěšky tak vám radím sedejte!" křikla jsem a všichni si sedli.

Zjistila jsem že tu s námi je i Lenka.

„Panebože!” vykřikl Potter.

„Co táhne ten kočár?" zíral na to zvíře.

„To jsou testrálové," přidala se Lenka.

„Testra.., co?" zeptala jsem se.

„Testrálové. Vidí je jen ten, kdo byl svědkem něčí smrti."

„Ty jsi byla svědkem něčí smrti?" koukla na mě.

„V ten moment, mi to docvaklo."

Ahojky, tak tu máme další kapitolu. Moc vás prosím, aby jste mi napsali, jestli se vám knížka líbí. Aby to mělo smysl, psát dál. Jinak omghshdh! Jsem #5 v #tomriddle. Mám radost! Všem děkuju za podporu!💚🐍

Love ya my deatheaters 💚🐍