DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 3. Vyrovnaný souboj s Potterem ×

„Zmijozel!" křikl kloubouk.
------------------------------------------
No to snad ne! V tenhle moment jsem si myslela, že horší, už to nejspíš být ani nemůže.

„Všechny vás tu vítám, opět v novém školním roce! Než se pustíte do hodování, chtěl bych vás upozornit, že do zapovězeného lesa se nesmí chodit, taktéž do........." dokončil svůj dlouhý proslov ředitel.

Po dlouhém proslovu, jsme se mohli pustit do jídla. Konečně! Měla jsem hlad jako vlk.

„Ahoj," ozvalo se vedle mě. Byla to holčina, očividně taky z prváku.

„Ahoj," řekla jsem mile.

„Taky z prváku?" vyzvídala.

„Jo".

„Budu s tebou nejspíš na pokoji. Adeline Rossová, viď?"

„Tak budeme nejspíš spolubydlící". A ty jsi??"

„Jeee, promiň, jmenuju se Pansy, Pansy Parkinsonová."

„Těší mě, Pansy."

„Mě taky."

„Máš tu vůbec nějaké kamarádky?" zeptala se.

„Ne, ale už jsem si našla mého velkého nepřítele," špitla jsem s úsměvem na tváři. Jenže nás nejspíš někdo slyšel.

„Nemyslíš tím doufám mě, že ne?" okřikl mě ten malej blonďatej smrad.

„A koho jinýho, bych za nepřítele asi měla? Paní Norrisovou?" řekla jsem celkem pobaveně. Ikdyž z části to bude tak trochu pravda, od tý doby co jsem se podívala na Filche a tu jeho pošahanou čičinu, tak jsem věděla, že z toho nebude nic dobrýho.

„To si odpykáš Rossová!" řekl naštvaně.
----------------------------------------------
„Vážně ho tak nesnášíš?" začala Pansy, cestou do naší kolejní společenky.

„Promiň, ale nikdy ho nejspíš nebudu mít nějak extra v lásce, já ho doslova a do písmene, nenávidím," odpověděla jsem.

„Mě se třeba líbí. Krásnej blonďák, ještě hezčí oči." říkala Pansy zasněně.

„Nechápu, co se ti na něm může líbit."

Pansy se na mě usmála. Očividně je do něj zabouchlá, až po uši.
------------------------------------------
Už bylo kolem jedné hodiny ráno a já furt nemohla usnout. Prostě ne. V pokoji mě už znuděně chodit nebavilo, tak jsem se vydala do společenky.

Nikdo tam díky bohu nebyl, tak jsem si sedla do křesla a dívala se na plápolající oheň. Zvládla jsem se na něj dívat asi hodinu, než se moji oči začaly zničehonic zavírat.
--------------------------------------
Pomalu, ale jistě, se mi začaly otevírat oči.

„Kde to jsem?" pak jsem si zapomněla na včerejší noc a bylo mi vše jasný.

„Doháje! Za 10 min máme obranu proti černé magii!" tohle není dobrý, přijít pozdě na první hodinu.

Rychle jsem se převlékla, povedla hygienu a s mým prázdným žaludkem a knížkami, jsem utíkala na hodinu. Jenže.....jsem byla nemotorná a na chodbě, jsem do někoho narazila.

„Au!" zaskučel. Očividně tady někdo vstal levou nohou a přijde mi, že jsem to byla spíš já.

„Já..,promiň, nechtěla jsem, nedívala jsem se na cestu," řekla jsem omluvně.

Když jsem na zemi začala sbírat knížky, zjistila jsem, že ten kterého jsem srazila, byl kretén Malfoy.

„Ále Rossová, jaké překvapení!" řekl otráveně.

„Ježiši, potkat tě po ránu, to je to nehorší, co se mi mohlo stát," odpověděla jsem odhodlaně.

„Hele, to od tebe nebylo pěkný!" zamračil se.

„Příště se radši dívej, kam šlapeš Rossová!" řekl a rozhodil mi celou tu hromadu knížek, které jsem si sbírala po zemi. Kretén jeden.
-------------------------------------
„Tak děti, dneska se naučíme pár lehkých obranných kouzel a budeme je zkoušet souboje ve dvojicích," podotkl Quirell.

„Ale pane profesore, souboje dělají až 3. ročníky," řekla ta mudlovská šmejdka Grangerová.

„Ano, ale 3. ročníky dělají souboje s pokročilejšími kouzly, mi budeme dělat kouzla jednoduchá a bezpečná."

„Tak! Rozdělte se do dvojic!" řekl profesor.

„Pansy? Půjdeš se mnou?" optala jsem se kamarádky.

„Promiň, už jsem se domluvila s někým jiným." Viděla jsem, jak si to šmaruje směrem k Dracovi, ale ten ji odmítl, takže hledala někoho jiného.

„Všichni jsou už ve dvojicích?" zeptal se profesor

Všichni byli rozděleni, kromě mě.

„Promiňte profesore, na mě už nikdo nezbyl," řekla jsem.

Slyšela jsem jak se vzadu, někdo tiše směje. Byl to ten blonďatej kretén.

„Jistě, pan Potter, taky nikoho nemá, tak budete bojovat spolu," odpověděl
Quirell.

To už se radši ještě jednou srazím s Malfoyem, než bojovat s Potterem.
------------------------------------------
„Slečno Rossová, pane Pottere, pojďte za mnou dopředu".

„Určitě jste dávali pozor a kouzla umíte", řekl profesor.

Cítila jsem, že se propadnu hanbou, protože jsem moc pozor nedávala.

„Můžete začít!" jakoby nám souboj Quirell odstartoval.
----------------------------------------
Začalo to normálními kouzly, než se nám to vymklo z ruky, začali jsme po sobě vrhat mnohem složitější kouzla a profesor se na nás s údivem koukal.

Byl to velice vyrovnaný souboj. Popravdě jsme měli jen každý vyslat kouzlo a druhý ho odrazit, ale my jsme dělali souboj, jako kdyby šlo o náš vlastní život. Mrhali jsme na sebe kouzla, ani nevím, že jsem je doposuď znala, ale nevěděla jsem o nich.

„Expeliarmus!" křikl Potter, ale já nebyla dostatečně pozorná, abych kouzlo odrazila. Hůlka mi vyletěla z ruky, ale na nic jsem nečekala a vyzkoušela to, co jsem chtěla zkusit už několik měsíců. Bezhůlkovou magii.

„Protego!" křikla jsem! Všichni byly strnulí, všichni byli v úžasu, i Potter, který ti nečekal, ale kouzlo odrazil. Metali jsme po sobě různá kouzla, ale na posledních pár jsem neměla dost sil. Bezhůlková magie mě poměrně hodně vysilovala. Pak už jsem jen cítila jak se mi zavírají oči a padám na zem.

Ahojky všichni, tohle bude asi moje nejdelší kapitola v historii😂💚. Už to začíná být trošku lepší. Budu ráda za zpětnou vazbu!💚🐍

Love ya all!🐍💚