DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 50. Večerní návštěva ×

„Se ještě uvidí.” nadzvedla jsem obočí. Vnuknul se mi do hlavy nápad. Sice s tím moc zkušeností nemám, ale chybami se člověk učí. Zkusím se otcovi dostat do hlavy. Vím, je to neslušné, ale jinak nezjistí, kde jsem.
----------------------------------------------------------
Celé odpoledne jsem promarnila přemýšlením. Otec uvidí vše, co se tu událo. Až zjistí, kde jsem, všechny v tomhle domu pozabíjí.

Co mě ovšem nepřekvapovalo, že mi od rána nikdo nedal žádné jídlo. Nikdo tu od rána nebyl, kromě toho kluka, který mi zabránil utéct a té divné ženy, co mi do paže zabodla tu divnou věc. Bojím se, že to je nějaký jed.

Najednou jsem uslyšela třesot klíčů. V mém pokoji bylo zamčeno. Nejspíš mi nesou večeři, když už oběd vynechali.

Stál tam ten kluk.

„Bála jsem se v někoho horšího, ale myslím, že to horší už být nemůže.” protočila jsem očima a on to ignoroval.

„Fajn, tak když tu večeři nechceš...”

„Děláš si legraci? Umírám hlady! Naposledy jsem měla snídani.”

„Kdo mě měl přijít navštívit? Říkala mi to ta divná ženská, co tu byla ráno.” vyhrkla jsem.

„Zaprvé není divná a s takovým přístupem žádná večeře nebude.” otočil se a šel s táckem ke svému dveřím. Myslela jsem, že mu snad hrabe. V tu chvíli někdo otevřel. Byl to muž. Podobný tomu klukovi.

„Nech tu večeři tady synku.” řekl mu a vzal mu tácek z ruky. „Můžeš jít.” dal mu ruku na rameno. Na celou tuhle konverzaci jsem kulila oči a nechápala absolutně nic. Starší muž zavřel dveře a kráčel si to ke mně.

„To se takhle budete každý den střídat? Popravdě, celkem mě to mate.” odsekla jsem.

„Jsem Joshův otec.” oznámil mi.

„Všimla jsem si.” tak Josh? To mě podrž.

„Teď, mi řekneš nějaké informace, nebo jsi bez večeře.” propaloval mě pohledem. „Látka očividně zabírá viď? Za pár dnů ztratíš svoji moc. Nebudeš moct kouzlit. Zvlášť bez hůlky. To platilo i u přemisťování. Asi jsi si všimla.” zasmál se.

„Ubožáku.” sykla jsem. „Budete litovat!”

„Co asi zmůže čtrnáctiletá holka?”

„Zítra mi je patnáct.” vzpomněla jsem si na svoje narozeniny.

„No vidíš. Tak jako dárek, dostaneš o jídlo navíc. Ovšem, něco za něco. Chci informace.”

„Nic vám nepovím! Ikdybych měla trpět hlady!” říkala jsem sebevědomě.

„Jak myslíš.” usmál se a vzal tácek s jídlem.

Odešel a zamčel. Opět jsem ucítila pocit samoty.

Nevím co je horší, trávit prázdniny s tím blonďatým nafoukancem, nebo Joshem, který se mě nepustí snad ani na záchod.

S prázdným břichem jsem si lehla do postele a snažila usnout. Ovšem myšlenky na otce, mi nedaly spát. Sedla jsem si na postel a zavřela oči. Snažila jsem se uklidnit.

„Tady máš jídlo.” zamumlala a přišla ke mně. Byla to žena. Poměrně mladá, tipuji tak dvacet let. Měla mikádo a celá byla oděná do černých barev.

„Kde to jsem? A kdo jste vy?” stačila jsem říct.

„Nestarej se. Spala jsi v lese.” řekla. „Za chvíli tu budeš mít návštěvu.”