DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 48. Ahoj prázdniny ×

„Elly! Už mě nebaví být ta holka co se skrývá, co všechno tají a dělá strááášně utajenou! Zítra mi je patnáct, už nechci být tou malou ustrašenou holčičkou co se honí za kouzlením. K čemu jsou ty pitomý řeči....buď sama sebou...blablabla, když sama sebou nejsem?! Jestli mám být sama sebou, tak bych teď měla stát vedle něho, mučit lidi a nechat se doučovat černou magii. Tohle jsem já. Kdybych mohla, vysvobodím svou matku z Azkabanu. Klidně se se mnou přestaňte bavit, ale já se přetvařovat dál nebudu.” dořekla jsem a nastalo velmi trapné ticho.
----------------------------------------------------------
„Elly notak, vím že jsi správná holka a pochopíš mě.” domlouval jsem kamarádce.

„Promiň Adel. Říkat to nikomu nebudu, ale neděláš správné rozhodnutí.” dořekla blondýnka a odešla z pokoje.

„Neřeš to, i přes to všechno nezapomeň, že tu pro tebe budu.” podotkla Pansy a mě to zahřálo u srdce.

„Dík.” poděkovala jsem.

Posledních pár dní, proběhlo vcelku v klidu. Sem tam pár narážek na mou osobu, ale ignorovala jsem to. Nebo, jsem se o to spíše pokoušela.

Za těch pár dní, si Elly našla pár nových přátel. Z Mrzimoru. Není ovšem divu. Když se u ní Moudrý klobouk v prvním ročníku  rozhodoval, kam povede její cesta, bylo to na rozhraní Mrzimoru a Zmijozelu. Nakonec bylo dáno na Zmijozel, díky jejím sourozencům, kteří též studovali ve Zmijozelu. Jediná matka, kdysi bývala v Mrzimoru. Podle mě, ji měl klobouk přiřadit do Mrzimoru. Její povaha vcelku pasuje.

Celkem mě to zamrzelo, ale nic jí nevyčítám. To ona si vybírá stranu.

Pokoušela jsem se najít volné kupé. Elly seděla s jejími novými přáteli, Pansy seděla s partičkou Draco a spol. a já, byla sama. Až jsem narazila na trojici Nebelvírů. Seděli v kupé a o něčem diskutovali. Měla jsem sto chutí, rychle projít a najít si místo jidne, kdyby si mě jeden z nich nevšiml.

„Ahoj Adel, hledáš mě?” otevřel brýlatý chlapec.

„Vlastně, ani ne, jen hledám volné kupé, tak já už asi....”

„Sedni k nám.” řekl. Celkem jsem se divila. Být v přítomnosti Grangerové a Weaslyho? No ble. Ale pokud se k nim budu chovat mile, možná mi na to skočí stejně jako Potter. A další věřící lidi, se mi hodí.

„Jestli to nevadí..” usmála jsem se. Koukala jsem na ostatní dva sedící v kupé. Vyměňovali si překvapené pohledy.

Mlčky jsem se sedla vedle naší hvězdičky.

„Tak co, těšíte se domů?” začala jsem optimisticky.

„Celkem jo.” zabrblala Grangerová.

„Taky.” řekl až otráveně Weasley. „Na tebe se ani ptát nemusím že?” prokroutil očima.

„Promiň, ale jestli si myslíš, že celé prázdniny stravím mučení mudlů, tak si na velkém omylu.” upozornila jsem ho.

„Můžete mi něco slíbit?” řekla jsem.

Dívali se na mě nevěřícím pohledem. Samozřejmě kromě Pottera.

„Nesuďte mě podle Voldemorta.” řekla jsem hrdě.

Všichni sebou škubli.

„Necháme si to projít hlavou.” řekl Weasley.

„Mluv za sebe Rone.” upozornil ho Potter.

„Souhlasím...s Harrym.” řekla Grangerová.

Ron je propaloval pohledem.

„Je vám jasný, že ona je....” začal.

„Je ti jasný že mi zachránila krk?” křikl Potter na Rona.

Ron se s prohrou otočil a díval se z okna vlaku.

„No nic, radši půjdu. Nechci se nikomu vnucovat.” řekla jsem zklamaně a připravila se na odchod.

„Ne, zůstaň.” prosil Harry.

„Nechci být na obtíž.” usmála jsem se. Je pravda, že být takhle přehnaně optimistická mě fakticky nebaví.

„Nejsi.” pousmála se jemně Grangerová.

„Tak fajn.” úsměv jsem ji opětovala.

Povídali jsme si o všem možném. Byla to sice otrava, ale zvládnout se to dalo. Jenom Weasley mi stále nevěřil a nemluvil se mnou. Je dobrej v tom, že nedůvěřuje jen tak někomu. Kdo by taky věřil holce, která málem zabila jeho kamaráda? Ti dva mi na to očividně skočili.

Vlak, se pomalu blížil k nástupišti. Z dálky šlo vidět spousty nadšených rodičů, kteří se těší na své děti.

„Hermiono, tvoji rodiče jsou mudlové viď?” prohodila jsem opatrně.

„Jsou, ale jestli se mi chceš posmívat, tak tady máš dveře.” dořekla ostře.

„Nene, právě naopak. Obdivuju mudly. Jsou tak rozdílní, ale velmi výjimeční.” vysoukala jsem ze sebe. Hermiona byla mile překvapena. Že bych takovou lež řekla o nějakém mudlovi, se mi snad ještě nezdálo. Ach jo.

„No nic, děkuju vám a přeju hezký prázdniny!” zamávala jsem svým "kamarádům" před vlakem. V ruce jsem svírala kufr. Byl opravdu těžký. Nejspíš se do Malfoy Manoru přemístím. V té chvíli mi někdo zaťukal na rameno.

„Ehm, ehm.” odkašlal si. Stál vedle mě. Draco. To je poslední člověk, u kterého bych čekala že za mnou přijde.

„Jedeš s námi.” řekl až otráveně.

„Jestli ti to tak vadí, přemístím se sama.” zabrblala jsem.

„Moji rodiče čekají. Tak si pospěš.” odsekl a vydal se ke jmenovaným osobám.

Nedělala jsem si velké naděje, ale myslela jsem, že mi aspoň vezme ten těžký kufr. Ovšem ale nic. Ignorovala jsem to a kulhala k familii Malfoyových.

Ahojkyyy, máme tu další kapitolu! Dneska jsem si jela pro fenečku, takže asi víte s kým teď budu trávit většinu mého času😅. Nebojte, kapitoly budou stále 😂❤. Jinak děkuju za 4,14 K přečtení a #2 v #zmijozel!!!!!!😍 Illysm!!!!!!!!

Love ya my deatheaters🐍💚