DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 2. Moudrý klobouk a jeho "velmi chytré" kecy" ×

„Ještě se uvidíme Adeline.” řekl pomstychtivě Malfoy junior.
-------------------------------------
Cestou do Bradavic jsem přemýšlela. Samozřejmě jak jinak než nad tátou. Na to, že je pán zla, se ke mně chová pěkně. Netušila jsem, že pán zla může mít city. Vždyť zlý lidi zabíjejí, mučí, ale on je jiný. Mám velké obavy. Co když, až bude mít táta "zpět" moc tak bude chladný a bezcitný? Co když, budu muset zabíjet a mučit lidi? Co když, mě pověří nějakými úkoly a stanu se princeznou zla? Tyhle otázky, jsem si pokládala po celou cestu do vlaku.

Vlak zastavoval. Určitě, už jsme tady! Nezapomeň! Jsi Adeline Rossová! povídala jsem si sama se sebou. Kdyby zjistily mé pravé já, tak......by to byl můj konec. Na to, že jsem to jméno vymyslela rychle, se mi příjmení „Rossová" poměrně líbí.
-----------------------------------
„Prváci za mnou!" řekla ta žena.
„Jsem profesorka McGonagallová, ředitelka koleje, zvané NEBELVÍR. Dejte mi chvilinku, něco ještě musím zařídit". podotkla mile.

„Hele Rossová!" křikl na mě blonďák.

Otočila jsem se na něj, s pohledem v obličeji, že by každý poznal, že nemám zájem se s ním teď bavit.

„Máš vůbec kouzelnickou krev?" řekl drze.

„Neříkej mi Rossová! štěkla jsem po něm."

„Samozdřejmě, že mám. A teď bys byl laskav, kdyby jsi mě už nechal." řekla jsem mu jasně.

*Draco's view*

Ta holka je mi líbí. Podle mě, jasnej Zmijozel.

Jistě jsem u ní nepřítel. Taky se podle toho taky chová. Baví mě dělat ze sebe přidrzlého Malfoye, ale zase je pravda, že takhle se chovám pořád. Takže nic novýho.

*Adeline's view*

Hned poté, jsme se všichni přesunuli, před takové obrovské dveře. Mám dojem, že to bude nějaká velká jídelna, nebo tak něco.

A taky že jo. Hned jak se dveře otevřely, všechny pohledy, padli na nás, prváky. Pozornost mi nijak nevadí, ale celkem dost mi přijde, že od tý doby, co jsem potkala toho přidrzlýho, blonďatýho a nafoukanýho, smrada, tam se chovám jinak. U táty jsem nemusela projevovat nějaké velké city. Doma jsem nikdy nebyla tak naštvaná, třeba jako na Malfoye. Měli, doufám že furt budem mít, spolu dobrý vztah. Aspoň prozatím, když není, na vrcholu své moci.

Šli jsme síní furt rovně a každý člověk z každé koleje, měl na nás celkem dobrý výhled. Nad námi byly svíčky, které, se vznášely ve vzduchu. MILUJU KOUZLA! Už od první chvíle, co jsem sem přišla, jsem tušila, že tohle bude můj druhý domov, že tohle není obyčejná škola. Popravdě já, jsem ani v jiné nebyla. Táta mě skrýval celých 11 let doma a neměla jsem šanci nějak extra chodit ven. Připadala jsem si doma jako v.....no....jak tomu říkají mudlové? Jo! Karanténa.

Po chvilce začal zpívat moudrý klobouk, nám prvňákům, nějakou nekonečnou uvítací píseň.

--------------------------------------

„Harry Potter!" řekla důrazně profesorka MgGonagallová.

Nemohla jsem uvěřit svým o očím, Harry Potter, co "zastavil" pána zla, mého otce! Vždyť ten brejloun je slavnější než on! Jeho rodiče jsou mrtví, zabili je smrtijedi. Všechno to, jak úžasný Harry Potter "zastavil" pána zla. Je jen veliká lež! A on se doslova válí ve své slávě, kterou si nezaslouží.

„Adeline Rossová!" vyslovila profesorka, mé jméno, které měla na pergamenu.

No jo. Tohle je moje chvíle. Musím udělat dobrý dojem. Jestli nebudu ve zmijozelu, bojím se, co by na to řekl můj otec. Podle mě by trošku zuřil, protože celý rodokmen Raddlů, byl pouze čistokrevný a všichni byli ve zmijozelu. Řekl mi to, hned, jak jsem se dozvěděla pravdu.

Probudila jsem se ze svých myšlenek a šla jsem si sednout na tu stoličku, která vypadala, že se každou vteřinu zhroutí. Následně mi profesorka dala na hlavu ten kloubouk.

„Tvojí rodiče, byly taky ze zmijozelu. Řekl bych, že jsi po nich hodně sdědila. Máš talent a kdybys byla ve zmijozelu, byla bys určitě velmi mocná čarodějka!" pověděl mi.

„Takže tedy...."

„ZMIJOZEL!" vykřikl kloubouk. Byla jsem štěstí bez sebe. Tak moc jsem doufala, že se do téhle koleje dostanu.

Všichni Zmijozelští začali hlasitě tleskat. Měla jsem z toho moc dobrý pocit.

„Draco Malfoy!" řekla důrazně profesorka.

Ježíši jen, ať není taky ve zmijozelu. Prosím!! mumlala jsem si pro sebe.

„Zmijozel!" křikl kloubouk.

Ahojky, opět další kapitola💚🐍. Doufám, že se líbí 💚.

Love ya all!🐍💚