DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 44. Hřbitov ×

Z pod tribuny vyšli šampioni. Najednou mi přestala být zima. Potily se mi totiž ruce. Přes sebe, jsem měla zaplý černý plášť. Nevypadal smrtijedsky. Vypadal jako takový kabát.
-----------------------------------------------------------
Brumbál cosi brumlal a po chvíli se připravil Cedric s Harrym, že vejdou do bludiště. Bojím se, že to nevyjde. „Něco mi říká, že dnešek neskončí dobře." řekla jsem a všichni se na mě otočili, jako na blázna.

„Instinkt?" usmál se Draco. Já mu věnovala nechápavý pohled. Jakej instinkt? Jestli má někdo instinkt, tak ty ho máš na maléry. Pomyslela jsem si.

„Jo, asi jo." potvrdila jsem.

Harry s Cedricem vyšli do bludiště. Harry v ruce pevně držel hůlku. Už na dálku šlo vidět, že má trému. Kdo by se divil, když neví, co ho čeká?

Po pár minutách, Brumbál pustil i ostatní.

Fleur měla snad tisíckrát větší trému než Harry. Snažila se, aby to na ní nešlo poznat.

Křoví za nimi, které stoupalo několik desítek stop do výšky, se stáhlo.

A co to znamená? Že minimálně další půlhodinu strávím na tribuně.

Ubíhající minuty, mi přišly jako věčnost. Čím víc jsem na čas myslela, tím víc mě to rozhozovalo. Draco, byl tentokrát taky nervózní. Ikdyž nemá důvod.

„Draco Malfoy? A nervózní?" nadzvedla jsem obočí. Jako by se za to styděl.

„To se ti jen zdá. Jsem úplně v klidu." zamachroval. Nevím proč mají kluci, neustále tendence machrovat, i když víme že to je lež.

„Fajn." věnovala jsem mu úšklebek.

Uběhlo čtyřicet minut a stále nic. Bavila jsem se s ostatními, o budoucím povolání, životě....no znáte to.

„Adeline a čím bys chtěla být ty?" zeptala se Pans. Šlo vidět, že všichni netrpělivě čekají na odpověď.

„No, já, ehm....vlastně ani nevím."

Vím. Smrtijedka. Vcelku jednoduché povolání nemyslíte?

„Asi, no, možná bych sem šla učit obranu." řekla jsem první, co mě napadlo.

„Super." usmála se Pansy.

V tom mě začalo pálit předloktí. Nádech, výdech. Už je čas.

„Omluvíte mě? Není mi dobře. Zajdu na ošetřovnu." simulovala jsem nemoc.

„Půjdu s tebou." chtěl se přidat Draco.

„Ty, zůstaň tady a sleduj. Pak mi povíš kdo vyhrál." pokoušela jsem se ho zastavit. Ovšem marně. Každý kdo zná Draca Malfoye, ví, že je tvrdohlavý jako poleno.

„Vždyť tu bude Pansy, Elly, Blaise, Crabbe...."

„Draco, nemusíš mi všechny jmenovat." zastavila jsem ho.

„Fajn, tak co mi brání abych šel?" snažil se dál. Fakt už jsem nevěděla, co na to říct.

„Prosím, věř mi." udělala jsem na něho psí oči. Přesně tohle na něj platí.

„Nóóó....." snažil se odolat. „Tak fajn." povolil. Já mu skočila do náruče a vlepila mu pusu.

„Dík." pípla jsem a odcupitala pryč.

Zalezla jsem někde do lesa a přemístila se.

Po přemístění se mi sevřel žaludek. Asi budu zvracet.

Dopadla jsem na zem a před sebou uviděla otce. Stáli jsme pod nějakou jeskyňkou. Opravdu zvláštní. Podívala jsem se mu do očí.

„Ani nevíš jak jsem na tebe hrdý." položil mi ruku na rameno a já se propadla hrdostí.

Usmála jsem se na něj s tím nejskvělejším pocitem. Pocit úspěchu. Ovšem ne stoprocentního.

„Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se.

„Přijdou. Pokud by ne, ví, co by je čekalo. Nevyplatí se víc přijít podívat jak umírá chlapec, který se proslavil celým kouzelnickým světem? A "zastavil" mě? na slovo zaslavil, hodil uvozovky.

„Je mi ctí." mírně jsem se poklonila.

„Jsi ta nejlepší dcera, kterou bych si mohl přát." řekl. Zahřálo mě to u srdce.

„Jaký je plán otče?"

„Zabít." zašklebil se.

„Mám pomoct?" ochotně jsem se zeptala.

„Udělala jsi toho pro mě až až." usmál se.

Někdo v tu chvíli dopadl na zem. Vsadím se o celou Gringottovu banku, že je to Harry. Byl. Slyšela jsem hlasy. Jeden patřil Harrymu a druhý....to netuším.

Harry došel ke hrobu a zadíval se na jméno zesnulého. Byl to otec mého otce. (Chich)

„Harry, je to přenášedlo!" vykřikl druhý chlapec. Byl to Cedric.

„Cede, musíme hned vypadnout!" vykřikl Harry. Než ale Cedric stačil zareagovat, Harry se ocitl obepnutý kostrou na hrobě. Obepínala ho kosa, kterou kostra držela.

„Jdeme." zašeptal otec. Na poslední chvíli stačil vyhrknout. „Adeline! Nasaď si kapuci!" a já udělala přesně to, co mi šeptem rozkázal.

„Ále, ále, kdopak tu je? Náš slavný, milovaný Harry Potter." odsekl otec.

„Harry? Kdo to je?" vyhrkl Cedric.

„Ty, nevíš? Nevíš kdo jsem?" udiveně zíral otec na Cedrica.

„Cede běž k přenášedlu a zachraň si život!" vyjekl Harry.

„Co to povídáš?" nechápal.

„Běž! Dělej!" zařval.

„Tvůj kamarádíček ti radí dobře, ovšem útěk ti je k ničemu." zašklebil se otec.

Otec chtěl popojít k Harrymu, jenže Cedric, se otočil směrem k přenášedlu.

„Crucio!" poslal na něj kletbu. Cedric se začal na zemi svíjet bolestí. Díky Merline, že jsem měla kapuci a nic moc jsem neviděla.

„Nechte ho být!" pokoušel se Harry o hrdinský čin. Ovšem marně.

„Dneska zemřete. Oba dva. Od teď, se bude každý bát vyslovit moje jméno!" zakřičel vítězně otec. Málem mi upadly moje ušní bubínky.

„Fakt si tak naivní, že si myslíš, že jsi zastavil nejmocnějšího černokněžníka všech dob? Že jsem padl? Ne chlapče, byly to jen lži!"

„A co ta jizva! Je od vás!" zakřičel Harry.

„To nemůžu popřít, ale přežil jsem." Harry na něj zíral s otevřenou pusou.

„Quirell, zemřel. Rozkázal jsem mu, aby mi kámen donesl. V tajemné komnatě, jsem se s tebou konečně potkal. A teď? Zase. Tentokrát ale neodejdeš živý. Vlastně ani neodejdeš, pokud budeš mrtvý." vyklopil mu.

Cedric stále ležel na zemi a snažil se zadržet bolest. Otec povolil.

Dotkl se svého znamení a přivolal ostatní smrtijedy.

„Ahoj přátelé, je krásné vás tu všechny opět vidět." řekl otec. Ovšem v něčem se zmýlil. Povídal mi, že tu bude deset smrtijedů, ale bylo tu jedenáct. Když nepočítám mě. Nejmenšímu, který stál vedle Luciuse trčel z kapuce vlas. Blonďatý. V tu chvíli ve mě hrklo. Že by to byl Draco?

„Kdo je ten člověk za vámi?" vyptával se Potter.

„Drž jazyk za zuby, Pottere." varoval ho otec.

Ahojky máte tu další kapitolu 💚. Doufám, že se líbila 💚. Jinak děkuju moc za 3,34 K přečtení!😭♥️

Love ya my deatheaters 🐍💚