DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 35. Ztracena v Zapovězeném lese ×

„Mám ale neviditelný plášť.” mrkl na mě a já se vydala zpět ke hradu.
----------------------------------------------------------
„Tak Potter ti závisí na celém tvém životě?” stál mi za zády Draco. Byl hodně vytočený.

„Draco, není to jak to vypa....” nedořekla jsem, protože mi skočil do řeči.

„Nechápu, proč jsem vždycky tak naivní a věřím ti. Chápu že si ten Žaberník potřebovala, ale nevěděl jsem, že pro Pottera! Jsi strašná lhářka a zrádkyně Adeline. Nechápu proč tě klobouk zařadil do Zmijozelu. Nezapadáš do něj. Bůhví jestli jsi vůbec čistokrevná. Nic o tobě nikdo neví. Nebelvír, to je kolej pro špatné lidi. Tam bys určitě zapadla. Aspoň by ses mohla skamarádit s Grangerovou.” dořekl chladně. Hodně mě to zabolelo. Něco takového o mě říct. Po obličeji mi začaly stékat slzy. Otočila jsem se a ubíhala dál od něj. Jediné co jsem cítila, byl jeho pohled na mě.

Začalo se pomalu stmívat. Většina studentů už se pomalu začalo vracet do hradu.

Už jsem ani neviděla na cestu. Přede mnou se najednou tyčil les. Konkrétně zapovězený.

Sedla jsem si a opřela se o první strom, který jsem viděla.

Chvíli moje oči směřovaly k obloze, ale po chvíli praskla větev stromu, který byl ode mě opodál. Vylekalo mě to. Okamžitě jsem se zvedla a pomalými krůčky šla k onomu stromu.

Utřela jsem si slzu, která mi právě stékala z oka. Nikdo nikde. Pokračovala jsem dál.

„Vím, že bych tu neměla nic dělat, ale......” v ten moment praskla další. Přišlo mi to nějak podezřelé.

Netušila jsem kudy se dostanu z lesa ven. Právě uvězněna, tu stojím a nevím co si počít. Sestřela jsem si další slzu.

Zapraskala další větev.

„Tohle není náhoda.” pošeptala jsem si pro sebe. Za mnou, už byly doopravdy slyšet něčí kroky. V tu chvíli, mi začal svítit můj přívěsek, který mi daroval Draco na plese. Když jsem se otočila, stál přede mnou vlk. Vypadal hodně hladově a agresivně. Bylo namále a už bych se dala na útěk, kdyby přede mnou nestál další. Během pěti sekund se kolem mě nashromáždilo asi šest vlků. Začala jsem panikařit.

*Draco's view*

Seděl jsem ve společence a díval se na praskající oheň. Zničehonic, mi začal svítit přívěsek, který máme s Adeline stejný.

*Adeline's view*

„Není divu že Brumbál zakázal sem chodit viďte?” dělala jsem ze sebe úplnýho debila.

Jsou to vlci, ne přátelští lidi. Mohla bych si s nima povídat ještě chvíli a byla bych jejich večeře.

Vypadalo, že tohle bude můj konec, než jsem postřehla, že mám v hábitu hůlku. Popadla jsem ji do ruky, ale nestihla říct žádné kouzlo, jelikož mi ji jeden vlk vytrhl z ruky. Z mého krku, v tu chvíli spadl můj přívěsek.

„Mdloby na tebe!” křikla jsem a použila moji bezhůlkovou magii. Bylo to riskantní, ale naštěstí jsem se ještě držela na nohou.

Byla chvíle na útěk. Běžela jsem co mohla, aby mě nedohnali. Ale vlci byli rychlejší. Jeden z nich mě po chvíli dohnal a zakousl se mi do nohy.

Zaskučela jsem. Celým mým tělem mnou proběhla neskutečná bolest. Svalila jsem se na zem a doufala v naději že přežiju. Pád mi způsobil pár škrábanců a modřin.

Opět se hlouček vlků, nashromáždil kolem mě. Ve chvíli, když po mě jeden chtěl zaútočit, zvedla jsem ruku a zakřičela.

„Expecto Patronum!”

Rozsvítilo se světlo. Byl to patron. Vlci začali couvat a uprchli. Já tam v síle bezmoci, zůstala bezhybně ležet. Je zvláštní, jak v takové temné chvíli, dokážu vykouzlit patrona.

Cítila jsem, jak mi krev vytéká z rány v noze rovnou na zem. Bezhůlková magie mě hodně vysilovala. Pak se mi začaly zavírat oči.

Uběhlo několik hodin a já je otevřela. Nikde nikdo. Stále ležím s otevřenými ránami uprostřed zapovězeného lesa. Neměla jsem na nic sílu, tak jsem opět propadla do temnoty.

*Elly's view*

„Už je to několik hodin, co se Adeline nevrátila! Pans, posloucháš mě?” okřikla jsem kamarádku celá ustrašená. Ona jen zvedla obočí a pokračovala.

„Znáš Adeline, ta chodí neustále pryč. A vždycky se vrátila živá. Neměj o ní starosti. Kdyby jsme ji šly hledat, ještě by nám za to vynadala.” poučovala mě kamarádka.

„Pans přestaň! Ona není taková! To že se poslední dobou chová jinak, tak to nemění na věci, že je to stále naše kamarádka!” okřikla jsem ji. Tohle kdyby slyšela Adeline, tak už s ní nepromluví.

Seděly jsme na posteli a přemýšleli co dál.

„Nemůžeme jít za Snapeem. Co když jen fakt chtěla být sama a někde usnula na lavičce? Ještě by nám navalil školní trest za to, že to byl planý poplach.” snažila se mě uklidnit Pansy. Ale měla pravdu.

„Máš pravdu, zajdeme za Dracem.” rozhodla jsem, chytla Pansy za ruku a odtáhla z našeho pokoje. Sešly jsme schody a došly do společenské místnosti. Hodiny odbíjely osmou hodinu ráno.

„Teď není čas na zbyt.” rozkázala jsem a my vyrazily k jeho pokoji.

Zaklepaly jsme na dveře, ale nikdo se neozval. Zkusily jsme to podruhé, tentokrát úspěšně. Ikdyž ne úplně, podle našich představ. Ze dveří totiž vyšel Crabbe.

„Čau, co tu chcete? Víte že jste málem probudili Draca? To byste od něj dost schytaly. Ani nevíte, jak moc je vždycky naštvanej, když ho někdo probudí.”

„Myslím, že tohle by měl slyšet.” dala jsem si ruce v bok a nadzvedla obočí.

„Promiňte, ale budete muset přijít potom....” dořekl, ale než stačil zareagovat, byly jsme v jejich pokoji.

„Draco vstávej!” třásla s ním Pansy.

„U Merlinových vousů co tu sakra děláte? Nechte mě spát!” zabručel.

„Draco, notak!” zkoušela jsem to já.

Už zase spal.

„Draco Luciusi Malfoyi!!! Okamžitě vstávej! Adeline hrozí nebezpečí života a ty tady spíš?! Musíš nám okamžitě pomoct!!!” zaječela jsem. Draco sebou rychle trhl a díval se na mě s otevřenou pusou. Nikdo mě totiž ještě neslyšel takhle řvát.

„Co se stalo?” mnul si rychle oči.

„Nevrátila se od toho, co mluvila s Potterem.” pokračovala Pansy.

„A sakra.” zastavil se.

„Co sakra?” nikdo v tomhle pokoji nic nechápal. Kromě jeho.

„Já...je to moje chyba, byl jsem na ni hnusnej.” řekl a sklopil hlavu. Vypadal, že se za to dost styděl.

Hi, máme tu po skoro týdnu, další kapitolu. Chtěla jsem udělat nějakou akčnější, protože tu dlouho nebyla ošetřovna 😂❤. Jakože tohle je asi nejdelší kapitola, kterou jsem napsala. Jinak ilysm za #22 v #fanfikce 😭😭❤. Miluju váááaás!!!!!!!!!! Taky děkuju za 1,3 k přečtení!😭❤❤❤

Love ya my deatheaters 💚🐍