DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 14. Plán ×

Chytila jsem se ho a my se přemístili.
----------------------------------------------------
Udělalo se mi špatně. Asi budu zvracet. Objevili jsme se s Moodym v nějakém domě. Byl obrovský a prostorný.

„Následujte mě," řekl. Vyšli jsme schody, obešli nejspíš nějakou velkou hlavní místnost. Byl tam stůl s několika židlemi.

„Stále, ale nechápu co tu děláme."

„Vše se dozvíte."

Došli jsme před nějaký pokoj.

„Váš otec, vás očekává." řekl klidně a otevřel dveře.

„C-co prosím?" nechápavě jsem řekla.

Jakmile otevřel dveře, uviděla jsem otce. Seděl v klidu v křesle a vypadal, že nad něčím přemýšlí.

„Ahoj, dcerko."

„Otče? C-co to má být?"

„A k-kde to jsme?"

„V Malfoy Manoru."

Nechápala jsem. Vlastně za poslední dobu, spoustu věcí nechápu.

„A co tu dělá Moody? Je to bystrozor.

„To není Moody, Adeline."

„Ten člověk, je součást našeho plánu."

Stále jsme nechápala.

„Počkat, chtěla bych jen něco vědět."

„Jen se ptej." odpověděl Moody.

„Co to máte za nápoj, v té lahvičce?"

„Mnoholičný lektvar."

„A jaká je vaše pravá podoba?"

„Barty Skrk,"

„Junior." odpověděl.

„Kde je pravý Moody?"

„Dole v truhle, v mé kanceláři v Bradavicích."

„Ale proč?"

„Tento rok, dáme nejasně na jevo, že se pán zla, vrací.

„K vůli čemu?"

„Potter, málem tě obral o život. Je možné, že kdybys bezhůlkovou magii použila znova, už by ses nemusela probudit. "

„Vyžívá se ve své slávě. Přitom nic nedokázal. Ta jizva, kterou se všem chlubí. Ani neví, jak k ní přišel. Já mu ji nezpůsobil, což asi víš."

„Barty, dal do ohnivého poháru Potterovo jméno."

„Máme plán."

„Doufám že je dost dobrý, aby ti po třetí nezdrhl." zavtipkovala jsem.

„Co si to dovoluješ?"

„Crucio!" zakřičel a kletba mě zasáhla. Tentokrát to byla bolest na vlastní kůži. Nebylo to jak v tom snu. Začala jsem prosit o milost. On stále pokračoval. Slzy, mi začaly stékat po tvářích. Teď bych potřebovala Dracovo objetí.

„Můj pane? Omlouvám se, ale Adeline by se měla vrátit do Bradavic. Tyhle návštěvy musí zůstat v tajnosti."

„Máš pravdu Barty." povolil.

„Ten plán ti dovysvětlím příště, rozumíš? " zvýšil hlas.

„A-ano tat..."

„Otče, rozumíš? " zařval.

Ubrečená jsem došla k Moodymu a přemístili jsme se. Musím vypadat strašně. Tak kdo by vypadal dobře, pro kletbě cruciatus?
-----------------------------------------------
„Děkuju vám, otec by mě jinak mučil ještě minimálně dalších pět minut." poděkovala jsem a zase se mi spustily z očí slzy.