DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 34. Agresivní Uršula ×

Zbývalo pár setin sekund, než se dveře celé otevřou. A najednou.......
----------------------------------------------------------
V nich nestál Snape, nikoli nějaký profesor. Bylo to naše známé, zmijozelské princátko.

Potichu vytáhl z pod hábitu hůlku a zašeptal nějaké kouzlo. To kouzlo bylo ochranné a všechny zaklínadla v této místnosti se švihnutím hůlky vypařily.

„Ále ale, to nám to kouzlo dost dobře nevydrželo co?” zeptal se drze.

„Sklapni." odsekla jsem s vyrovnáním, že mě prozradil.

„Být tebou, bych radši držel jazyk za zuby, abych tě náhodou neprokecl Snapeovi." nadzvedl obočí. „To by se ti asi nelíbilo viď?"

„Draco, prosím.” vyhrkla jsem v panice.

„Přeci jenom, bych mu to měl oznámit.” chystal se jít.

„Ne! Počkej....dám ti co chceš, jen mě neprozraď. Závisí to na mém celém životě.” vysypala jsem ze sebe.

„To je vážně pro tebe tohle vloupání tak důležité?” díval se na mě.

„Ano, je.”

„Fajn. Nebudeme to rozebírat. Rozhodně ne teď a tady.” ukončil tohle téma.

„Ale co ta odměna?” začal přemýšlet.

„Ale jen něco splnitelného.” varovala jsem ho.

„Chci pusu.”

*Draco's view*

„Děláš si srandu že jo?” trošku sebou trhla.

„Když na tomhle závisí tvůj život, tak by jedna pusa neměla mít v tvém životě žádnou roli ne?” řekl jsem.

„Dobře, ale jen na líčko.” nebránila se a přišla ke mně.

Vlepila mi jednu jemnou a krátkou pusu.

Trošku se při tom začervenala.

„Tak krátkou?” dělal jsem velice dotčeného Draca.

„Tak příště mi jako nastavíš čas? Jak dlouhá má být?” protočila očima.

Prošla kolem mě a zadívala se do mých očí.

„Měj se Draco.” rozloučila se, když už to vypadalo nadějně a odcházela nepozorovaně pryč. Opět použila to její "velice funkční" kouzlo.

„Měj se.” klesl jsem hlasem. Už byla ale úplně pryč.

*Adeline's view*

S Žaberníkem v ruce jsem nepozorovaně kráčela chodbami hradu. Hodina lektvarů ještě neskončila.

„Co ale nechápu...proč po mně chtěl pusu, když ví, že stejně nebyla z lásky? Ten kluk už je vážně dost zoufalej.” mumlala jsem si pro sebe.

Hned jak skončí lektvary, musím zavést hovor s Potterem.

Šla jsem do umývárny, sedla si, opřela se zády o umyvadlo a přemýšlela.

„Tak co? Vyšlo to?” vyletěla Uršula z jedné kabinky.

„Dá se říct.” odpověděla jsem jí.

„A co si vlastně prováděla?”

„O tom není řeč.” můj chladný pohled ji trošku znervóznil.

„Jasně! Mě zbytečné Uršule, se nic říkat nemusí! Já nemám city ani mozek viď? To by se ti líbilo co?” začala ječet.

„Ikdyž jsem duch, tak stále dokážu přemýšlet.” odfrkla si.

„Ikdyž jsem čarodějka, tak tě stále nechápu.” zvedla jsem se ze země a byla už na odchodu.

„Musím ještě něco zařídit.” a zmizela jsem ji z dohledu. Každou chvilkou, měly skončit lektvary.

Najednou se chodba začala naplňovat studenty. Hledala jsem Pottera, ale nikde.

„Pottere? Pottere!” volala jsem v tom ruchu.

„Ahoj Adeline, děje se něco?” přiběhl.

„Harry, něco pro tebe mám.”

„Vážně si mi řekla „Harry?” díval se na mě s udiveným výrazem.

„Není to jedno Harry?”

„Merline!” zavrčela jsem.

„Nechme to plavat. Už víš jak si poradíš s druhým úkolem?” začala jsem zlehka.

„Popravdě moc ne.” sklopil hlavu.

„Fajn, pojď za mnou.” vedla jsem ho na školní pozemky.

Sedli jsme si na lavičku. Tam, kde začalo naše "přátelství".

„Harry, tohle je Žaberník. Udrží tě hodinu pod hladinou. Moc mě jasnovidectví nebere, ale čistě teoreticky, ti seberou Weaslyho. Protože Grangerová, je teď celá vedle do Kruma.”

„Moc informací.” díval se na mě a nechápal od kud to beru.

„Proč by mi měli sebrat Rona? A odkud víš, že to je v Černém jezeře?”

„Určitě jsi slyšel, jak zpívá to zlaté vejce. Budeš muset najít poklad. Tím pokladem má na mysli přátele. V tvém případě to bude Weasley. Neboj, ty to zvládneš, věřím ti.” usmála jsem se na něj.

„Dobře. A tohle mám jako sníst? Ten Žaberník?”

„Ano.” předala jsem mu ho.

„Díky Adeline. Jestli to vyjde, budu ti stotisíckrát vděčný.”

„To nestálo za řeč.” odpověděla jsem a byla na odchodu. „Jsem ráda, že jsme si zase popovídali. Tak zatím Harry.”

„Adeline?” zavolal na mě a já se otočila.

„Chtěl bych tě pozvat do Prasinek. Jako poděkování za to vše, co pro mě děláš.” usmál se.

„Vždyť ty nemáš podpis......”

„Mám ale neviditelný plášť.” mrkl na mě a já se vydala zpět ke hradu.

Hi, je tu po sto letech další kapitola. Omlouvám se, ale teď cca 5 dní nevyjde určitě kapitola. Jedu na tábor a není tam WiFi abych napsala a zveřejnila nové kapitoly. Taky mě pochopte, že když jste na táboře, tak po večerech raději budete hrát s kamarádkami hry, místo psaní kapitol❤. Tábor je jednou do roka❤. Doufám, že mě chápete ❤. Jinak thx za #5 v #tomriddle😍💚

Love ya my deatheaters 💚🐍