DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 23. „Narcissa se mýlí!!!" ×

„Fajn, tentokrát, vás poslechnu.”
-------------------------------------------------------
„Adell, dej mu šanci, se aspoň usmířit.” žadonila Elly.

„Jasně a pak se to zvrhne, z jedné šance, na vztah.”

„To už pak musíš uřídit ty.”

„Máš pravdu.”

Uběhlo pár hodin a rafičky, ve společenské místnosti, ukazovaly za deset, dvanáct.

Nechtrla jsem na něj čekat ve společence. Říkal sraz na věži, tak na vezu. Do astronomky, se přece musím dostat nevědomky. (hle, to se rýmuje 😂)

Můj pohled směřoval k nekonečným točitým schodům.

„Jestli nahoru dojdu, bude to zítra ráno.” mumlala jsem.

„Jedna, dva, tři, čtyři......” každý schod, byl pro mě utrpením.

„Konečně.” vítězně jsem se usmála.

Ale, nikdo, nikde.

„Draco?”

Na astronomické věži, bylo jen ticho a klid. Pofukoval podzimní vánek, který mi lehce pročesával vlasy.

„Adeline?” ozvalo se za sloupem.

„Draco?” ale blonďák, to nebyl.

„Kdo jste?” vytáhla jsem hůlku.

„Lucius, Malfoy.”

„Co tu chcete?”

„Poslal vás otec?”

„Dá, se říci.”

*Draco's view*

Potichu jsem šlapal do schodů a slyšel hlasy. Jeden z nich, patřil Adeline.

„Co chce otec?” nechápala Adeline.

„Setkat se s vámi.”

„Vážně se teď budeme přemisťovat? Uprostřed půlnoci?”

„Víš, co by se stalo, kdybys mého otce prozradil?”

„Kdybys prozradil mě?”

„Mohli by mě zabít!” zašeptala naštvaně.

„Adeline?”

„Draco?” zalekla se.

„Otče? Co tu děláš?” ten muž, zahalený v plášti, byl můj otec.

„Co se děje? Proč by někdo měl Adeline zabíjet?” nechápal jsem.

„Promiň Draco.” řekla Adeline a přišla k mému otci.

„Jsem připravena.” dořekla a chytla se otce za ruku. Na poslední chvíli, jsem zareagoval a my všichni zmizeli. Přemístili se.

„Draco? Jaktože jsi tam nezůstal?” ptala se mě.

„Ale vždyť on, ještě nemůže vědět......”

„Můžeš mi to nějak vysvětlit Draco?” zuřil otec.

„Měl jsi zůstat v Bradavicích!”

„Můžete mi někdo říct, co se tu dě......”

„Nemůžeme.” dořekla Adeline chladně.

„Adeline, jdeme, otec vás očekává.” dořekl a my šli.

„Draco, ty běž buď, do svého pokoje, nebo zůstaň u stolu.” rozkázal mi otec.