DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 43. „Vítej zpátky na palubě."

Říkal mi mozek. Vím, že bych neměla tohle dělat. City, nás dělají slabší. Nesmím se nimi nechat ovládat. Pottera dovedu otcovi. Jako jeho věrná smrtijedka. Nebudu toho litovat, právě že naopak.
---------------------------------------------------------
Uběhl týden a něco mi říkalo, že se můj stav lepší. Připadala jsem si méně unavená a neprobíhal mnou pocit hladu.

Byl tu den vysvobození. Konečně zpátky do Bradavic! Lituju holek. Pansy a Elly ze mě musely mít pevné nervy.

V poledne pro mě přišel Draco. Chrlila ze mě radost.

„Ahoj Draco.” vrhla jsem se na něj když otevřel dveře od mého pokoje. Kdybych ho tak mohla objímat furt. Nepustím od něj oči.

„Jé ahoj.” řekl překvapeně.

Po chvilce tulení, mi vzal můj kufřík a usmíval se jako měsíček na hnoji.

Do pokoje po chvilce přišla sestřička.

„Slečno Rossová, přeji pevné zdraví.” usmála se na mě. „Samozdřejmě i tady panu Malfoyovi.”

„Děkujeme vám moc, co jste pro nás udělala.” řekl Draco a podal mi ruku. Já tu jeho stiskla a došla k němu.

„Naschledanou. Jsme vaši dlužníci.” dořekla jsem s velkým vděkem.

Po chvilce jsme se přemístili.

Bradavický hrad byl krásné. Ovšem úplně stejný, jako když se stal onen "menší" incident. Mohla bych tu přijet třeba za deset let a nic by se tu nezměnilo. Pořád, by to byly staré, dobré Bradavice.

Draco, mě s mým kufříkem následoval až do pokoje. Po cestě, mě pozdravilo pár lidí i včetně profesorů. Což jsem byla překvapena. Například Blaise, Flint a pár dalších.

„Jé ahoj, to je tak super, že už jsi zpátky.” přišel ke mně Blaise. Usmíval se.

„Jo, už bylo načase. Nemohla jsem to tam vydržet.” opětovala jsem mu úsměv.

On neodpověděl. Jeho reakce byla typická. Vyprskl totiž smíchy.

„Hele, aspoň mi tam dávali pudink. Zadarmo.” dodala jsem. Tenhle vtípek tomu dodal tu třešničku na dortu.

„Nedivil bych se, kdybys nezdrhla.” nahodil klidný a přátelský tón.

Vybavila se mi vzpomínka na úplněk. Můj obličej zbledl. Ovšem mu nic nevyčítám. Nic o tom nevěděl.

Jeho úsměv se vytratil. Věděl, že to neměl říkat.

„Promiň, já nechtěl.” omluvil se, i když nevěděl proč.

„To je v pořádku.” snažila jsem se na tváři vytvořit nějaký úsměv.

„No nic, tak my už půjdem.” prolomil chvíli ticha Draco. Já na něj kývla a my se vydali do společenky.

Tam seděla Elly s Pansy a vypadaly zamýšleně. V tento moment jsem zapomněla na Blaise a věnovala se kamarádkám.

„Týjo, tady je ale nuda viďte?” začal Draco.

„Promiň Draco, ale teď nemáme na vtipkování náladu.” bez jediného otočení na nás, se dívaly do krbu.

„Ten oheň je hodně hypnotizující co?” řekla jsem. Obě sebou trhly a otočily se.

„U Merlina!” rychlostí kulového blesku ke mě doběhly a pevně(když říkám pevně, tak jakože HODNĚ PEVNĚ) mě objaly.

„Naháněla jsi nám strach.” řekla Elly.