DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 41. Trošku jiný úplněk ×

„Ahoj." rozloučila jsem se a přišla ke Dracovi. Chytla jsem se jeho ruky a my byli pryč.
------------------------------------------------------
Bylo mi zle. Obracel se mi žaludek snad do všech světových stran a hlava se mi točila, jakokdybych seděla na mudlovském kolotoči.

Po pár sekundách, jsme stáli před nemocnicí. Draco v pořádku, já s bolestmi hlavy a skoro zvracením.

Draco mě podpíral a dával mi pár sekund na rozdýchání.

„Nebyl to dobrý nápad." zklamaně se na mě podíval. Přišlo mi, že měl výčitky svědomí, že mi svolil jít na tem úkol.

„Budu v pořádku." snažila jsem se blonďáka ujistit. V tom momentě mě zase bodlo u srdce. Rukou, jsem se na levé straně hrudníku dotkla rukou.

„Adeline, jak dlouho už se ti to stává?" zpozorněl.

„Ode dneška. Nikdy jindy, jsem s tím neměla žádné problémy." s těží jsem ze sebe dostala.

„To bude dobrý, věř mi." snažil se mě uklidnit. „Jen dýchej." pousmál se.
-----------------------------------------------------------
Jakmile jsme s Dracem došli do mého nemocničního pokoje, sestřička mě hned vybídla, ať si jdu lehnout. Já byla sice silně proti, ale nakonec mi nic jiného nezbývalo.

„Ještě si promluvím se sestřičkou, pak za tebou přijdu." políbil mě na tvář a odešel.

*Draco's view*

Zavřel jsem dveře a vyčkával. Během chvilky u mě stála sestřička, která se stará o Adeline.

„Mám něco, co bych vám měl říct." podíval jsem se na ni.

„Adeline od dnešního rána pociťuje bolesti u srdce. Spíše řečeno nepravidelně. Je to taková rychlá bolest. Během pěti minut už vše bylo zase v pořádku. Dneska to byla dvakrát, co jsem ji takhle viděl. Nevíte co to může být?"

Sestřička se na mě dívala velmi zamýšleně.

„To opravdu netuším pane Malfoyi. Ještě za Adeline zajdu a zkusím ji prošetřit." usmála se.

„Dobře, děkuji." to byly moje poslední slova a já šel zpět za Adeline.

„Draco, že tu se mnou zůstaneš? Není mi moc dobře." prosila.

„Ani nevíš, jak bych rád, ale nemůžu. Promeškal bych hodiny a...." skočila mi do řeči.

„...to nevadí. Tak aspoň zítra."

„Neboj, zítra se na tebe přijdu podívat." její oči jiskřily štěstím.

„Ahoj princezno." rozloučil jsem se a odešel. Po opuštění nemocnice, jsem se opět přemístil do Bradavic.

*Adeline's view*

Čas tu ubíhal neskutečně pomalu. Po čtyřech hodinách civění do stropu, mi sestřička donesla druhou večeři. Ví totiž, že toho moc nenaspím, tak mi nosí ještě druhé večeře, abych nehladověla. Poděkovala jsem ji a ona mi věnovala láskyplný úsměv. Po chvilce opět odešla. Po tom, jsem se okamžitě pustila do jídla. Uběhlo asi deset minut a já měla všechno snězené. Na chvíli jsem zavřela oči a odpočívala. Byla krásná noc, bez jakýchkoliv mraků. Na noční obloze se nádherně kulatil měsíc. Ještě ale nebyl celý. Dneska, je totiž úplněk.

Po půl hodině odpočívání zase začala ta bolest. Tentokrát ale silněji, než kdy předtím. Vstala jsem a dokulhala k zrcadlu na stěně, vedle mé postele. Mé zorničky byly zvětšené. Něco se se mnou dělo. Šla jsem k oknu a otevřela ho. Měsíc, už byl tentokrát téměř celý. Zbývalo pár sekund a mě to v ten moment došlo. V tom lese, byl to vlkodlak, co mě kousl do nohy. Rychle jsem se vrátila k zrcadlu a podívala se na sebe. Viděla jsem, jak se měním.
------------------------------------------------------
*Draco's view*

Dnes byl krásný měsíc, byl úplněk. Spoustu kouzelníků i mudlů, tenhle den proklíná, protože nemůžou usnout. Já jsem měl úplněk celkem rád.

Z oken bradavického hradu, jsem pozoroval měsíc a hvězdy. V mém kochání, mě přerušila sova. Letěla směrem ke mně. Odstoupil jsem od okna, aby měla přístup dovnitř. Držela v zobáku dopis. Nebyla mi nějak povědomá, musel mi ji poslat někdo, koho ještě neznám. Pohladil jsem ji a vzal si od ní opatrně dopis.

Vážený pane Malfoyi,

Máme nové zjištění o slečně Rossové. Omlouvám se, že vás informuji v tak nevhodnout dobu, ale doporučuji po přečtení ihned dorazit do nemocnice.

R. J. Dalleová.

Přemýšlel jsem, kdo mi to napsal. Podle stylu písma, nejspíš šéfka nemocnice. Ostatní na mém pokoji spali, jen já ne. Oblékl jsem se z pyžama a chystal se přemístit.

„Nádech, výdech.” a doufal, že se přemístím správně. A přemístil. Stál jsem před nemocnicí. V okně, v kterém měla pokoj Adeline, se svítilo a šly od tamtud slyšet hlasy. Rychlým krokem jsem zamířil jejího pokoje. Sice bych v tuto dobu, měl být v Bradavicích, ale nesnul bych. Snad na to nepřijde Snape.

„Pane Malfoyi.” vydechla sestřička s rukou přes pusu.

„Co se stalo? Kde je Adeline?” pohlédl jsem na její postel a ona nikde. Na její posteli bylo roztrhané prostěradlo a zvířecí stopy, které směřovaly k oknu.

„Pane Malfoyi, nebudeme vás tady napínat. Už víme od čeho, nebo spíš koho, měla slečna tu prokouslou nohu.”

„Od čeho? Myslíte že by to mohl být nějaký kentaur nebo vlkodlak?” tipl jsem si.

„Vypadá to tak. To vysvětluje ty bolesti u srdce, blížil se úplněk.”

„Chcete říct, že utekla? Oknem?”

„Všechno to pasuje. Slečna je vlkodlak.” polkla.

„Ne, to nemůže být pravda.” vydechl jsem. Leskly se mi oči.

„Třeba ji jen někdo unesl. Sirius Black.” zkusil jsem jinou možnost.

„Může to být jedna z teorií, ale nepravděpodobná.” sklopila hlavu.

„Hledají ji. Snad už bude do rána zpátky.”

„Kdo ji hledá?” zeptal jsem se.

„Nemějte strach, do rána ji určitě najdou.” usmála se na mě.

„Že nemám mít strach? Jako vážně? Zase je v nebezpečí a to je podle vás v pořádku?” vyštěkl jsem.

Všichni se na mě vyděšeně koukali.

„Pardon, neovládl jsem se.”

„Nejspíš utekla do nejblížšího lesa. Můžete jít.” řekla.

„Tak naschle.” dokráčel jsem ke dveřím a zavřel.

Mnou se po chvíli prolil neskutečně špatný pocit. Takový chladný. Vyšel jsem z nemocnice a přemístil se do Bradavic.

„Musím to okamžitě říct Pansy a Elly.” napadlo mě. Hned po přemístění, jsem opatrně zavřel dveře od našeho pokoje a chystal se za nimi.

Ahojkyy, v téhle knížce se furt musí něco dít 😂❤️. Snad už bude po tomhle klid😂. Jinak ily ❤️!!! Děkuju za 1,9 K přečtení!!! Už zbývá 100 a máme tu 2 K😍. Strašně moc vám za to děkuji 😍😍!!!

Love ya my deatheaters 🐍💚