DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 11. „Adeline, on se vrátí." ×

„Nebudou špatný, když jseš tam ty," řekl Draco. On fakt dokáže zlepšit náladu.
-----------------------------------------------
„Dneska, budete připravovat doušek živé smrti," prohlásil Snape.

„Návod, najdete v učebnici na straně 275." dořekl chladně.

„No, to bude ještě zábava." zašeptala jsem. Očividně, Snape ještě hluchý není a věnoval mi jeden bezcitný pohled. Prostě Snape.

S Dracem,jsme obsadili jeden stůl. Celou dobu, se na nás Snape díval. Asi záviděl, že jsme zamilovaní. Hehe, to on, nejspíš nikdy nezažil.

Rozdrcený kořen asfodelu přidej k výluhu z pelyňku.

Začala jsem číst postup z poměrně staré učebnice. Byly v ní různě dopsané přísady, nebo poupravené. Byla jiná, než ostatní. Podívala jsem se, kdo to knihu vlastnil. Princ dvojí krve. Co to má být? Nevím, kdo je to zač, ale očividně je to borec, když přepsal tuhle učebnici. Teď jen doufat, že to tam napsal správně.

Draco, se s tím celkem pral. Nemá rád lektvary. Ale Snape mu taky nevadí.

Vypadal neskutečně roztomile, když se rozčiloval jak pětiletý dítě, kterýmu někdo vzal zmrzlinu.
------------------------------------------------
„Výborně, slečno Rossová, jen kapka by nás zabila." pogratuloval mi Snape.

„Uděluji Zmijozelu 30 bodů." a Zmijozelští se začali vítězně usmívat. Za to troubové, z Nebelvíru, po mně házeli znechucené pohledy.

„Konec hodiny!" propustil nás Snape.

„Co budeš dneska dělat?" optal se Draco.

„Sama ještě nevím."

„Můžeme se jít podívat na astronomickou věž."

„Jako abys mě shodil?" začala jsem se smát.

„Tak samozdřejmě." prohodil ironicky.
-----------------------------------------
Jakmile jsem vyšla všechny schody, byl nahoře. Byl opřený o zábradlí a díval se na krajinu.

Vypadal přenádherně. Jeho nádherné vlasy, vlály ve větru. Možná přemýšlel o mně. Někdy si říkám proč? Proč tohle dělám? Sama nevím. Kolikrát je lepší, nechat rozhodnout srdce a ne rozum. Ten náš vztah no, připadalo mi to strašně narychlo. Zničehonic bum. Chodíme spolu. Ale i přesto, mi na něm záleží, víc jak na někom jiném. Jestli se otec, bude stávat chladnějším, on je má jediná podpora. Je veliká pravděpodobnost, že se Draco stane smrtijedem. Jeho otec, je smrtijed. A když mi tenkrát Draco, pomohl v nouzi, otec ho odmění. Nevím jestli znamení zla, je pro něho odměna. Pro mě, je to veliká čest. Ani nevíte, jak moc, chci stát vedle mého otce, se stejným znamením.

Až budu smrtijedkou, budu používat kletby, které se nepromíjejí. Naučím se zabíjet mudlovský šmejdy. Tímhle, se možná změním. Co když, začnu být chladná jako otec? Jestli mě z části, někdo má držet i na té světlé stránce, bude to Draco.

V tomhle momentě, se otočil. Nic jsem neříkala, jen došla k němu.

„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.

„Jasně."

„Můžu se zeptat, nad čím, jsi tak přemýšlel?"

„Nad tebou, jaké mám štěstí, že tě mám." polichotil mi.

„Ale nepovídej, že jenom o mně." chytla jsem ho za ruku a položila hlavu na jeho rameno.

„Pán zla, ty útoky, to nejsou jen shody náhod. Adeline, on se vrátí. Nechci o tebe za žádnou cenu přijít." dořekl a sklopil hlavu.

„Nemusíš se ničeho obávat. Jsem tu pro tebe. Vždycky."

„Ale přeci jenom."

„Můj otec, je bývalým smrtijedem. Co když?"

„Že budeš muset být smrtijedem?"

Kývl.

„Jestli se staneš smrtijedem, já taky."

„Co tím chceš říct?"

„Že kdyby na to došlo, klidně si to znamení, nechám udělat za tebe."

„Jsi neskutečně obětavá, ale nejde to."

„Víš, možná bych ti měla o sobě něco říct." ale nestihla jsem říct něco dalšího. Dal mi ukazováček ke rtům, náznak, abych byla potichu.

„Teď ne, Adeline" pousmál se.

Zadívali jsme si jeden druhému do očí.

„Nemáš ani tušení, jak moc tě miluju,” řekl klidně.

„Já tebe.”

Pomalu jsme se přibližovali. Za chvíli se naše rty spojily v jedny. Byl to úžasný pocit. Jako by už nic, lepšího neexistovalo. Je něco lepšího, než první polibky, zrovna na astronomické věži? Myslím že ne. Byl to jeden, z mých nejúžasnějších okamžiků v mém životě. Nevšímali jsme si okolí, teď, jsme byli jen my dva. S ním, se všechno zastavilo, čas běžel pomaleji. Jakoby tohle nikdy nemělo skončit. Jenže bohužel ano. Jak jsme nevnímali nic, nevšimli jsme si, že někdo jde po schodech.

„Adeline Rossová?”

Hi, opět tu máme další kapitolu. Tohle mě fakt baví!😂 Že by nějaká zápletka?😂 Hmmm?😂

Love ya my deatheaters 💚🐍