DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 7. Děsivá noční můra? ×

„Adeline! Dopis z Bradavic!" volal na mě táta.
------------------------------------------------
„Už běžím!" vyběhla jsem z pokoje a vzala dopis ze schránky.

Tento rok, bude super. Teda pokud zase Potter, "nezachrání" školu a nedostane body navíc.

„Tati? Jak to vlastně bude tento rok s učebnicemi?"

„Neboj, zařídím to", řekl klidně.

„A jak asi? Když do příčné ulice nemůžeš. Každý by tě poznal."

„Nepotřebuješ tak čirou náhodou, nový hábit?" zeptal se.

„Ten vlastně taky."

Můj táta očividně chce, abych šla příkladem. Jakmile je můj hábit trošku roztrhlý, hned mi zařídí nový.

„Tati nemohla bych do příčné ulice, zajít sama?"

„Ne Adeline, je to moc nebezpečné"

„To se budu neustále schovávat? Víš jak mě nebaví, být všude doma? Víš jaký to je? Všichni můžou být venku a žijou normální život!" zařvala jsem.

„Dělám to pro tvé dobro" , zvýšil hlas táta.

„Pro mé dobro? To že jsem neustále tady a že nemůžu vystrčit nos z domu?" řekla jsem naštvaně.

„Za prvé, tohle bylo naposled rozumíš?! A za druhé, kdyby někdo zjistil kdo si, zabili by tě na místě!" zakřičel po mně.

„Okamžitě padej do pokoje a neukazuj se mi!" zařval velmi silným hlasem.

Při téhle větě, jsem věděla, že něco není v pořádku. Možná se táta mění. Za pár měsíců, roků, už to nebude můj táta, který mě měl rád a udělal by pro mě první, poslední. Myslím, že se z něj stává bezcitný pán zla. Zmizela jsem v pokoji. Jak na jeho rozkaz, jsem tam zůstala zavřená, až do večera.

„Večeře!" zavolal táta.

Neodpověděla jsem mu, nechtělo se mi jíst, zvlášť po tom incidentu. Lehla jsem si na postel. Během chvilky se mi začaly zavírat oči. Upadla jsem do hlubokého spánku.
-----------------------------------------
„Adeline!" zakřičel po mně otec.

Byli jsme v Malfoy Manoru, na smrtijedské schůzi.

„Promiň tati, já věděla, že ten úkol nezvládnu" , odpověděla jsem zklamaně.

„Ale co víš, tak to, že tě nemine trest" , pověděl mi s vítězným úšklebkem.

„Prosím!! Nezabíjej mě", prosila jsem.

„Jsi přece můj táta."

„Otec! Rozumíš? Otec! Nebo pán zla!" řekl naštvaně.

„Nemusíš se strachovat Adeline, nezabiju tě."

„Ale udělím ti trest, vhodný pro tohle promarnění."

„Draco, pojď sem" , zavolal Draca můj otec.

„Draco teď mě poslouchej"

„Použij na ní kletbu cruciatus" , odpověděl zlomyslně.

„Jestli ne, zabiju tě."

Viděla jsem v očích Dracův záblesk strachu. Chvíli přemýšlel, ale přeci jen.

„Crucio!" křikl Draco polohlasem. Jeho hlas byl strachem tak roztřepaný, že mi připadalo, jako by měl zimnici.

Kletba mě zasáhla a já upadla na zem. Začala jsem se svíjet v bolestech. Bylo to kruté. Doufala jsem, že přestane. Všechno mě bolelo, bylo to čím dál horší.

„Správně Draco" chválil ho otec.

Viděla jsem jak mu začínají slzet oči.

„Ještě Draco, ještě!" nařídil mu otec.

„To už stačí, nemyslíte?" optala se Narcissa. „Vždyť je to vaše dcera!"

„Nepleť se do cizích věci Cisso!" křikl poměrně klidným hlasem.

„Stačí!" křikl Draco a povolil hůlku a já se přestala svíjet bolestí. Pak jsem jen zavřela oči a opět, upadla do temnoty. Výsměch otce, to bylo to poslední, co jsem zaslechla.
----------------------------------------------
Celá spocená, jsem se rychle vyhoupla do sedu.

Byl to jenom zlý sen. Nebo se mi někdo, dostal do hlavy.

„Musel jsem ti ukázat, co se může stát, když neposlechneš, nebo nevyplníš, mé očekávání Adeline" , přišel do pokoje otec a ihned zase zavřel dveře.

Takže to byl on. Byla jsem v šoku. Byl by schopný, tohle udělat? Otec se začíná měnit. Ale nevěděla jsem že to zajde, až tak daleko.

Po chvilce jsem si lehla a opět usnula.

Hi💚🐍, tak tu máme opět další kapitolu. Není nijak moc zajímavá, ale snažila jsem se. Taky se omlouvám, za to že je kratší. Jinak moc děkuji za 100 přečtení, během jednoho týdne, jste zlatí!💚

Love ya my deatheaters 💚🐍!