DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 10. Prý, si jen promluvit ×

„Když o to tak stojíš, tak fajn. Dej mi chvilku, sejdem se ve společence."
-------------------------------------------------
Uviděla jsem ho sedět u krbu v křesle.
Vypadal strašně roztomile. To není pravda. Co to meleš? Neříkej, že není roztomilej. Není.

Opět jsem se v duchu hádala sama ze sebou. A ani nezaregistrovala, že si mě všiml.

„Nestůj tam a pojď si sednout ne?" nabídl.

Sešla jsem pár schodů a došla k němu.

„Je tu jen jedno křeslo."

„A to vadí?"

„Celkem jo."

„Neblbni a pojď si sednout."

Chvilku jsme si jen tak povídali, než došlo k změně tématu.

„A co ty a rodina?" zeptal se.

„Ty si myslíš že jsem blbá? Že nejspíš nevím, že tu jsem jen proto, aby ses něco dozvěděl o mých rodičích? Kvůli tomu incidentu s bezhůlkovou magií?" vychrlila jsem ze sebe.

„Já, promiň, nevěděl jsem že to vezmeš takhle." opatrně prohodil.

„Ráda bych ti o mých rodičích vyprávěla, jenže nemůžu. Neboj, až nastane ten správný čas, sám je uvidíš."

Celkem se na mě s udiveným výrazem díval.

„Nechápu."

„Neboj, brzo pochopíš." řekla jsem klidně.

Táhl na mě spánek. Strašně ráda, bych takhle seděla u ohně třeba věčnost, když tu bude on.

Nevím, co si mám myslet. Nenávidím ho už od první chvíle, pak mi pomůže mě přenést k Pom. Já ho i přes tu nenávist obejmu, dokonce dvakrát. Některé věci, jsou divný. Ani kolikrát nevím, proč je dělám. Teď, jsem ale věděla co chci.

Položila jsem si hlavu, o jeho rameno. Jde vidět, že se na fanfrpálových trénincích neláká, protože už přes svetr, jdou cítit jeho svaly.

Trošku sebou škubl, ale očividně mu to nevadilo. Chytil mě kolem pasu a položil na jeho klín. Bylo to mnohem pohodlnější, než sedět celou dobu v křesle.

Chytila jsem ho za ruku a oči se mi začaly zavírat. U něho, jsem cítila pocit bezpečí a jistoty. Poslední, co jsem ucítila, byla jemná pusa do vlasů.

*Draco's view*

Zavřela oči.

„Ani nevíš, jak moc tě miluju." pošeptal jsem ji do ucha.

Jenže už to nejspíš neslyšela a usnula. Je pravda, že to samé se začalo dít mně. Po chvilce, jsem vytuhl.
----------------------------------------------
*Pansy's view*

„Ell? Nevíš, kde je Adeline?"

„Nevím, naposledy šla do společenky. Přece s Malfoyem. Nemusíš se bát, ta ho nenávidí víc, jak mudlovské rodiny. A to už je něco."

Nežárlila jsem. Vlastně, si ani nedokážu představit, že by spolu chodili. Ikdyž je pravda, že by jim to slušelo. Kapička mě, doufala že ne, protože se o Draca zajímám od první chvíle.

Oblékla jsem se, vyčistila zuby, pročesala vlasy a šla se nasnídat. Když jsem procházela společenkou, podívala se na křeslo a viděla......Adeline, ležet na Dracovi? To je blbost. Zaběhla jsem rychle pro Ell, aby se přesvědčila.

„Páni, tak tohle je poslední, co bych od nich čekala." pošeptala.

„No nic, já se jdu nasnídat. Pak za mnou dojdi."prohodila jsem zklamaně.

Nechala jsem je spát. Adeline včera moc hodin nenaspala.
---------------------------------------------
*Draco's view*

Otevřel jsem oči a viděl přede mnou Adeline?

Zkusil jsem zabádat do minulosti. Společenka - otázky - usínání.

Když spala, vypadala přenádherně. Ani nevím, jestli spolu chodíme. Ale je to na dobré cestě. Přijde mi, že jsme si souzení, že to je osud.

„Adeline, vstávej. Pohladil jsem ji po vlasech a ona se probudila."

*Adeline's view*

„Adeline, vstávej." šeptal mi. Byl to Draco. Krb, který včera plápolal, už vyhasl. Chodili kolem nás různí zmijozelští a projížděli nás překvapenými pohledy.

„Musíme jít na snídani." zašeptala jsem polohlasem.

„V pyžamu?"

„No, to určitě, ty jeden blbečku." zasmála jsem se.

„Chcete taxík, do svého pokoje, princezno?"

Nic jsem neodpověděla a usmála se. Jak mě držel v náručí, vstal a rozeběhl se směrem k našim ložnicím.

„Co blbneš? Pusť mě!" začala jsem se smát na celý kolo.

„Chtěla jste dovoz, máte ho mít."

Na pokoji, byla jenom Ell.

„Ále, podívejme se, máme tu nový páreček, který se ještě před dvěma dny tak nesnášel?" prohodila začala se smát.

S Dracem, jsme si prohodili pohledy. Vždyť ani nevím, jestli spolu chodíme.

Usmál se na mě. Bylo mi to hned jasné.

„Očividně, ano."
------------------------------------------------
Po snídani, nám byly dány rozvrhy, na tento školní rok.

„No super. Dneska jsou lektvary."

Moc lektvary v oblibě nemám, ale Snape je celkem v pohodě. Kdybych tohle, řekla v Nebelvíru, všichni by na mě koukali s otevřenou pusou.

„Nebudou špatný, když jseš tam ty," řekl Draco. On fakt dokáže zlepšit náladu.

Ahojky, je tady taková zajímavější kapitola. Máme to tu oficiálně. Draco a Adeline, spolu chodí 🐍💚. Kapitoly, teď budu vydávat každý den, když to půjde.

Love ya my deatheaters 💚🐍