DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 30. Sliby, jsou chyby ×

„Slečno Rossová, jste v pořádku?" probudil mě nějaký hlas.
-------------------------------------------------------Nechte mě spát! Jsem unavená!" mnula jsem si oči s představou, že ležím na posteli v pokoji.

„Jste v pořádku?" zeptal se znova. Byl to Snape.

(Ano, AnetaVondrov trefa do černého 😂❤)

„P-pane profesore?" byla jsem překvapená. Nechápu, proč ležím na pohovce ve Velké síni.

„M-moc se omlouvám.” upřímně jsem se styděla.

„Není dvakrát slušné usínat na plese, nemyslíte?"

„Už se to nestane."

„Dobrá, vřele vám doporučuji jít na pokoj, abyste tu opět neusnula."

„Jistě profesore." zvedla jsem se.

Bylo to o fous, že mi nenapálil školní trest. S pocitem extrémního štěstí, jsem vycházela z Hlavní síně. Nechápu co si tak důležitého, Draco zařizoval. Nechal mě tam a nezajímal se.

„Adeline? Jsi to ty?" tenhle hlas, patřil blonďákovi.

„Očividně to tvoje zařizování, bylo důležitější, než já." pokračovala jsem ve své cestě, aniž bych mu věnovala nějaký pohled.

„U Merlinových vousů, co se ti stalo?" podívala jsem se na něj. Z nosu mu tekla krev a po obličeji měl spoustu modřin. Taky jeho oblek, na tom nebyl nejlíp.

„Ty ses pral? S kým?"

Neodpověděl.

„No tak, vyklop to!" zvýšila jsem hlas.

„S Flintem."

„Děláš si srandu?"

„Není to tak jak vypadá, nedodržel slovo. Varoval jsem ho, ať na tebe ani nešáhne."

„Ty jsi trdlo." přišla jsem k němu, vyčarovala kapesník a krev z nosu mu setřela.

„Kvůli mně se přeci nemusíš prát."

„Když někoho miluješ, dokázal bys pro něj obětovat i život." tohle mě zahřálo u srdce. Není možné, jak se jedním večerem, vše může změnit.

„Pojď za mnou." chytil mě za ruku a šel se mnou pryč.
-------------------------------------------------------
„Sem chodím, když chci přemýšlet. Mám to tu rád."

„Černé jezero?"

„Ano."

„Je tu krásně viď?" změnila jsem téma.

„Moc krásně. Ale ty jsi krásnější."

Musela jsem se pousmát.

„Přestaň, začnu se červenat."

„Promiň, že se ptám, ale co tvůj otec udělal že byl v Azkabanu?"

„Nemusím odpovídat, když zapřemýšlíš, dojde ti to."

„Vážně? Smrtijed?" ani neví, jak moc mě bolí hrát tuhle roli. Tu roli, že nevím. Lžu mu. Jinak to ale nejde.

Kývl.

„Draco, jsem tu pro tebe a pro tebe tu vždycky budu."

„Jako kamarádka?" zeptal se.

„Jako kamarádka." zopakovala jsem.

„Kým vlastně chceš být, až vyjdeš Bradavice?”

„Ještě nevím, možná bystrozorkou, chtěla bych pracovat na ministerstvu.” řekla jsem první, co mě napadlo. On, má ještě šanci vše změnit. Můj osud, už byl předem dán.

„Já to vidím podobně.”

„Adeline?”

„Ano?”

„Myslím, že se vrátí.”

„Co to plácáš?”

„Neříkej že ne. Je stále na živu, jen slabý a bezmocný. Nic nezmůže.”

„Tak v tom případě, se není čeho bát ne?” chtěla jsem nějak uklidnit situaci.

„Podle mě se vrátí, bude chtít zabít Pottera, který mu vždycky překážel v cestě za mocí. To kvůli němu........”

„Draco, všechno bude dobré, neboj...”

„Nebude Adeline, bude chtít bojovat. Bude další válka.”

„Tys snad něco pil?” zeptala jsem se.

„Nikdo nevíme, jaký je náš osud. Jestli se dožijeme osmnácti, nebo padesáti let. Nikdo nevíme, co může být. Žijeme v přítomnosti, tak každou vteřinu života neztrácejme přemýšlením nad horšími zítřky.” chtěla jsem změnit téma.

„Slíbíš mi něco?”

„Pokud se to dá splnit?”

„Jestli nastanou ty temné časy, tak utečeme. Utečeme spolu někam dál od toho všeho. Budeme v bezpečí. Nás to nezasáhne.”

„To nejde.” sklopila jsem hlavu.

„Proč?”

„Nemůžu, kdybych řekla „ano”, lhala bych ti.”

„Ty víš, že i tak, by nás našel. Možná bychom žili o pár dnů delšího života, ale nic s tím nezmůžeme.” řekla jsem.

„Budeme bojovat?” zeptal se.

„Draco, žádná válka nebude. Nemusíš se ničeho bát. Navíc, je tu Brumbál.”

„To je teda úžasný.” protočil očima.

„Ber to z té lepší stránky, Brumbál, je velký čaroděj. Jestli se ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, někdy někoho bál, byl to Brumbál. Jestli jsme v Bradavicích, nic nám nehrozí.”

„Jdeme.” zvedl se Draco.

„Kam?

„Na další místo.”

Po chvilce bloudění, po školních pozemcích jsme se dostali k Astronomické věži.

„Tady, to vše začalo.” řekl, když jsme se dostali nahoru.

Já si vzpomněla. Bylo to krásné, netušila jsem totiž, že mě tehdy tahal za nos. To už ale spláchla voda.

„To ano.”

„Adeline, miluju tě, jsi to největší štěstí, co mě kdy potkalo.”

Stála jsem a ani se nehnula, jen se dívala do jeho očí.

„Draco, já.......” nestihla jsem nic doříct.

„Pššt.” položil mi svůj ukazováček na moje rty.

„Není třeba slov.” dořekl.

Začali jsme se k sobě přibližovat. Dělili nás od sebe milimetry. Než......

To se dozvíte příště😂❤. Hi, máme tu další kapitolku, není nějak extra zajímavá, ale myslím že ujde❤. Jinak děkuji za vaše komentáře a nové follows. Jinak zachvíli, tahle kniha, bude mít 800 přečtení 😻. U Merlinových vousů to je neskutečný!!!!💚 Jinak tohle už je 30. kapitola😍.

Love ya my deatheaters 💚🐍