DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 1. Dopis a nástupiště ×

„Adeline! máš tu dopis". Zavolal na mě táta.

„Už jdu!" odpověděla jsem rozespale.

Byla jsem v údivu, jelikož mi nikdo, za mých 11 let života neposlal ani jediný dopis.

„Kdopak ti napsal?" zeptal se.
„Nějaká škola čar a kouzel." viděla jsem, jak ne moc nadšeně reaguje.

„Děje se něco tati?"
„Adeline, měl bych ti něco říct." řekl otec a pobídl mě, abych si na to sedla.

---------------------------------------------

„Chceš říct, že ty schopnosti co mám,
nejsou jen pouhé shody náhod?"

„Ne, Adeline." odpověděl táta.

vyjeveně jsem na něj zírala. Super, můj taťka nafalšoval svůj pád kvůli mému bezpečí. Radši nechal svoji moc přede mnou?

„Víš, když jsi byla malá, tak mámu chytli a zavřeli do Azkabanu. Nechtěl jsem riskovat, aby tě třeba někdo zabil .”

„Jako malý, jsem byl jiný než ostatní, uměl jsem mluvit s hady. Dokázal jsem ublížit lidem, kteří se ke mně nechovali s úctou. A ještě jedno, mám i bezhůlkovou magii. "

„Jakože dokážeš kouzlit i bez hůlky?"

„Ano Adeline, přesně tak.”

„ A je možné, že jsem to po tobě zdědila?"

„S velkou pravděpodobností ano.”

------------------------------------------

*Den odjezdu*

„Nechceš radši zůstat?"

„Bojím se o tebe." řekl ustaraně táta.

„Neboj tati, nezapomeň že v Bradavicích nebudu Raddleová."

„Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu.”

„A nezapomeň mi psát!"

„Neboj, slibuju," rozloučila jsem se a odešla z domu. Už 11 let tady žijeme kvůli mému bezpečí. V Londýně. Táta se proto musel přestěhovat z Malfoy Manoru.

Chápu, že se mnou nešel k nástupišti. Bylo by z toho hrozný „haló". Vždyť on je přece "po smrti".

Tak, předemnou bylo nástupiště 9 a 10. Neustále jsem hledala to 3/4 a nenašla. Těsně přede mnou prošel jeden blonďák s vozíkem a zeptal se mě

„Taky nástupiště 9 a 3/4?" řekl drze.

„Jo"

„Pomohl bys mi ho prosím najít?"

„Následuj mě." řekl a zmizel za kamennou zdí.

Udělala jsem totéž a hele! Nástupiště 9 a 3/4!! Jsem tady!

„Ještě že ses rozběhla, jinak by jsi skončila naplácnutá na zdi jako nějaká moucha." řekl pobaveně.

„Haha, jde vidět že máš víc egoismu, než rozumu." dodala jsem.

„Hele to nebylo zdvořilý." řekl dotčeně.

„Jseš jen další nafoukanec." obrátila jsem se a vyrazila směrem k vlaku. Tušila jsem, že se na mě naštvaně dívá, jako kdyby mě chtěl nejradši pohřbít za živa.

Nasedla jsem do kupé, díky bohu bylo prázdné, takže jsem se mohla dívat z okna a v klidu se kochat krajinou. Byla jsem tak ráda, že za mnou nepřicupital ten blonďatej smrad.

„Pro informaci jmenuji se Draco Malfoy."

Po chvilce jsem zjistila, že to co jsem si říkala v hlavě, nebylo v hlavě, ale nahlas.

„Jakou mám tu čest, že jste sem dorazil," dělala jsem co proto, abych nevyprskla smíchy. Bohužel se mi to nepodařilo a začala se smát na celé kolo. Abych si nepřipadala tak trapně, jediné slova, která jsem ze sebe dostala byly...

„Jmenuju se Adeline Radd..."

„Adeline Rossová" vypadlo ze mě.

„Ještě se uvidíme Adeline." řekl pomstychtivě Malfoy junior.

Ahojky, opět další nudná kapitola. Omlouvám se předem za chyby a některé překlepy. Budu ráda za zpětnou vazbu💚🐍

Love ya all!💚