DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 49. Nepovedený pokus ×

Nedělala jsem si velké naděje, ale myslela jsem, že mi aspoň vezme ten těžký kufr. Ovšem ale nic. Ignorovala jsem to a kulhala k familii Malfoyových.
----------------------------------------------------------
„Vítej zpět Adeline.” usmála se Narcissa.

Já se na ni děkovně usmála, ovšem doopravdy bych se nejradši prokopala co nejhlouběji do země.

„No nic, my se přemístíme s tvým otcem a ty si vem na starost Adeline.” usmála se Narcissa na Draca.

„Jestli si myslíš matko, že tímhle nás usmíříš, tak si na omylu.” odsekl Draco.

„Tebe se nikdo na nic neptal synu.” propaloval Lucius Draca pohledem.

„Budete se muset usmířit. Celé prázdniny strávíte v jedné budově.” řekl.

„Ovšem ne, ve stejném pokoji.” podotkla jsem. Nechtěla jsem znít drze, jelikož je na mě Narcissa vcelku milá. Nerada si kazím pověst.

„Nu dobrá, až se přemístíte, nechte kufry klidně ležet před Manorem. Skřítci pro ně dojdou.” řekla Cissa.

Draco znechuceně kývl na souhlas. Nejradši bych mu za ty jeho grimasy jednu vrazila. Nafoukanej tupec jeden.

Hned potom se Dracovi rodiče přemístili.

„Jestli na mě hodláš bejt takovej, tak se radši přemístím sama.” odsekla jsem.

„Myslel jsem, že se princezna radši nechá svézt kočárem, než se přemístit s naprosto obyčejným Dracem Malfoyem.” odfrkl.

„Tady princátku vyrostl nos dost vysoce nahoru.” nenechala jsem se.

Přiblížil se k mému uchu. Netušila jsem co má za lubem. Jen cítila, jak se mi potí dlaně a zrychluje dech.

„Ty moc dobře víš, komu narostl nos nahoru, Adeline. Tvůj tatínek z tebe udělal svou prohlanou dcerušku. Posloucháš ho, jako když tikají hodinky. Ani nevíš, kolik lidí jsi zranila. Kolik lidí, se ti za poslední dny začalo stranit. I jedna z tvých kamarádek poznala, že něco není v pořádku.” šeptal mi do ucha.

Já jen mlčela a poslouchala. Nevyšlo ze mě jediné slůvko, natož rozumné.

Neměla jsem, vůbec slov. Následně se mi zachytil za ruku a my se přemístili. Ještě rozhozená a překvapená slovy chlapce, jsem se tolik nesoustředila na přemisťování. Točila se mi z toho hlava jako o závod. Po chvilce jsem i s kufrem dopadla na zem. Byl to tvrdý dopad.

Chytla jsem se za hlavu a snažila se rozkoukat. V tu chvíli jsem neležela před sídlem Manoru, ale v nějakém lese. Bylo tu poměrně zima a temno. Netušila jsem, jestli je den nebo noc. Ani netuším, od kud jsem se sem přemístila. Možná, kdybych zapátrala ve vzpomínkách, zjistila bych to. Ovšem, neměla jsem na to sílu. Bolela mě hlava. Po chvilce jsem upadla do říše snů.

Stále na něho myslím. Na jeho slova. Opravdu jsem někoho zranila? Co když tím zraněným myslí sebe? Přestanu na to radši myslet. Jsem jak nějaká naivní malá holčička.

Otevřely se mi oči. Ležela jsem na posteli v nějakém pokoji. Vypadalo to tu vcelku útulno. Bílé stěny, bílý nábytek.

V tu chvíli do pokoje přišla nějaká osoba. Všimla si, že jsem se probudila.

„Tady máš jídlo.” zamumlala a přišla ke mně. Byla to žena. Poměrně mladá, tipuji tak dvacet let. Měla mikádo a celá byla oděná do černých barev.

„Kde to jsem? A kdo jste vy?” stačila jsem říct.

„Nestarej se. Spala jsi v lese.” řekla. „Za chvíli tu budeš mít návštěvu.”

Sedla si ke mě na postel a vytáhla si z kapsy nějakou věc s špičatým hrotem na konci. Je to určitě nějaký mudlovský vynález. Bohužel přesně o tomto nic nevím.

Vzala si to do ruky a tu věc mi vrazila do paže. Štíplo to.

„Jau! Co to mělo znamenat?” mnula jsem si bolavé místo.

„Nestarej se.” zopakovala a odcházela pryč.

„Víte vůbec kdo jsem? Až se o tom dozví můj otec!” vzpomněla jsem si.

„Moc dobře vím, kdo jsi. Jinak bych tě tu nedržela. Víš, daly by se z tebe dostat nějaké velmi zajímavé informace. A tvůj otec, se nic nedozví.” usmála se falešně a odešla. Mnou proletěl strašný pocit. Bála jsem se, že má pravdu. Co když mě nenajde? Vždyť ani netuším kde jsem. A co Draco? Otec ho jistě umučí k smrti.

*Voldemort's view*

„Crucio!”

„Můžeš mi to vysvětlit?” byl jsem tak naštvaný, že bych mohl chrlit oheň.

„Omlouvám se, můj pane. Asi se pustila, opravdu netuším, kde byl probl.....”

„Já vím kde byl problém! V tobě! Jestli se moje dcera nenajde do týdne, zabiju tě!” zakřičel jsem. „Teď vypadni!

*Adeline's view*

Nejsem srab, ale v této situaci by se tak zachoval každý. Útěk.

Vstala jsem z postele a snažila se otevřít. Bylo zamčeno. To mě mohlo napadnout. Hůlku mi nejspíš sebrali. Napadlo mě se přemístit. Jenže nešlo to. Nechápala jsem, kde je chyba.

„Fajn, tak poslední možnost.”

„Bombarda!” křikla jsem a dveře rázem explodovaly. Víc jak dvě kouzla bez hůlky, se bojím použít. Aby mě to zase nevysílilo. Merlin ví, jestli bych se neprobudila až v polovině školního roku.

Slyšela jsem kroky. Někdo se blížil. Celá zmatená jsem otevřela dveře naproti mě a hledala východ. Kroky osob zesilovaly. Chtěla jsem otevřít další dveře a pokusit se utéct, jenže mě za pas chytily dvě, poměrně silné paže.

Lapala jsem po dechu, snažila se vykroutit a křičela o pomoc. Moje pokusy byly bohužel marné.

„Klid.” promluvil na mě mužský hlas. Pomalu jsem se otočila. Přede mnou stál kluk. Mohlo by mu být tak šestnáct. Měl kudrnaté vlasy a modrošedé oči.

„Nech mě být.” promluvila jsem.

„Očividně jsi moc neuspěla, při tom útěku.” zašklebil se.

„Dej ze mě ruce pryč! Jinak vyšlu Avadu!” varovala jsem ho. Použít znovu bezhůlkovou magii, bylo hodně riskantní.

„Vážně Adeline? Byla by jsi toho schopna? O tom teda silně pochybuju.” zasmál se.

„Já nikomu nebudu pro smích. Avada...”

„Nech si to na jindy, bude se ti to hodit, věř mi.” v tu chvíli on poklekl, zvedl mě a přehodil přes rameno.

„Co to.... okamžitě mě pusť rozumíš?!” bouchala jsem pěstmi do jeho zad. On zavřel dveře od pokoje, došel se mnou k posteli a položil mě na ni.

„Moc si fandíš. Tvůj otec tě nenajde. Jinak, co ta látka? Působí?” zašklebil se znova. Merline ten kluk mě fakt vytáčí!

„Sklapni.” prskla jsem po něm.

„Tenhle skrytý dům, je obklopen všemi možnými kouzly. Takže tvůj otec, nás určitě nenajde.” dořekl.

„Se ještě uvidí.” nadzvedla jsem obočí. Vnuknul se mi do hlavy nápad. Sice s tím moc zkušeností nemám, ale chybami se člověk učí. Zkusím se otcovi dostat do hlavy. Vím, je to neslušné, ale jinak nezjistí, kde jsem.

Ahojkyyy, je tu další kapitola!! To by Adel nezačaly prázdniny, bez nějakého zkratu😂😏. Jinak moc děkuju za #1 v #zmijozel!!!😍❤

Love ya my destheaters🐍💚