DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 27. Nečekaná pošta ×

Ostatní si o mně nejspíš mysleli, že mi asi hráblo. Myslím, ale že mi hráblo doopravdy.
-------------------------------------------------------
S učebnicemi o jasnovidectví, jsem pelášila pryč z učebny.

„Adeline, počkej." snažil se mě dohnat Malfoy.

Očividně, ale marně. Moje nohy konečně zpomalovaly. Přijde mi, že za poslední dobu, je toho na mě moc.

Přišlo mi chytré, si jít vrátit učebnice na kolej.

Sedla jsem si do křesla ve společence a přemýšlela.

Za půl hodiny se do společenky začali hrnout studenti. Povětšinou z hodiny jasnovidectví.

Všichni mě propalovali pohledy. Snažila jsem se to ignorovat.

Za ramena mě chytly dvě paže. Byla to Pansy s Elly.

„Holka jsi v pořádku?"

„Jistě." nahodila jsem ten známý, falešný úsměv.

„Máš hlad?" zeptala se Elly.

„Celkem jo."

„Tak mi dej knížky. My ti je zaneseme na pokoj a dojdem. Bereš?"

„Fajn."

„Tak děkuju. A pospěšte si, jinak vám to sním!" zasmála jsem se.

„Zatím." rozloučila se Pansy.
---------------------------------------------------------
Seděla jsem ve Hlavní síni. Bylo tu ticho. Žádný student.

Dneska je ples a stále nemám šaty. Pokud mi otec žádné nepošle, musím se zařídit sama. Pochybuji, že by mi otec nějaké kupoval. Není nějak extra zběhlý v módě.

„Jste v pořádku, slečno?" prošel kolem mě Snape.

„Ano."

„Dozvěděl jsem se, že mluvíte hadí řečí. Pozoruhodné."

Svěsila jsem hlavu.

„Nemusíte o tom mluvit, jestli vám to nevyhovuje."

Jen jsem mlčela.

„Dobrá, přeji dobrou chuť." a odkráčel ke svému místu.

„Co tu chtěl Snape?" přicupitaly holky.

„Zkus hádat."

„Já, už nejspíš vím." bliklo to Pansy.

„Adeline, měla jsi nám o tom říct." soucitně řekla Elly.

„Já to ale nevěděla! Přísahám!"

Bylo to tak. Nikdy jsem neměla tu možnost mluvit s hady, jelikož už od mala jsem utajená doma. Teď, už v Malfoy Manoru.

„Dobře, v klidu. My ti věříme." uklidnila mě Pansy.

„Jaktože, se mě nebojíte?"

„Mám bezhůlkovou magii, taky hadí řeč."

„Nemáme důvod se tě bát. Jsi pořád naše Adeline." řekla a usmála se Elly. Celkem mě to uklidnilo.

Během chvilky se Velká síň naplnila několika hladovými studenty.

„Dneska už máme volno viďte?" ptala jsem se kamarádek a v ten okamžik, ke mě přiletěla Amy. Moje sova. Tady v Bradavicích, už se mnou prožila jeden školní rok.

Amy přiletěla s poměrně velkým balíčkem.

„Tobě chodí pošta?" nadzvedla obočí Pansy.