DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 37. Zmatek, strach a obavy ×

„Mizerně." sklopil jsem od ní pohled a díval se do stropu.
----------------------------------------------------------
*Elly's view*

Už týden, naše kamarádka ležela v nemocnici. Po zjištění posledních kouzel z hůlky, s kterou si zachraňovala v lese život, nám řekl Brumbál že použila kouzla, „mdloby na tebe” a „Expecto Patronum.” Ta holka je neskutečná. Na místě, kde je temno a zima, vyčarovat patrona? Ve chvílích, které tě dělí před smrtí vyčarovat patrona? Má můj obdiv.

Brumbál nám s Pansy taky pověděl, že je nejisté, kdy se probudí. Taky jestli se vůbec probudí. V první ročníku, když použila bezhůlkovou magii, upadla do bezvědomí na několik měsíců. Teď, už je ale mnohem silnější než dřív. Už není to ustrašené děvče, co se v kouzlech moc neorientuje. Před pár dny, jsme se na Draca a Adeline přijely podívat. Každý na svém lůžku, na takovém tom typickém nemocničním pokoji. Chladno, bílé postele, bílá stěna, bílá podlaha. Není to místo, z kterého by měl nemocný radost.

„Snad už se proberou. Mám z toho incidentu špatný spánek.” sedla jsem si k Pansy ve společence. Byl víkend. Nad Bradavickým hradem se shromažďovaly mraky. Nevypadalo však, že by z nich začalo pršet.

„Neboj se, oba se uzdraví. Draco psychicky a Adeline jak psychicky, tak fyzicky.” snažila se mě uklidnit Pans. Zabořila jsem ruce do dlaní a začala brečet jak malá holka.

„Pojď sem.” natáhla ruky Pansy a sevřela mě v pevném objetí. „Vždycky jsem tu pro tebe byla a vždycky tu pro tebe budu.” řekla mi láskyplně.
---------------------------------------------------------
*Draco's view*

„Je na tom lépe?” probodl jsem tu chvíli ticha.

„Má štěstí, že jste ji zachránil. Kdyby ji někdo našel o pár minut později, už by tu s námi nebyla.”

„Kdybych se k ní choval normálně, nemuselo se stát ani to.” protočil jsem očima. Mám neskutečné výčitky svědomí. Opět tu byla ta dlouhá, chvilka ticha.

„Adeline je napojená na přístroji, který jí měří tlak a jak dýchá.” oznámila s úplným klidem.

„A....” nadzvedl jsem obočí.

„....Je na tom vážně tak zle?” zeptala se moje matka.

„Myslím si, že by se z toho měla dostat paní Malfoyová.” usmála se sestřička. „Můžeme si ještě promluvit?” podívala se ni sestřička.”

„Dobře, Draco ještě za tebou přijdu.” dořekla matka.

Když odcházely, nedovřely dveře.

„S věcí se to má tak, že Adelinin stav se shoršuje. Nechci se přetvařovat, ale nemohla jsem to vašemu synovi říct. Jeho psychika se shoršila, v noci sebou škube, probouzí se. Má prostě neklidný spánek. Přijde mi, že má noční můry.” slyšel jsem šepot sestřičky. Její slova, mě dvakrát tak znervóznila. Ani jsem nedutal.

„Víte, on ji miluje. Nasadil by za ní život. Nemůže přece.....” začala moje matka.

„Paní Malfoyová já vás chápu, ale nezapomeňte, smrt, si nikdo nevybírá. Budeme dělat vše pro to, aby se uzdravila. Je v nejlepších rukou. Teď je jen otázkou, jestli se s tím popere.” obě dvě najednou mlčely. Po chvilce začal Adelinin přístroj pípat. Z klidných frekvencí na obrazovce, byly rychlé.

„Co se to... sestřičko pojďte sem!” zašeptal jsem co nejhlasitěji. Neměl jsem vůbec sílu mluvit. Moje matka se sestřičkou odešly nejspíš pryč a moje princezna ztrácela sekundy života. Neměl jsem moc sil, ale i přes to jsem vstal a klekl k ní. Z mé pěsti, se skutálel přívěsek na zem. V ten moment mi to docvaklo. Svítí, když je ten druhý v nebezpečí. Je to něco jako pouto.

Připnul jsem jí ho na krk a spojil obě dvě srdíčka dohromady. Chytl jsem ji za ruku a doufal v naději že nezemře. Při spojení, začaly přívěsky svítit. Tušil jsem, že je pozdě. Nedýchala. Z mých očí začaly stékat slzy ztráty, bolesti a utrpení.

Hi, říkám vám, že jsem po této kapitole měla špatnou náladu. Byla mi zima. Připadala jsem si nachlazená🤔. Kapitolu jsem udělala kratší, neměla jsem potom náladu psát dál. Nebojte se, knížka bude stále pokračovat dál❤. Užívejte prázdnin!😊

Love ya my deatheaters 💚🐍