DÍVKA V UTAJENÍ [ HP FF ] ! ROZEPSÁNO !

× 47. U Brumbála v pracovně ×

„Dobře.” šlo vidět, že mi zase věří. Z poloviny, jsem ale měla co dělat, abych nevychrlila vzteky. Já mu toho tolik řeknu a on odpoví jen krátkým dobře.
-----------------------------------------------------------
Po snídani se otec odebral zpět do své pracovny. Já se přemístila zpět do Bradavic. Vlál tu letní, teplý vánek, který mi pročesával mé oříškově hnědé vlasy.

Prošla jsem dveřmi hradu a snažila se splynout s davem. Ovšem marně. Je pravda, že o víkendu moc studentů v Bradavicích není. Většina jich totiž pochrupkává v postelích. Měla jsem na sobě oblečení, zbarvené do černa. I plášť.

Těch pár lidí na mě zíralo jako na světlo boží.

„Pff, Raddleová, to je ta jeho dcera.” ozvalo se z hloučku studentů. Projel mnou pocit zrady. Potter. Teď to ví celá škola. Skvěle. Vykecl to. Měla bych zmizet dřív, než si mě odvede Popletal.

Přišla jsem k onomu studentovi. Patřil do Mrzimoru. Vytáhla hůlku a nebezpečně jsem mu namířila na krk. Kdybych tak mohla vyslat Avadu.

„Teď už se bojíš viď?” řekla jsem chladným hlasem a on jen vyjeveně zíral. „Ubožáku.” dodala jsem.

„Slečno Raddleová, tady jste, pojďte prosím za mnou.” řekl hlas. Patřil muži. Nějakému staršímu. Byl to Brumbál. Teď jsem v háji.

„S tebou si ještě srovnám účty.” zašepta jsem na onoho studenta.

Bez jediného slova jsem kráčela za Brumbálem. Měl namířeno do jeho pracovny. Očividně. S velmi zajímavým heslem jsme vešli dovnitř.

„Pane profesore, to s Harrym...no...vážně mě to mrzí, já nechtěla.” začala jsem hrát divadýlko.

„Adeline, od prvního dne v Bradavicích jsem věděl že jsi dcera Voldemorta. Proč ti byl zaslán dopis? To je otázka. Nemohl jsem tě soudit podle otce. Taky tu studoval. Ovšem po studiu, si sám vybral cestu. Nevypadala jsi nějak bezpečně. Malá, plachá dívenka, co touží stát se čarodějkou. To jsi byla ty. Situace za poslední událost je vážná. Nikdy bych neřekl, že by jsi byla něčeho takového schopna. Zatáhla jsi Harryho i Cedrica do obrovského nebezpečí. Ale....zachránila jsi je. Takhle, mi to aspoň řekl Harry. Přemístila jsi se s nimi do Manoru a následně je nechala uprchnout s Dobbym. Určitě ti bude vděčný. Oba, ti budou vděční, nemyslím to ironicky. Popletal navrhoval vyloučení, nebo...”

„Azkaban.” skočila jsem mu do řeči. On jen kývl.

„Nemohl jsem připustit aby skoro patnáctiletá dívka takhle trpěla. Je to vyřízeno. Vrátíš se zpátky na kolej a za poslední týden nevyveď žádnou hloupost. Taky že zbývá posledních pár dní do konce roku.”

„Děkuji pane profesore.” poděkovala jsem.

„Můžeš jít.” usmál se.

„Ještě jednou děkuju.” otočila jsem se na poslední chvíli.

Následně se za mnou zavřelo a já sešla schody vedoucí z pracovny.

Ve společenské místnosti Zmijozelu, bylo mírně rušno.

Studenti po mně vrhali vražedné pohledy.

Já si jich nevšímala a kráčela dál do ložnic.

Podívala jsem se na dveře, na kterých stálo...

Adeline Radlleová, Pansy Parkinsonová, Elly Dealyová

Bylo mi divně. Jak snesly mé kamarádky, kdo jsem? Jaký je můj původ?

Nadechla jsem se a vydechla. Následně zaklepala. Za dveřmi se ozývaly hlasy. To holky. Smály se. Očividně zase Pansy povídala moudra.

„Adel..” vydechla Elly, stojící ve dveřích.

„Můžu?” podívala jsem se do pokoje.

„Jasně, pojď.” nechala mě projít dovnitř.

„Nevím, co jste slyšely, ale....”

„Jsi smrtijedka.” řekla Pansy. „Fákt hustý.” řekla s obdivem.

„Co je na tom hustýho?” řekla jsem.

„Všechno, jsi jeho dcera! Proč si nám to neřekla? U Merlinových vousů!” začala ječet radostí.

„Jsi v pohodě?” koukala jsem na svoji kamarádku.

„Jsi jeho dceraaa! Mám takové štěstí, že tě mám! Chcete doprovodit na oběd výsosti?” zakřenila se.

„Trdlo, chyběla jsi....mi.” nestíhala jsem ani doříct a Pansy mě pevně objímala.

„Víš jaká je to být zábava v Malfoy Manoru sama v pokoji, Potter a Diggory ve sklepě, Draco nabrblanej...” protočila jsem očima.

„Páni, tiše závidím.” zašeptala Pansy.

„Pans, já tě slyšela.” řekla nabrblaná Elly.

„Adel ale není na jeho straně, sama to říkala.” řekla Elly.

„Já nevím, nemůžu být...on....kdybych se přidala k Brumbálovi, našel by si mě. Možná by se mě Brumbál snažil chránit, ale můj otec je mocný. Z toho vyplývá, že jsem hrála divadýlko, abych se sem vrátila zpátky.” popravdě jsem plánovala, že to nikomu neřeknu, kromě otci. Ale holky musí být v obraze.

„Pokud to někomu vykecnete...”

„Zabije nás tvůj otec?” vyjekla s překvapením Pansy.

„Tak daleko to snad nezajde.” usmála jsem se.

„Adel, prosím...” pustila se do debaty Elly.

„Elly! Už mě nebaví být ta holka co se skrývá, co všechno tají a dělá strááášně utajenou! Zítra mi je patnáct, už nechci být tou malou ustrašenou holčičkou co se honí za kouzlením. K čemu jsou ty pitomý řeči....buď sama sebou...blablabla, když sama sebou nejsem?! Jestli mám být sama sebou, tak bych teď měla stát vedle něho, mučit lidi a nechat se doučovat černou magii. Tohle jsem já. Kdybych mohla, vysvobodím svou matku z Azkabanu. Klidně se se mnou přestaňte bavit, ale já se přetvařovat dál nebudu.” dořekla jsem a nastalo velmi trapné ticho.

Ahojky, další kapitolaaa!!! Juhuuuu!😂 Děkuju za vaše komentáře!💚

Love ya my deatheaters🐍💚