Unbelievable |Starker, Pepperony|

J jako Jdi mi z očí

Když se Pepper s Tonym domluvila na večeři a neukázala se, miliardář si ihned uvědomil, že zde cosi nehraje. Několikrát vytočil ženino číslo, ale nedostal nic než ‚Volaný účastník je momentálně nedostupný', a tak po hodinovém čekání v restauraci cestou zpátky domů obvolával známé a zjišťoval, zda u nich žena není, nebo o ní při nejmenším nemají nějaké informace. Snažil se si namluvit, že přece nemá žádný důvod k panice, ale Pepper byla přirozeně dochvilný člověk se smyslem pro detail a řád. Nikdy nenechávala své špinavé oblečení válet po podlaze, nikdy nechodila pozdě, nikdy si nevypínala telefon...

Zaklepal – aby se neřeklo – a dovnitř se pozval sám. „Pepper?" zvolal. Odpověď nepřicházela, génius tedy pokračoval dál. Vše se zdálo být v pořádku, dokud z nepozornosti nešlápl na rozbitý obrázek, který musel spadnout z blízké poličky, svého o pár let mladšího já, jak na jedné charitativní akci drží Pepper kolem pasu a oběma na tváři září upřímný úsměv. Vzal rámeček a dlouho sledoval ženiny zářivé oči schované za prasklinou na sklíčku. Přemýšleje, zvedl zrak. Proč na zemi ležela pouze fotografie, jež svíral v rukou, když zbytek obsahu poličky stál netknutý na svém místě? Matku svého dítěte znal – kdyby ji nechtěla, jednoduše by ji bez zaváhání vyhodila; kdyby ji shodila omylem, uklidila by ji... Neušla mu ani převrhnutá židle.

Na nic nečekal a zaplul dolů do své laboratoře. Se svou přítelkyní naposledy mluvil ve středu po poledni, požádal tedy Friday, aby mu na hlavní obrazovky hodila soubory s kamerovými záznamy od středečního odpoledne až po dnešek. Celá Stark Tower byla monitorována a přístup k záznamům měl jen a pouze Tony. Pro klid své duše se rozhodl záznamy projet osobně. S opřenou hlavou přetáčel videa různými rychlostmi a hledal cokoli naznačující příčinu Peppřina zmizení. Pozoroval rusovlásku vybalovat poslední z krabic, rovnat knihy v regálech, sepisovat dokumenty a před spaním listovat módními časopisy. Vzpomněl si, jak se Pepper snažil přesvědčit, aby si vzala volno a odpočívala, ale nechtěla o tom ani slyšet. Zmeškat práci... ne, to neuměla.

Po dvou hodinách si uvařil kávu, aby doplnil zásoby kofeinu, a po menší přestávce s povzdechem znovu usedl k počítači. Nebyl dvakrát trpělivým člověkem. Zlom přišel u jedné z posledních složek. Noc z pátka na sobotu. Dvě hodiny a pět minut ráno. V rohu jednoho videa byl jasně zaznamenám pohyb. Tony odložil prázdný hrnek a naklonil se blíž k obrazovce. Věděl, že nemohlo jít o Pepper, poněvadž ta v půl dvanácté zalezla do ložnice, odkud se od té doby nehnula. Muž na jednom monitoru nechal běžet obraz z kamery 238, která mířila na dveře ložnice a část hlavního obytného prostoru, a na display vedle nechal umělou inteligenci promítnout číslo 239 – zbytek místnosti a kuchyňskou linku s barem, kde se momentálně pohyboval i záhadný vetřelec, jenž cosi vyťukával do Peppřina počítače. Seděl zády na barové stoličce, tudíž mu nebylo vidět do obličeje. Tony si v mysli poznamenal, aby příště přidal ještě jednu kameru přímo ke vchodu do patra. Postava zaklapla počítač a dál šmejdila po příbytku. Jak se tam vůbec dostal?

Najednou se neznámý otočí a génius se musím chytit okraje stolu, aby nespadl ze židle. V šeru hledí na obrys tváře Petera Benjamina Parkera. Nemůže uvěřit vlastním očím a zoufale prosí Friday o potvrzení či vyvrácení své domněnky. Sotva si uvědomuje, že film stále běží a další prudký pohyb na obrazovce přiměje Tonyho znovu soustředit svou pozornost na záznam.

Mladík klečel na zemi, před ním stála postava Pepper ve volné noční košili. Rty ženy se pohybovaly, jak mluvila, ale Tony neslyšel jediné slovo, neboť v soukromých částech věže kamery nahrávaly pouze obraz. Peter se nějakou chvíli nehýbal, až najednou vstal a vykročil vpřed směrem k Pepper a–

Záznam se přerušil.

Génius vystřelil ze židle a začal přecházet po místnosti nevěda, co si počít, než si odešel nalít něco ostřejšího.