Unbelievable |Starker, Pepperony|

O jako Otevři oči

„Friday, kudy se dostaneme ven?"

Otočil se s bezvládným mladíkem v náruči směrem ke dveřím, kterými přišel, a jeho pohled se setkal s hnědovlasým mužem, jenž na něj mířil zbraní.

„A ty seš zase kdo?" vyštěkl Tony. Druhý si pouze odfrknul.

„Přeslavný Tony Stark si mě nepamatuje, samozřejmě," Beck se nadechl, aby pokračoval, ale miliardář jej bez většího zájmu ihned přerušil.

„Podívej, hochu, poslední dny mě při vědomí drží akorát kofein a na tyhle klišé hrátky, kdy mi tady vysolíš, čím vším jsem ranil tvoje city a popsal mi veškeré plány a bolestivé detaily své pomsty, vážně nemám náladu, ani čas. Pepper byla – předpokládám – tvoje kápo a je po smrti, takže budu hodnej a dám ti příležitost odstoupit od těch zpropadených dveří, nechat mě odejít a snad i přežiješ."

Druhého monolog značně pobavil. Zbraní poukázal na kudrnatého chlapce. „Je nádherný, nemyslíš? Nikdy nezapomenu na ten vzdor v jeho očích, kterým se snažil skrýt, jak se nás bojí," usmíval se. „Byl drzej a pořád opakoval, že ho zachráníš. Bylo až roztomilý, jak tomu věřil."

„Ustup," procedil starší skrz zuby, „jinak toho budeš vážně litovat."

„Vždycky jsem obdivoval tvou schopnost mít vše, na cos jen pomyslel. Postavil sis to svý neuvěřitelný brněný, což nikdo jiný nedokázal." Beck volnou rukou sáhl do kapsy kalhot a vytáhl malou černou krabičku velikosti mobilního telefonu. „Ale taky jsem nezahálel. Myslím, že intelektu tvého formátu," poslední slova pronesl s viditelným opovržením v hlase, „nemusím vysvětlovat, jak báječnou věcí EMP je." Vzápětí stiskl tlačítko a potemnělou místností se prohnal neviditelný elektromagnetický impuls. K Tonyho uším stihl dolétnout jen začátek varování Friday, než systém červenozlatého brnění zcela zkolaboval a zbroj se stáhla.

„Co uděláš teď, hm?"

Tony se zhluboka nadechl a beze slova se předklonil, aby Petera opatrně položil na studenou zem.

„Víš, nečekal jsem, že si Petera tak oblíbím," vysmíval se Beck Iron manovi za zády. „Myslím, že chápu, proč sis ho tak úpěnlivě držel u sebe; je v něm cosi...nedokážu to popsat... jako by byl přímo ztělesněním nevinnosti, teda... na začátku," dál se smál. „Měls vidět ten prázdný pohled v jeho očích, když jsem to s ním dělal a–"

Tony vystřelil dopředu a vrhl se přímo na Becka s odhodláním zadusit ho holýma rukama. Vyrazil mu braň a srazil mladšího muže k zemi. Praštil ho přímo do obličeje. Quentin překonal prvotní šok a v následující chvíli popadl Starka za ramena a oba je přetočil a přirazil Tonyho zády k podlaze.

„Takže starej dobrej pěstní souboj, jo?" sípal Beck, když muže pod sebou udeřil do čelisti.

„Už se Petera nikdy ani nedotkneš, rozumíš?!" Tony přímo cítil, jak mu v žilách proudí adrenalin a srdce bije jako o závod. Vykopl nohy a zasadil svému protivníkovi další ránu. Tak pokračovali v zápasu. Ani jeden z nich si nevšiml, že bezvládný mladík, jenž ležel kousek od nich, na krátkou chvíli pootevřel oči. Zaostřil na oba muže uprostřed boje. Slyšel Tonyho hlas volat, že mu nikdo znovu neublíží, že to nepřepustí, nicméně zůstával přesvědčen, že se jedná o další výplod jeho fantazie, opět si s ním jen hraje jeho hlava, která ho v onen moment bolela tak, jako by se měla každou chvíli rozskočit. Neměl žádnou sílu, a tak jen pokojně oči opět zavřel a ponořil se zpět do tmy.

Tony mezitím v souboji pomalu získával převahu, dál se přetahoval s Beckem a v tu chvíli–

Proboha, ta zbraň!

Odvrátil tvář a zapátral po pistoli, kterou předtím odhodili.

Támhle!

Ze všech sil odstrčil Quentina od sebe, zvedl se a vydal se ke zbrani. Jenže Beck jako by v ten samý okamžik dostal stejný nápad, nebo jen vycítil, co má jeho protivník za lubem. Popadl Tonyho nohu a škubl s ní tak, až druhý muž ztratil rovnováhu a skončil na zemi. To mu však nezabránilo v tom, aby se mu nepodařilo zbraň nahmatat. Otočil se, aby mohl namířit na toho hajzla, jenže Beck po něm skočil a zaryl mu prsty do očí a Tony pouze cítil, jak mu zbraň vyklouzla z ruky, když zařval bolestí a instinktivně natáhl ruce a drápal Becka do obličeje, až mu Quentin zasadil další tvrdou ránu loktem, což vzal jako tu správnou příležitost, aby se vymanil z jeho sevření. Mladší muž se vítězoslavně uchechtl, když se mu nakonec podařilo svou pistoli vzít do ruky a zůstal nad zadýchaným Iron manem stát.

„Přiznej si to," namířil na Tonyho, „prohrál jsi."

Než druhý stihne vyslovit další nadávku, padne výstřel.

Vousatý muž křičí bolestí, když se mu kulka zaryje do masa a on se svalí na záda. Beck u něj dál stojí se škodolibým úsměvem. Zvedne pravou nohu a botu zaryje do rány na Tonyho hrudi.

„Rád bych se zdržel, ale ještě musím vyřídit i tvoje kamarádíčky," upravil si límec košile, „už jsi mě zdržel dost."

Muž si ani nestihl uvědomit, kdy přesně se v místnosti ocitl s Peterem sám.

„Pete...?" rozkašle se, a i přes všechnu svou palčivou bolest se k chlapci doplazí, při čemž za sebou nechává krvavou stopu. Pohladí mladíka po tváři. „Petey... otevři oči, prosím, podívej se na mě."

Ještě jednou.

Naposledy.

„Haló, je tam někdo?" začal mluvit do vysílačky ve svém uchu, přestože věděl, že zůstávala nefunkční, stejně jako jeho slavné brnění. Tonymu po tváři začaly téct slzy, když se dál bezmocně díval do Peterovy bezvládné tváře a hladil jej po rozcuchaných vlasech. „Našel jsem ho... slyšíte?! Našel jsem Petera, prosím... pomozte." Z posledních sil se natáhl a vzal mladíkovu studenou dlaň do své. Hlavu si položil na chlapcův hrudník a zavřel oči.

„Takhle by ses měl smát častěji, víš," řekl a Peter musel mírně zaklonit hlavu, aby mohl Tonymu, který už stál přímo u něj, pohlédnout do očí. „Sluší ti to," pokračoval a zastrčil chlapci za ucho pramínek neposedných vlasů. Jeho prsty přejely po Peterově tváři a rty se dotkly mladíkova čela. „Opravdu moc."