Unbelievable |Starker, Pepperony|

K jako Kát za svoje hříchy

Peter netušil, jak je to dlouho, co jej Beck nechal samotě a seděl bez hnutí v rohu cely, natisknutý na zeď. Doufal, že tím nejhorším si právě prošel a jeho únosci mu konečně dovolí trochu vydechnout. Naděje umírá poslední a ta jeho zemřela násilnou smrtí ve chvíli, kdy mladíka znovu obklopil známý tmavozelený kouř bez zápachu a odhalil tmavé dveře se stříbrnou ještěrkou místo kliky. Zvedl zrak a začal usilovně vrtět hlavou. Přesto se co nejrychleji vyškrábal na nohy a k záhadným dveřím dokulhal. Věděl, že nemá na vybranou, i tak se ohlédl. Zoufale přál, aby namísto těchhle mohl vstoupit do těch tlustých dveří z kovu, kterými ho jeho věznitelé navštěvovali a které vedly ke svobodě.

Vzal za kliku.

Za dveřmi uviděl svou mladší verzi jako by zpomaleně pobíhat po starém pokoji, v němž přespával kdykoli zůstával u své tety a strýce, s letadýlkem v pravé ruce a pusou vydával tiché brblání, které mělo připomínat zvuk motoru. Moc nerozuměl účelu téhle další z iluzí, – všechno je to jen iluze, Petere... i Tony (?)... nenech se tím ovládnout! – ale jakmile se k pětiletému Peterovi připojili May s Benem s kamennými výrazy ve tvářích, ihned si jasně onen den vybavil.

„Zlatíčko, musíme si promluvit," začala láskyplně May. Malý chlapec poslušně zůstal stát na místě.

„Jo?"

„Jde o maminku s tatínkem." Peter zavřel oči, z nichž se zaleskly slzy, a zhluboka se nadechl a zase vydechl. Snažil se na sobě nedat znát jakékoli emoce; věděl, že ho jistě všichni pozorují.

„Ale," škytla jeho malá verze, „ráno jsem mluvil s tátou a řekl mi, že už jsou na letišti a večer tu budou." Pohledem přejížděl mezi svými dvěma příbuznými. „Slíbil, že se ještě dneska uvidíme!" Dupl, jakmile se pokusili znovu navázat na ten nesmysl, že se letadlo s jeho rodiči zřítilo.

Peter vpadl do dalších dveří totožnými s těmi prvními a vběhl na úplně novou scénu. Jakmile se mu za chladné noci naskytl pohled na Bena v kaluži krve, rozběhl se pryč. Všechna jeho zranění jako by se najednou vytratila a on se tak mohl pohybovat, jako by před pár hodinami neprožíval příšernou bolest. Dlouho se tím však nezabýval a jen dál utíkal, seč mu síly stačily, aby unikl hluku za sebou. Při běhu si usilovně zacpával uši.

„Bene! Neumírej!"

Než se nadál, ocitl se v prostorné hale plné lidí. Scény se měnily tak rychle, až měl pocit, jako by přebíhal mezi místnostmi obrovského domu.

„Tony!" zaslechl vlastní hlas. Naježily se mu chloupky vzadu na krku, když zpozoroval svou další verzi padnout Tonymu kolem krku.

„Co se proboha stalo?!"

„Ále..."

Peter si skousl ret, zatímco hleděl, jak mu Tony bere sklenku a on se po ní zoufale natahuje. Co to jen vyváděl? Tohle se ani z daleka nepodobalo žádné z jeho vylomenin. Náhle ho obklopil proud nekonečného množství světel, který ho přenesl do Tonyho patra ve Stark Tower a Peter se začal usilovně rozhlížet kolem sebe, než to byl výtah, kdo odhalil muže s brunetem v náruči.

„Paul, ř'kl, že.. je mam nádh'rný."

„Cože?!"

„Oči přece."

Peterovo srdce vynechalo několik úderů, zatímco stál sotva půl metru od Tonyho opřeného o futra a zcela ignoroval sebe s hlavou v záchodové míse. Soustředil se jen na tu přenádhernou vousatou tvář, již právě zdobilo několik vrásek obavy.

Ve chvíli, kdy potom Peter s otevřou pusou sledoval svůj úplně první polibek s Iron manem, na který si ani nepamatoval a následně se bezvládně složil na postel, měl pocit, jako by slyšel několik lidí hlasitě se smát. Rudý rozpaky schoval tvář do dlaní. Aby unikl hanbě, jakmile uzřel nové dveře, bez rozmýšlení je za sebou zabouchl. Opřel si o ně čelo, zavřel oči a rozdýchával, co právě viděl.