Unbelievable |Starker, Pepperony|

N jako Nemusíš dál bojovat, jestli nechceš

„Po celém obvodu krku má dlouhou tmavou podlitinu od toho, jak ho delší dobu drželi na řetězu..."

Bruce s Tonym seděli o samotě v jedné z moderních kanceláří nemocnice a Bruce svému příteli promítal snímky Peterova těla a popisoval mu veškerá zjištění lékařů.

„Když se zadíváš pozorněji – takhle tady – na straně krku má taky několik jasně viditelných vpichů. Nejspíš mu pravidelně podávali nějaké drogy... každopádně, Helen říkala, že mu odebrali krev, a právě s kolegy provádějí testy, takže tohle se objasní později."

„Peter má vylepšený metabolismus; určitě mu podávali něco na utlumení jeho schopností. Jinak by je bez mrknutí oka určitě všechny odhodil na druhý konec místnosti," přemýšlel Tony nahlas. „Jeho tělo taky pracuje rychleji," pohledem přejel z Bruce zpět na snímky mladíkových zranění, „všechny rány se mu vždy zahojí za chvíli... není tím pádem možný, aby se jeho zranění jen tak sama od sebe nezahojila do několika hodin."

Bruce přikývl a pokynul rukou, aby se obsah obrazovek před nimi posunul dál.  

„Co se týče dalších zranění: nelze určit s jistotou, jak přišel ke všem těm ranám po celém zbytku těla – ani v jakém pořadí – protože rány se v nejednom případě překrývají a nejde tak říct, které vznikly dřív. S jistotou se dá potvrdit akorát to, že toho kluka opakovaně bili. A podívej na téhle fotce... na spáncích má už starší, z části zahojené a pod vlasy schované kruhovité obrysy, takže nejsou možná hned vidět, které vypadají jako snad od nějakých elektrod, ale mně osobně to přijde takové–"

Tonyho srdce vynechalo úder. „Je možné, že mu dávali elektrický šoky? V tý barabizně jsem na to našel zařízení." Bruce s neskrývaným zděšením, že to by přibližně odpovídalo, pokračoval dál.

„A ještě jedna věc, o které bys měl vědět," rozklikl poslední složku a ukázal muži beze slov hezky jeden obrázek za druhým. Tonymu se udělalo fyzicky špatně při uvědomění si, na co se vlastně dívá.

DĚVKA.

„T-To mu tam někdo vy-vypálil?" vykoktal. Druhý pouze přikývl.

„Ví to jeho teta?" pokynul směrem ke snímku. 

„Tuhle konkrétní věc jsme jí prozatím zatajili," přiznal, bylo vidět, že na ono zatajování není dvakrát hrdý. „Potřebuje nejprve trochu čas, aby se ze všechno ostatního vzpamatovala. Zejména když ten hoch hleděl smrti přímo do očí, následně upadl do kómatu a nikdo neví, kdy se probudí, je toho dost... Ale ještě tady, hele," ukázal tužkou na poslední dvě fotografie, které pořídil, a dokonce i jemu se ruka viditelně třásla. „Na obou stehnech má odlišné množství čar, které musely být vyřezány s delším odstupem... některé se už začaly hojit."

„To nemůžou být dny," vrtěl miliardář hlavou a pohlédl znovu na muže vedle sebe, „co mají symbolizovat?"

Vědec pokrčil rameny. „To nám může říct jedině sám Peter. My můžeme leda tak hádat."

„Beck řekl ještě něco, co nemůžu dostat z hlavy..." zadíval se Tony do země, „znásilnili ho?"

Jeho přítel neodpověděl slovy, jen mírným pokýváním hlavy.

„Musím za Peterem," vyskočil miliardář na nohy. 

May před chvílí kamsi odešla, což Tony využil k tomu, aby se k chlapci i přes výslovný zákaz jeho tety vetřel.

„Ahoj, to jsem zase já," povzdechl si, zavřel za sebou dveře a přešel ke spícímu chlapci. Chvíli jen mlčky studoval brunetovu zcela uvolněnou tvář, než opět promluvil: „Vím, že právě svádíš nelehkou bitvu a chci ti jenom říct, že... nemusíš dál bojovat, jestli nechceš," jakmile však ta slova vyslovil nahlas, jeho oči se při té neskutečně bolestivé představě zcela zmařeného mladého života zalily slzami. „Sice zůstává ještě spousta nezodpovězených otázek, ale viděl jsem, co ti udělali. A to všechno sis vytrpěl jenom kvůli mně. Do nejdelší smrti si to neodpustím. Zažils toho víc, než... chápu, pokud už to břímě nechceš nést. Nevyčítal bych ti to. Slibuju, že se o May postarám, nemusíš si dělat obavy." Pohladil roztřesenou rukou mladíka po vlasech, které byly výrazně delší, než si pamatoval. „My to zvládneme. Teď se hlavně soustřeď na sebe, dřív jsi na to často zapomínal."

Padl vedle postele na kolena.

„Ale vážně, prosím, snažně tě prosím, probuď se. Otevři oči... vynadej mi, křič na mě z plných plic, nenáviď mě do konce svýho života, jak jen chceš, ale probuď se. Na ničem jiném mi nezáleží víc; potřebuju vědět, že jsi v pořádku."

Protože tohle se rozhodně nerovná definici „v pořádku".

„Prosím..." Zabořil tvář do prostěradla a představoval si, že až hlavu opět zvedne, setká se s Peterovýma oříškovýma očima, jenže se tak bohužel nestalo. Tyhle happy endy patřily jen na filmové plátno. 

„Měls pravdu, za vším byla Pepper. Sledovala nás už dlouho," zavrtěl hlavou. „Neviděl jsem to. Měl jsem si toho všimnout. A tys za mnou i přišel s prosbou o pomoc a mým jediným úkolem bylo chránit tě a selhal jsem na plné čáře... nenávidím se za to, co jsem ti tehdy řekl... Proboha, vždyť to mohlo být to poslední, co bys ode mě kdy slyšel."

„Mluvím pravdu! Přísahám!"

„Tak proč brečíš?!"

„Protože vidím, že mi nevěříš!"

„Mrzí mě, že mé slovo tě přesvědčit nedokáže."

„Víš ty co, Parkere? Vypadni odsud!"

Okamžitě tu vzpomínku zahnal. 

„Ten, co ti tolik ublížil se jmenoval Quentin Beck, věděls to? Kdysi to byl můj zaměstnanec," při té ironii se musel uchechtnout. „Šlo mu hlavně o pomstu za to, že jsem mu zhatil kariéru... vidíš, jen další dílek do skládačky, že za všechno nesu plnou vinu... Ale zpátky k Beckovi, je... je mrtvý. Natasha ho prý střelila přímo do srdce, když se dostali do přestřelky. Říkal jsem si, že to možná budeš chtít vědět... A Pepper je–"

Vycítil na sobě cizí pohled a odvrátil tvář a uviděl May stát kus hned u dveří. Ani si nevšiml, že vešla.

„O-Omlouvám se," urychleně si setřel slzy a začal se škrábat na nohy. „Už sem ani nepáchnu, slibuju... pokud teda pro tebe má vůbec moje slov–"

„Dlouho jsem nespala," pravila žena tiše, nedbaje Tonyho omluv. „Říkali, že si můžu odpočinou ve vedlejším pokoji... mohl... mohl bys zatím Petera pohlídat? Jenom na chvíli," zvedla prst.

Sváděla sama se sebou nevýslovný boj. To, co Starkovi zprvu pověděla, myslela smrtelně vážně; jakmile ale miliardáře uviděla plakat jak malé dítě a zoufale prosit jejího synovce o to, aby jej k smrti nenáviděl, pokud to má být cena za jeho uzdravení; přeci jen se jí muže malinko zželelo. Než nabere síly, chvilku s Peterem mu snad dopřát může.

„D-Děk-kuju," vykoktal Tony. „Pak jen řekni a... odejdu."