Unbelievable |Starker, Pepperony|

V jako Vztek štvaného zvířete

„Základ Hvězdy Smrti už mám skoro postavenej, a pak ho jenom přinesu k tobě. Nejtěžší bude udělat spodek, ale hořejšek potom bude brnkačka. Víš, v kolik u Starka dneska skončíš?"

„Dneska tam nejdu, takže máme celý odpoledne," pousmál se na svého nejlepšího přítele Peter, zatímco se dál přehraboval mezi učebnicemi ve skříňce a hledal chemii.

„Takže ten tvůj novej oblek už jste dodělali?" zeptal se tlouštík s neskrývaným zájmem.

„Jo," zalhal brunet. Od chvíle, kdy vyběhl z Anthonyho kanceláře, uplynuly sotva tři dny a chlapec s mužem za tu dobu vůbec nemluvil.

„Skvělý," zaradoval se Ned, „takže–"

„Ale, ale, ale, jestli pak to není moje oblíbená dvojka," rozlehl se školní chodbou hlas. Oba chlapci věděli ihned, komu patří. Zatímco Peter o blížícího se spolužáka nejevil zájem, Ned ztuhl. Flash k nim klidně došel a opřel se ramenem o zavřené skříňky. Byl zrovna čas oběda, takže kromě nich nebylo nikde ani živáčka.

„Čau, Parkere," mrkl na chlapce, který ho i nadále – k velkému zděšení jeho nejlepšího kamaráda – ignoroval.

„Dívej se na mě, když s tebou mluvim!" okřikl ho proto Flash. Zabouchl Peterovi skříňku a málem mu v ní přiskřípl ruku. Teprve pak se chlapec konečně otočil k němu.

„Jé, ahoj, Flashi," zvedl hlavu a vřele se usmál. „Promiň, neviděl jsem tě. Neměl bys ještě bejt na obědě? Nebo mrtvej?"

„Koukám, žes dneska ráno jed vtipnou kaši," uchechtl se druhý nad větou, za kterou by normálně Petera už dávno kopnul a zamknul do jedné ze skříněk.

„Poslyš," začal nanovo. „S Alexem jsem se vsadil o dvacet babek, že jsi panic. Pomůžeš rozhodnout?"

„Ne, díky," odpověděl chlapec s mírným zavrtěním hlavou.

„No tak, Parkere, chci bejt o dvacku bohatší," usmál na něj Flash. Peter se naopak zamračil.

„Dej mi pokoj," odsekl, znovu odvraceje pohled. Na tyhle srandičky opravdu neměl náladu. Kývl na Neda a vydali se pryč.

„Vždyť o nic nejde," nevzdával se Flash.

„Každopádně doufám, že si seš vědom toho, že i tohle je odpověď," pokračoval se smíchem ve snaze Petera vyprovokovat a odpověď si vynutit. „Úplně cejtim to napětí. Většina kluků by se hned pochlubila, že už si s nějakou kočkou užili."

Ned se nejistě na svého kamaráda podíval a řekl: „Nevšímej si ho. Prostě pojďme odsud." Chytil ho za paži a táhl dál od Flashe.

„Pokud," zvýšil provokativně hlas a na jeho tváři se objevil úšklebek, „ovšem tady Pinďour nemá rád jiný pinďoury, co na to řekneš?" Peter si povzdechl. Už to bylo něco málo přes dva roky, co ho tenhle kluk začal šikanovat a přišel s tou přiblblou přezdívkou, která přišla vtipná snad jenom jemu a skupince jeho poskoků. Peterovi nečekaně nijak zvlášť nevadila. Jasně, nelíbila se mu a nejednou za ní chtěl Flashe praštit, ale vždy to dokázal skousnout a ovládnout se. Měl přece na víc. A Flash byl debil.

„Čekám, Parkere. Pověz, necháváš si to od někoho dělat zezadu a nebo radši klečíš na kolenou a kouříš ptáka? Možná ti za to dokonce platí?" Chechtal se. „Není tohle ta tvoje slavná stáž u Starka, o který tak hrdě meleš? Děláš mu děvku?" Peter se zastavil. Ohlédl se na Flashe, který se vůbec nehnul z místa a usmíval se od ucha k uchu. Neustále se musel kousat do jazyka, aby náhodou z jeho úst nevyšlo něco, co by neměl nikdo slyšet.

Sám sebe se během bezesných nocí ptal, jestli nemůže být jen obětí manipulace a pouhý nástroj hloupě tančící pro něčí potěšení. Ale ne, to by mu Anthony přece nikdy neudělal – vždyť ho miloval, sám mu to řekl. Proč by lhal? Proč by jinak plýtval svým časem na chudého obyčejného kluka z Queensu, když mohl dělat cokoli jiného a mít kohokoli jiného, na koho by stačilo jen ukázat?

Peter byl všechno možné, jenom ne děvka. Nikdo neměl právo ho tak nazývat!

Najednou ho zaplavila neovladatelná nenávist. Vzbouřil se v něm šílený vztek štvaného zvířete. Měl pocit, že Flashe právě teď nenávidí víc, než kdy v celém životě nenáviděl kohokoli jiného. Bylo to, jako by znovu viděl Tonyho výraz šoku a Pepper s rozcuchanými vlasy a polorozeplou blůzou na stole v jeho kanceláři.

„Nestojí za to." Vrátil ho do reality jeho nejlepší přítel, který dál zoufale trval svém. Neušly mu brunetovy zatnuté pěsti. „Kašli na něj."

„Podrž mi to," hodil mu Peter zničehonic svoje věci, bez možnosti odpovědět. Sundal si ze zad batoh a pustil ho na zem.

„Hej, Flashi!" zařval a rozběhl se k němu, jako kdyby byl nějaký ujetý magor. Než se Ned nebo Peterův cíl stačili vzpamatovat, natož něco udělat, drapl ho mladý Parker za krk, přirazil mu hlavu ke skříňkám, pak jej nechal prostě spadnou na zem.

Peter se nikdy nepral. Spider-man ano, ale Peter ne. Kvůli jeho schopnostem to pro něj bylo příliš riskantní.

Flash se okamžitě zvedl, jen aby schytal další ránu a opět se svalil na znak. Rozzuřený brunet se tyčil nad ním a dlaní pravé ruky ho znovu uhodil do tváře, aniž by dal druhému čas na pořádnou obranu. Flash zvedl ruku, aby další ránu vykryl, ale i tak mu brunet znovu vrazil. Po chvíli uslyšel Nedův hlas volající Peterovo jméno a chlapec se od něj na kousíček vzdálil. Tehdy se Flashovi přímo vnutila možnost protiútoku. Nemohl dovolit, aby nad ním tenhle trapnej šprt bez rodičů zvítězil. Vyhoupl se do sedu a chňapl po svém protivníkovi. V tu samou chvíli se ozvalo Peterovo šimry šimry, ale to už ho Flash držel za nohu a vší silou škubl. Mladík vyjekl a taky spadl na zem.

„Tohles neměl!" zavrčel Flash a tentokrát to byl Peter, kdo schytal pár ran. 

Oba chlapci se dál prali, chvílemi po vytřené podlaze váleli sudy a zcela ignorovali Nedovy prosby, aby toho nechali. V dalším momentě Peter přistál na svém protivníkovi a majznul ho do ksichtu. Znova. A znova. A znova. Pěstmi ze sebe chrlil všechnu nenávist a všechen vztek, dokud neuslyšel studené ostré křupnutí a jeho napřažená pěst připravená znovu uhodit se zastavila v půli švihu a zůstala nečinně viset ve vzduchu. Žaludek mu spadnul až do bot, když hleděl na hekajícího Flashe, jak se drží za krvácející, zlomený nos a uvědomil si, co udělal. Hrudník se mu rychle zvedal a zase klesal. Ned na něj zíral, pusu otevřenou. Flash jej pozoroval s vytřeštěnýma očima.

„Kurva, Parkere!"