Unbelievable |Starker, Pepperony|

S jako Spolknul svoje ego

Kdyby v minulosti Tonymu někdo řekl, že jednoho dne bude s prosíkem dolejzat za puberťákem, do něhož bude zamilovaný až po uši, vysmál by se mu bez sebemenšího zaváhání. Nicméně právě teď stál u dveří Peterova bytu v Queensu a s bušícím srdcem asi třikrát zkontroloval cedulku se jménem, než zazvonil a snažil se si vzpomenout, kdy tu byl naposled. Peter ho k sobě vůbec nepouštěl; říkával, že nemohli riskovat, aby jej tu někdo ze sousedů zahlédl a začal vyzvídat. Drby se vždy šíří rychlostí světla a Tonyho krátká návštěva před výletem do Německa prý bohatě stačila.

„No tak, Pete," zoufale znovu přidržel zvonek, ale stále žádná odezva. Až najednou se mu zdálo, že zaslechl něco, co připomínalo kroky. Na chvíli se zaposlouchal a věda, že May před několika minutami opustila dům, naklonil se blíž ke dveřím a zašeptal chlapcovo jméno, pak chvilku vyčkal. „Vím, že tam jsi. Vidím stíny tvých nohou," žádná odpověď, „pustíš mě dál?" Jako by si povídal sám se sebou, než–

„Já," ozval se Peterův hlas. „Já s tebou fakt nechci mluvit."

„Ne, prosím tě," natiskl se na dveře, „otevři mi. Vím, že se zlobíš a máš na to právo. Jen... otevřeš a promluvíme si, ano?" žadonil. „Dej mi pět minut. Prosím."

Doba, než se dveře otevřely a odhalily mladíkovu unavenou tvář, miliardáři připadala jako hodiny, přestože se jednalo pouze o pár chvil. „Dobře. Pět minut."

„Ahoj," vydechl Tony při pohledu na chlapce před sebou, skoro jako by právě spatřil legendu oděnou ve zlatém plášti, o níž si nebyl jist, zda opravdu existuje. Peter ho bez pozdravu zatáhl do bytu a zabouchl, aby jejich rozhovor nezaslechly cizí uši. Uvnitř pak na sebe oba milenci několik dalších vteřin v tichosti zírali.

„Promiň, že jsem tě tak přepadl," ujal se konečně slova Tony. Chlapec si založil ruce na hrudi. „Zkoušel jsem ti volat, ale zablokoval sis mě," Peterovi neunikl mužův lehce chvějící se hlas, ani tmavé kruhy pod očima. „Ne, že bych ti to vyčítal... Na tvém místě bych udělal totéž."

„Proč jsi přišel?" zeptal se nižší brunet a podíval se jinam. „Chtěls mě jenom vidět?" Tony nasucho polkl. Když se znovu pustil do řeči, v očích se mu zaleskly slzy, což samo o sobě Petera vykolejilo ještě víc. Uvědomil si, že Tony před ním ještě nikdy neplakal.

„Je mi to všechno moc líto, Petere. Já... byl jsem blázen a choval se k tobě jako debil. Chápu, jestli mi po tom všem nechceš odpustit, protože je to to poslední, co si zasloužím, ale... chybíš mi. Ani nevíš jak." Chlapec se pár sekund nezmohl na nic jiného, ​​než tiše zírat na Tonyho a snažit se zadržet čerstvou várku slz, které se snažily probojovat na povrch. Pouhý pohled na muže v něm znovu vzbudil všechny ty protichůdné emoce... Toužil Tonymu jednu vlepit stejně tak, jako mu chtěl padnout kolem krku.

„Tony," kousl se do spodního rtu, „zlomil jsi mi srdce. Několikrát jsi mi lhal do očí, tajil jsi přede mnou, že," ztišil hlas, „budeš mít dítě... Jak vím, že ti v tuhle chvíli můžu věřit?"

„Netuším," připustil muž popravdě a zněl opravdu nešťastně, po tvářích mu stékaly slzy viny. „Vím jen, že bych raději umřel, než abych ti ještě někdy takhle ublížil. Pr-prosím, Petere– Petey... Dej mi šanci, abych ti to vynahradil. Všechno."

„Co myslíš?"

„Tohle," zamumlal chlapec a přitiskl se k Tonymu ještě blíž. „Skončí to, až na nás někdo přijde?" Jen z té myšlenky se Tonymu udělalo zle.

„Petey, o tomhle jsem už mluvili." To byla poslední věta, kterou řekl, než chlapci odhrnul kudrnaté vlasy z čela, aby jej na něj políbil jako malé rozptýlení. „Jsem s tebou rád a záleží mi na tobě." Vtom náhle pocítil něco, co ho zarazilo – mladíkovy ruce tlačící do jeho hrudi, jak se od něj snažil dostat dál.

„Přesto pořád zůstáváš s ní." Muž se s povzdechem a protočením panenek převalil na záda a vstal. Zastavil se u okna. Peter se posadil a dál mluvil, hledíc na tmavou atletickou postavu před sebou. „Ty nevíš, jaký je vidět, jak se na tebe lepí." Zněl nešťastně, skoro až zoufale. „Chtěl bych tě mít pro sebe." Tony se otočil a pohlédl na rozcuchaného polonahého chlapce ve svých peřinách.

„Zlato, znal jsi podmínky, když jsi řekl ano."

„Taky jsem znal podmínky, když jsi řekl, že ji jednou opustíš."

Mladý brunet si nebyl jistý, jak se s Tonyho zpovědí vypořádat. Jeho slova byla přesně to, co si zoufale přál celou dobu slyšet a představa druhé šance a šťastného konce, byla nesmírně lákavá a nádherná, avšak...

„Nevím, jestli to dokážu," řekl smutně. Popotáhl a sklopil zrak. „Jsem do tebe stále zamilovanej, bez ohledu na to, jak moc si přeju, aby tomu bylo jinak, ale už nemám sílu ti dál dělat milenku, zatímco ty se pak vrátíš domů k ženě." Z levého oka mu ukápla slza a spodní ret se začal třást. „Ještě před pár minutama jsem si myslel, že tě nikdy znovu neuvidím, natož aby došlo na usmiřování." Odmlčel se a odhodlal se opět navázat oční kontakt. „Chci ti odpustit, Anthony... a být s tebou. Víc než cokoli jinýho na světě. Ale bojím se. Mám strach, že to dopadne ještě hůř než předtím. Nehledě na to, že Pottsová čeká dítě a já nechci rozbíjet něčí rodinu." Poslední slova sotva dokázal vyslovit a rychle schoval tvář do dlaní, jelikož svůj pláč nedokázal nadále ovládnout. Než stihl cokoli, starší muž jej pevně držel v náruči a mladík se mu rozvzlykal do ramene.

„Takhle se na to nesmíš dívat," řekl a snažil se znít klidně, avšak jeho hlas se nepřestával chvět stejně jako Peterův. „Navíc... řekl jsem jí to."

„Cože?" Chlapec od muže ihned odstoupil a párkrát zamrkal. Vůbec si neuvědomoval čerstvé slzy. Slyšel dobře?

„Řekl jsem jí, že... už jí nemiluju a... delší dobu se vídám s někým jiným." Do podrobností mladšímu brunetovi vyložil své přiznání Pepper a následující události. Jak se prozatím jakžtakž dohodli, že žena zůstane ve věži, dokud se to nenarodí nebo jak jí Tony následně bude platit vlastní byt, posílat peníze, pomáhat s děckem...

Jedna Peterova část chtěla muži před sebou říct, že tohle neměl dělat, zato romantik v něm viděl pouze, čeho všeho se Tony jen kvůli němu vzdal. „Ty," zcela ohromený nenacházel slov. „To myslíš vážně?"

„Petere, před chvílí jsem spolknul svoje ego a omluvil se," pokusil se Tony o vtip a mladíkovi mírně zacukal koutek. „Vím, že je to dost blbá situace," udělal odhodlaně krok vpřed, „ale přeju si to zkusit znovu. Normálně... A jednou jsi mi řekl, že na druhé šance věříš." K jeho radosti se Peter doopravdy usmál. Natáhl se, dotkl se palcem chlapcova obličeje. Jemně, ale Peter sebou přesto cukl. Setřel jednu slzu. Cítil pod svou rukou hebkost jeho tváře, jak hřála. Už se chtěl odtáhnout, ale pak ucítil, že mu brunet přitiskl tvář k prstům. Natočil hlavu, aby na ní spočinula jeho dlaň. A držel ji. Vtom mu ukápla další slza a chlapec se pootočil ještě víc. Tak, aby Tonymu k dlani přitlačil své rty.

„Nenávidím tě," zašeptal, zavíraje oči.