Unbelievable |Starker, Pepperony|

Ch jako Chybí mi to

Nikdy nikdo nezpochybňoval, že je Tony Stark génius, přesto pořád nedokázal přijít na vhodný a přijatelný způsob, jak Peterovi říct, že z něj za pár měsíců bude otec a nedokáže si představit, jak by jejich vztah měl poté vypadat. A už vůbec nevěděl, jakým způsobem přivést řeč na to, jak moc se na dítě vlastně těší.

Peter samozřejmě nebyl žádný idiot a všiml si, že s Tonym něco není v pořádku, ale bál se zeptat, protože měl strach, že by v odpovědi mohlo přijít něco mnohem horšího, než byla ona nevědomost. A Tony by mu přece řekl, kdyby se stalo něco vážného nebo důležitého, ne?

Pepper musela na víkend odjet a Tony chtěl s Peterem strávit ještě trochu času, než se jejich vztah definitivně rozpadne. Peter nechtěl pro svou tetu vymýšlet novou lež (plus Ned ležel doma v posteli s horečkou), a tak jí řekl narovinu, že přespí u Starka. Akorát jako důvod uvedl dokončení jednoho moc důležitého projektu. Večer pak (na Peterovo přání) strávili společným sledováním Star Wars. Tony se mohl snažit, jak chtěl, ale stejně nedokázal pochopit, jak je možné, že super silnou zbraň dokáže zničit jedna přesně mířená střela na určité místo, zatímco Peter se mu se smíchem snažil vysvětlit, že jedna z mnoha věcí, které si musí uvědomit, je, že ten film je přes čtyřicet let starý, načež se muž s předstíraným vztekem v odkazu na svůj věk ihned zeptal, co to sakra myslí tím „starý"?!

Když Peter v Tonyho náruči konečně usnul, muž ho co nejjemněji (vzbudit ho, bylo to poslední, co chtěl) odvalil stranou, než vstal a tiše zavřel za sebou dveře. U baru si nalil skleničku a vydal se na prostorný balkon. Opřel se o zábradlí, upíjel svou směšně drahou whisky a sledoval měsíc, který zaujímal tvar téměř dokonalého kruhu. Chvílemi obloha potemněla, protože se před „svítící" kouli přehnala silná mračna.

Vzpomněl si, jak se přesně v těchto místech během oslavy jeho narozenin před pár měsíci s Peterem zašili za roh, zatímco se všichni hosté bavili uvnitř. Tehdy s Pepper měli dost rušné období a neustále se hádali. Náhle jako by před sebou měl Peterovu tvář, která ho se smutným úsměvem tehdy večer ujišťovala, že od něj nic nečeká; naprosto rozumí tomu, že byl pouhý úlet – jedna noc na odreagování – a nic víc.

„Budu tady, když tě Pepper zase vykopne."

Vzpomínal, jak se s Peterem scházeli po nocích na střechách mrakodrapů, kam k nim ruch města, které nikdy nespí, nedosáhl, a společně pozorovali noční oblohu. Pokud byl Tony zrovna mimo New York, ať už kvůli Furymu nebo Stark Industries, Peter mu často posílal zprávy o tom, jak nádherný u něj měsíc je a jak moc se těší, až se zase uvidí; a jak s hraním na astronomy dávno přestali.

Muže z jeho paláce myšlenek rychle vytrhlo tiché znění jeho jména. Otočil se a spatřil skutečného Petera stát ve dveřích. „Co se děje?"

„Vůbec nic, Petey," odpověděl bez rozmýšlení. Vůbec nic.

„Tak proč jsi tady a ne uvnitř?"

„Nemůžu spát." Alespoň v tomhle svému milenci nelhal.

„Něco tě trápí, že jo?" Chlapci už to nedalo a konečně se nahlas zeptal.

„Proč si to myslíš?" Peter k muži přešel, vzal jeho tvář do dlaní a pohlédl mu do očí.

„Poslední dobou mi přijdeš smutnej." Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. „Provedl jsem něco?"

„Vůbec ne," řekl Tony okamžitě, překryl chlapcovy ruce svými a odtáhl si je od tváří.

„Tak co se stalo?"

„Jen mám příliš mnoho starostí v práci, ale nejde o nic, s čím by sis musel lámat hlavu," dodal, když si všiml znepokojeného výrazu na Peterově tváři.

„Víš, že se mnou můžeš mluvit o čemkoli, že jo?" položil mladík další otázku. Anthony jako odpověď přikývl. Rozhodl se změnit téma a přidat pokus o ulehčení atmosféry a soustředit Peterovy myšlenky na něco jiného. Řekl proto: „Všiml sis, že dneska nádherně svítí Měsíc?" Chlapec svůj zrak jako na povel upřel na oblohu a Tony se v duchu zaradoval nad jeho rozzářenou tváří. Obešel mladíka, zezadu jej objal a položil si bradu na jeho rameno. Toto gesto donutilo Petera se usmát ještě víc.

„Je to moc hezký," zamumlal brunet do větru.

„Ale ne tak jako ty," zašeptal Anthony trochu větší klišé, zasypávaje brunetův krk drobnými polibky.

„Pamatuješ, jak jsme spolu dřív scházeli a pozorovali hvězdy?" zeptal se chlapec s pohledem stále upřeným na oblohou, jako by dokázal Tonyho číst myšlenky. „Chybí mi to," přiznal. „trochu." Tony k sobě mladíka otočil čelem a pohladil ho po vlasech.

„Petey, musím ti něco říct." Tak jo, do toho, podívej se mu do očí a pověz mu to. Tři slova... po kterých tahle pohádka skončí.

„Nebudeme mluvit o budoucnosti, platí?"

„Uvědomil jsem si, jak moc mi na tobě záleží a opravdu o tebe nechci přijít, ani ti jakkoli blížit. Protože... myslím, že tě miluju," dokončil nakonec svou větu trochu jinak, než původně plánoval. Nedokázal to. Ne teď. Sám sebe však ujišťoval, že má ještě spoustu času k dobru. Druhému zatím spadla brada a zíral na Tonyho, jako kdyby mu právě oznámil, že mu zbývá měsíc života. „Co na mě koukáš tak divně?"

„T-To, to je poprvé, cos mi to řekl," šeptal a na tváři se mu objevil úsměv. „Tak co jsi proved?" pokusil se žertovat, aby sám sobě zabránil se na místě rozplakat a ukázat jaká je citlivka.

„N-ni-c-c," vykoktal. „Jen mi prosím slib, že ať se stane cokoli, budeš si to pamatovat."