Unbelievable |Starker, Pepperony|

Z jako Zvrácený

Ukázalo se, že vysledovat již ukončený hovor, který ještě ke všemu trval sotva tři minuty, byl těžší úkol, než by si kdo pomyslel, ale když se to Friday – té holce zlaté – ještě před pouhými pár hodinami podařilo a lokalizovala tak přibližnou lokaci, odkud telefonát přišel, Tony ihned svolal všechny přítomné členy Avengers, kterým v mezičase stihl už celou situaci vysvětlit, přičemž však stále bedlivě střežil své a Peterovo tajemství. Ti teď stáli po jeho boku na vrcholu kopce, společně pozorujíc polorozpadlou cihlovou budovu, která možná někdy za vlády krále Klacka sloužila jako nějaká továrna. Dávno padla noc a ani jednomu z týmu se nepodařilo zahlédnout jediné světlo.

„Vážně je to tady?" zeptal se Tony své umělé inteligence a očima přitom celý objekt znovu a znovu přeměřoval. Umělá inteligence ho již poněkolikáté ujistila, že skutečně dorazili na místo určení, a tak se otočil ke zbytku týmu. „Tak jdeme!"

„Tony," zdvihla ruku Natasha, „co jsme si řekli – nejprve potřebujeme plán útoku."

„Já mám plán – útok."

Tony se kousl do jazyka. Vydrž to ještě malou, maličkou chvíli. Otočil hlavu k budově.

„Dobře, takže?"

„Všude je tma a toho využijeme." 

Rozdělili se.

Samozřejmě!

Jak jinak.

Do budovy se vplížili po dvojicích, každá z jiné strany. Jednohlasně se shodli, že bude lepší nedělat žádný velký rozruch, dokud někdo z nich Petera nenajde. Tony nechtěl vypadat jako sobec, ale sobecky doufal, že to bude právě on, kdo mladého bruneta najde. Ale co na tom vlastně sejde...? Hlavně, aby byl v pořádku.

Nejvíc se děsil toho, co neviděl, co neslyšel. Kdo ví, co všechno na ně v téhle barabizně čekalo.

„Jak to vidíš, Friday?" šeptl, jakmile se se Stevem za zády proplížil do jakési hlavní haly, která se nezdála dvakrát obydlená, a natisknuti na zeď se pomalu posouvali dál do potemnělého prostoru bez jediného světla.

„V nejbližším okruhu se mé senzory nezchytily žádné infračervené záření."

„To je zvláštní," ohlédl se Iron man na Kapitána. Nemohl se zbavit pocitu, že tu na ně čekají. To jim však nezabránilo v tom, aby postupoval dál. Prošli k postranním dveřím, za kterými se táhla dlouhá chodba. Oba hrdinové ihned zaujali obranné pozice pro případ, že by tam na ně někdo číhal, ale jakmile shledali, že je čistý vzduch, s pokrčením ramen pokračovali.

„Nat, podej hlášení," zaslechl za sebou Stevův tichý hlas, když už nějakou chvíli šli a ne a ne nalézt jakékoli další dveře. „Nat? Nat! Jsi tam? Ozvi se... Clinte?"

Tony už takhle měl dost stažené půlky a Stevovo volání Černé vdovy a Hawkeye bez sebemenší odezvy mu na klidu rozhodně nepřidalo.

„Tony, myslím, že se něco–"

Najednou nastane ticho.

„Steve?" otočil se, ale nikoho nespařil. „Steve?" zavolal už o něco hlasitěji. Když se ani tentokrát nedostavila žádná odpověď, nejistým pomalým krokem se vydal dál.

Kde se tu najednou vzala všechna ta divná mlha?

Otevřel těžké kovové dveře a mentálně se připravoval na to nejhorší, co na něj za nimi může čekat.

Spadla mu brada, když spatřil Petera v bezvědomí připoutaného za nohy ke stropu. Ruce měl od těla a bezvládně mu visely ve vzduchu.

„PETERE!" vykřikl muž bez rozmýšlení a rozběhl se k chlapci. Za stálého pohybu odstřelil řetěz a bezvládné tělo mu po vypočítané trajektorii spadlo do náruče. Snesl se k zemi, schoval brnění a vzal mladíkovu studenou tvář do holých dlaní.

„Pete..." vydechl. „Slyšíš mě? Našel jsem tě, mám tě... no tak, probuď se. Prosím," zatřásl s ním, ale brunet se ani nehnul. Tony se snaží nahmatat tep, nedaří se mu to. Plný zoufalství volá po Friday, aby změřila životní funkce ona, když vtom si uvědomí, že před sebou nemá nic jiného než vzduch.

Zvláštní.

Vždyť tu před chvílí byl, kam se poděl?

Nebo už začínal se samého strachu blbnout? Nesmysl! Peter tu ještě před pár vteřinami byl. Našel ho!

Chvíli ještě zůstal sedět a zaposlouchal se do okolí, při tom se rozhlížel. Nic však jeho k uším nedolehlo a na vyzvání se znovu ozvala Friday, že výsledky termovize zůstávají i nadále negativní.

Tak co to kruci bylo?

Miliardářovo tělo znovu obalila červenozlatá zbroj a on se vypravil dál.

Na nikoho dalšího už nenarazí.

Netuší, jak dlouho jde, než konečně něco zaslechne.

„Že ti to trvalo."

Kurva.

Peterův hlas zní tak plný záště, když mladík vystoupí ze tmy před ním. „Proč jsi nepřišel dřív?"

„Pete–"

„Dvakrát ses nepřetrh', jako by ti na mně snad vůbec nezáleželo," založil si ruce na hrudi a otočil hlavu do strany.

„To nikdy!" vyhrkl bez rozmýšlení, naprosto mimo, co se tu právě děje. Byly to snad nějaké iluze?

„Ale chtěl sis vzít jí, že jo?" řekl mladík chladně. „Kvůli tomu zpropadenýmu děcku. Tvářil ses, že sis vybíráš mě, ale ve skutečnosti ti šlo akorát tak o sex, co?" Přešel k muži. „Jak zvrácený–" Položil muži ruce na ramena a silou Spider-mana ho posadil do křesla, o kterém Tony ani nevěděl, že za ním stojí, a střelil po něm pavučinu, aby miliardáři zabránil v útěku.

„Jen klid," přiložil mu chlapec ukazováček na rty, než stihl cokoli říct, „není to tvá vina, nemůžeš za to. Ona ti akorát popletla hlavu," usmál se, než muže políbil na čelo a jemu z toho naskočila husí kůže. Tohle nebyl jeho Peter. Tenhle byl... tak vyšinutý. Zcela klidný a přitom se v jeho očích lesklo zlo. A ten ďábelský úšklebek... „Teď už se nemáš čeho bát, o všechno se postarám," ujistil ho se sladkým úsměvem.

„Cože?!"

Kus před nimi se náhle rozsvítilo světlo jako na jakémsi pódiu a odhalilo Pepper připoutanou k židli. Krvácela z rány na čele, plakala a celá se třásla. Peter vytáhl nůž, a jakmile byl u ní, několika rychlými a prudkými pohyby ženu opakovaně bodnul do břicha, což mělo symbolizovat, že tímto právě ukončil život dítěte, jež nosila pod srdcem.

„Ne!" zařval z plných plic Tony, který ve vší té panice zcela zapomněl, kde vlastně je a snažil se osvobodit. Nezmohl se však na víc, než odvrátit zrak a pevně semknout víčka k sobě, když se chlapec narovnal a vydechl slastí, přičemž si olízl zakrvácené prsty.

Tohle byla hotová noční můra.

Jak by jen mohl jeho nevinný Peter provést něco tak hrozného? Slyšel kroky, než ho cizí ruka chytla za bradu a přiměla jej otevřít oči a spatřil opět hnědovlasého chlapce, po jehož tváři stékaly drobné pramínky krve, jak vystříkla z těla rusovlasé ženy, která nyní bezvládně ležela v provazech.

„Donutil jsi mě k tomu." Nadzvedl obočí. „Ale teď konečně můžeme být spolu, no ne? Není to krásné?"

„Tony! Tony! Vzpamatuj se!!"

Odnikud přišlo několik nepříjemných facek rychle za sebou, díky kterým se mladíkova tvář přímo před Tonyho zraky rozplynula. Mlha se též rozestoupila a odhalila Stevovu nervózní tvář, zatímco blonďatý muž dál Tonym třásl. „Prober se!" mával mu rukou před očima.

„Peter," Tony zrychleně dýchal a vzhlédl. „Viděl jsem ho. Z-Zabil Pepper... a kvůli mně."

Steve zavrtěl hlavou. „Hrajou si s náma." Natáhl se pro svůj štít a vybídl Iron mana, aby pokračovali.