Unbelievable |Starker, Pepperony|

R jako Ráda jsem tě zas viděla

Peter se naposledy zhoupl na síti, švihl své tělo do vzduchu a přistál vedle otevřeného okna miliardářovy laboratoře. Nakoukl dovnitř. Jako obvykle se Tony skláněl nad stolem obklopený všelijakými součástkami různých velikostí, na nose ochranné brýle, v ruce šroubovák a v ústech šroubek. Při pohledu na Iron mana chlapcovy oči zajiskřily. Skočil do místnosti – při čemž skok elegantně zakončil kotrmelcem – a sundal si masku, jedinou část obleku, jež měl na sobě.

„Ahoj, Anthony." Muž se otočil za zvukem.

„Jé, ahoj," odpověděl. Mladý brunet odhodil školní batoh a rozešel se k muži u stolu, který mezitím odkládal veškeré náčiní. Natáhl ruce a špulil rty ke Starkovým. Tony se nad nevinným polibkem na uvítanou neubránil úsměvu. „Nejsi tu dřív, než jsi říkal?" zeptal se, když si Peter svlékl zimní bundu, opřel vedle něj a začal zkoumat obsah stolu.

„Jo," potvrdil. „Fyzika dneska odpadla, takže... hele co je tohle?" Přerušil své vyprávění a zcela fascinován Tonyho prací se v ní začal přehrabovat.

„Nic s čím by sis musel lámat hlavu," řekl a zvedl brunetovu nenechavou pracku od svého stolu a s úšklebkem jej políbil na klouby. Snadno zapomínal, že i přes jeho geniální mysl a úžasné dovednosti byl Peter stále ještě teenager.

„Víš, když ti zanedlouho začínají prázdniny, napadlo mě... co kdybychom na chvíli vypadli? Abychom měli chvilku je pro sebe," změnil téma.

„Tohle mi schází," zamumlal chlapec, když ležel na zádech na posteli, zíral do stopu, vískaje Tonyho, který měl hlavu položenou na jeho rameni, ve vlasech. Snažil se si jeho přítomnost vychutnat co nejvíc, než bude muset domů a svého milence uvidí až za dlouhé týdny.

„Huh?" zabrblal druhý rozespale.

„Tyhle společné chvíle... máme jich čím dál míň, nezdá se ti?" pronesl s náznaky smutku v hlase.

„Jak to myslíš?"

„No..." Tony se pár kroky ocitl u něj. „Představ si to, jen my dva, nikdo a nic nás nebude rušit. Můžeme se v klidu kochat krajinou, večer koukat na filmy..." Nižší se usmál ucha k uchu, když mužovy hrubé dlaně přejížděly po jeho bocích, zatímco mu jejich majitel šeptal svou představu. Dál zasněně poslouchal Tonyho slova, jako kdyby mu vyprávěl přenádherný příběh, přinutil se však zavrtět hlavou.

„Už přestaň," přerušil jej a ustoupil o dva kroky dozadu. „Víš, že to nejde. Jak bych to vysvětlil tetě?"

„Svedeš to na stáž," pokrčil rameny. „Něco vymyslíme."

„Ehm..." zapíchl Peter pohled do země, a starší okamžitě pochopil. Samozřejmě, vždyť to bylo jasné.

Po pár vteřinách napjatého ticha se zeptal: „Jak moc mě nenávidí?"

Peter se snažil najít vhodná slova. „Chce, abych byl šťastnej, takže si nemyslím, že nám bude stát v cestě, ale skákat radostí taky nebude," odpověděl popravdě. „Po našem rozchodu jsem na tom byl dost mizerně a všechno jsem jí řekl... teda... skoro všechno." Odmlčel se. „Ona... se mi snažila pomoct." Dát mě zase zpátky dohromady. „Ještě neví, že jsem se k sobě vrátili; chci jí dát čas."

„Chápu," Tony se smutně usmál. Sotva to mohl Peterovi vyčítat.

„Na ničem z toho ale nesejde, jsme zase spolu."

„A za to jsem nesmírně rád, jenže," muž zarazil uprostřed věty. Nebyl zcela jist, co chtěl vlastně říct.

Chlapec chvíli vyčkal a když muž stále mlčel, ujal se slova sám. „Anthony, ani jeden z nás nemůže změnit minulost. Co se stalo, stalo se. Nikdo to nevrátí," pravil tiše. „Zkrátka ne vždy jdou věci tak, jak bychom si přáli, a ne vždy jednáme tak, jak bychom měli. Všichni děláme chyby... stejně tak, jako všichni si navzájem ubližujeme," Tony na pár okamžiků nemohl uvěřit, jak dospěle mladík mluví.

„Ty mě ale ne."

„Prosím, přestaň se chovat, jako kdybych byl dokonalý, nebo nějaká tvoje spása. Taky jsem ti ublížil, i když to nechceš přiznat."

„Ne," zavrtěl hlavou.

„Rozešel jsem se s tebou."

„Měl jsi důvodů víc než dost."

„Jo, ale... možná jsem reagoval přehnaně." Znovu uvědomění si, jak vyspělý a až neuvěřitelně dobrosrdečný Peter je Tonymu málem opět vehnalo slzy do očí. Nezasloužil si ho. I kdyby vzal do ruky nůž a bodl chlapce do břicha, mladík by stejně hledal chybu na své straně. „A nechci se dál patlat ve starých křivdách a bolestech. Přeju si navázat, kde jsme skončili, vrátit se ke starým návykům... což mi připomíná," rozhodil rukama, „něco jsem ti přinesl, málem bych zapomněl," dokončil a už se přehraboval ve svém batohu.

„Ale Pete–"

„Nic neříkej, tys mi něco dával každou chvíli, dopřej mi to. Je to teda hrozná blbost, ale přišlo mi to vtipný," přerušil jej hoch a podal Tonymu svůj dárek, který muž v rukách obrátil, aby si jej mohl pořádně prohlédnout.

„Adventní kalendář?" Nechápal. „To proto, že je na něm Iron man?"

Brunet nadšeně přikývl. „Plus naše první Vánoce a shodou okolností i..."

„Výročí," doplnil starší. „To je od tebe hezký." Usmál se a políbil mladíka na tvář. „Děkuju." Zbytek odpoledne se v klidu poflakovali v laboratoři, dokud Friday neoznámila příchod Tonyho EXpřítelkyně. Zaklepala na skleněné dveře a vešla dovnitř.

„Dobrý den," usmál se na ni chlapec. Pepper, aniž by Peterovi pozdrav oplatila nebo se na něj alespoň pořádně podívala, začala Tonymu popisovat důvod své přítomnosti a prosila o pomoc. Peter až žasl, jak klidně vypadá. Neušlo mu sotva viditelné zaoblení jejího břicha pod upnutým topem a rychle se podíval jinam. Sevřel se mu žaludek. Zatřásl hlavou, aby zahnal veškeré nežádoucí myšlenky a klekl si zpět na zem k batohu, aby z něj vylovil telefon. Jakmile Pepper znovu promluvila; mladému brunetovi zabralo pár sekund, než si uvědomil, že pro změnu mluví na něj a Tony v místnosti vůbec není. Otočil se a vstal.

Najednou shledal, že žena překonala vzdálenost mezi nimi a stojí přímo u něj. „Nebýváš tu nějak často?" zeptala se s falešným úsměvem na rtech. „Nemáš také nějaké kroužky ve škole přátele, nebo přítelkyni?"

Peter nasucho polkl. „No, jo, ale... víte, být tady je... fakt skvělý a... pan Stark je zkrátka můj, můj idol." Očima přejížděl po místnosti, aby se vyhnul očnímu kontaktu. „Pomáhá mi s přípravou na vejšku."

„Poslyš," zašeptala mladíkovi do ucha. „Tony může být naivní a chce si připadat, jako by mu zase bylo dvacet, ale na mě tvé kouzlo nefunguje." Peter smrtelně zbledl, vypadal, jako by mu někdo právě vytrhl životní nerv a nechápavě, zaraženě jí pohlédl do očí.

„P-Prosím?" snažil se ze všech sil mluvit klidně, jelikož uvnitř ječel.

„Tony mě nechal a myslím, že bys na tom mohl mít svůj podíl. Navedl jsi ho?"

Peter se narovnal. „Nemám ponětí, o čem mluvíte; pro pana Starka nemám nic než obdiv."

Pepper se nadechla, ale odpověď nepřicházela. Po dvou minutách strašlivého ticha, kdy jen zírali jeden na druhého, se Tony vrátil a podal Pepper objemnou složku s žádostí, aby se příliš nepřetěžovala. Žena mu se sladkým úsměvem poděkovala.

„Ráda jsem tě zas viděla, Petere," mile se rozloučila s puberťákem, jako by se předchozí rozhovor vůbec neuskutečnil, a zmizela stejně rychle jako se objevila. Tony se vrátil k předchozímu tématu a začal Peterovi něco vykládat. Ten ho však neposlouchal a stále se díval za ženou.