Unbelievable |Starker, Pepperony|

J jako Je to přece tvá přítelkyně

„Dobré ráno, Pete." Překvapila May svého synovce, když následujícího rána vykoukla z ložnice a uviděla rozespalého chlapce připravovat tousty. Oslovený sebou cukl, jak se lekl a při pohledu na tetičku v duchu zaklel.

„Dobré," odpověděl. „Já– myslel jsem, že už jsi dáv-dávno pr-pryč, promiň," koktal, při čemž cítil, že začíná lehce panikařit. May měla celý tento týden v práci začínat v šest hodin, tudíž předpokládal, že ráno bude mít byt jenom pro sebe. To také vedlo k tomu, že nemalá značka z poslední návštěvy u Tonyho, která zdobila jeho krk, byla momentálně zcela odkrytá.

„To na tvém krku je cucflek?!" Podivila se May, když přešla k Peterovi o něco blíž a otevřela lednici.

„Ehm... ne?" odpověděl bez rozmýšlení, aniž by měl vymyšlenou jakoukoli krycí historku. „To bude a-asi jen... jen štípanec." – štípanec?!?! – „Chceš... ehm, udělat kafe?" Pokusil se odvést pozornost a změnit téma, i když tušil, že to May bude ignorovat.

„Nemyslím si, že to je od nějakého hmyzu," zasmála se. Peter už otevíral pusu, aby znovu něco namítl, ale než se stihl vzpamatovat, May se skokem dostala do jeho osobního prostoru, popadla jej za čelist, otočila mu hlavu, aby mohla jeho krk prozkoumat zblízka. „Vážně je to cucflek," konstatovala s úšklebkem. Peter se jí vysmekl a odstoupil od ní, mimo její dosah.

„Co– to ne, teto, vážně, tak jsem, ehm, nejspíš..." ach bože, „asi někde upad," snažil se ze situace vykroutit, ale nebyl hlupák a moc dobře věděl, že jeho boj je předem prohraný.

„Jasně, upadl jsi," řekla May a důrazně jakože kývala hlavou na souhlas, „na něčí rty?"

„Blbost," řekl a jeho protočení očima bylo snad i slyšet. „Chceš to kafe, nebo ne?"

„Ano, děkuju." Nervozita jejího synovce May nesmírně bavila. Oba věděli, že lhaní své tetě není Peterovou silnou stránkou, a stále se nehodlala vzdát. Posadila se k oválnému stolu, než před ní její synovec postavil hrnek s horkou kávou a vrátil se zpět k lince, aby si mohl zalít čaj do termosky.

„A jakej je? Znám ho? Je hezkej? Vysokej? Co jeho rodina? Jak dlouho spolu jste?" začala May znovu vyzvídat a Peter pocítil silné nutkání po ní něco hodit.

„Jo, znáš ho," přisvědčil nakonec po menší pauze. Ostatní otázky nechal nezodpovězené, přesto doufal, že dokáže dočasně ukojit tetinu zvědavost, a přitom neprozradit nic, co by na Tonyho ukazovalo. Zároveň mohl trochu ulehčit svému svědomí – bude o lež míň a aspoň si utvoří představu o tom, jak by May mohla reagovat na fakt, že si to nechává dělat od muže, který by mohl být jeho otec. Ne, že by plánoval jí o tom v blízké době něco povědět.

Ach, jak se mýlil... aniž by to mladík tušil, osud pro něj již dlouhou připravoval něco, co by si nevysnil ani v těch nejbujnějších snech.

„Ale, no, zatím o našem vztahu nikdo neví, takže..."

„Rozumím, jdete na to pomalu, huh?" usrkávala kávu.

„Něco takovýho," pokrčil Peter rameny a zandal si svačinu do školního batohu.

„Víš," zarazil se a přemýšlel, jestli by raději neměl zmlknout. „Je starší než já," zamumlal a neklidně přešlápl. Osobně si myslel, že jedním z důvodů, proč Tonymu propadl, bylo právě to, že byl mnohem starší; což mohlo být způsobeno brzkou smrtí jeho otce a později i strýce. Potřeboval někoho, kdo by mu dokázal dát pocit bezpečí. To ovšem neznamenalo, že by mladé muže nepovažoval za atraktivní. Ještě než se dal dohromady se Starkem, dlouho přemítal nad tím, zda pro to existuje název a jestli je to nějaký druh úchylky, nebo vady...?